Views: 10
Pokus číslo sedm o skopnutí jeho smrdutého těla ze své postavy selhal. Ono když máte tlak několika atmosfér na krku, tak to věru moc nejde. Tohle je konec legrace. Umřu.Ten dobytek mě zabije. Nic příjemného v sedmadvaceti. Co jsem stihla?…
Pořídit si přítele alkoholika, dvě malý děti, pronajatý byt, práci u okýnka ve spořitelně a jednu dovolenou v Chorvatsku.
Smutná bilance.
Navíc mě tady najdou špinavou, zbitou, s vyraženýma zubama, nahou a po, tuším v tuhle chvíli asi tak pětatřiceti číslech. To bude pohled.
Pak mě budou pitvat a snímat různý tělní tekutiny, kterými ten hnusák opravdu nešetří.
Musí být vyždímanej jako citron.
A dehydrovanej, protože už oslintal snad každý centimetr mého těla.
Holka natrefila jsi na dokonalý prase, který má snad všechny úchylky na světě a umřeš rukama a z vůle někoho, kdo by měl sám velice pomalu umírat.
Děti dají do ústavu, to je jasný, protože Honza se zhroutí a bude po zbytek života v lihu, což by udělal, i kdyby tě tenhle kretén nezabil. Akorát, že kdyby se to nestalo, mohla by ses o ně postarat sama.
Máma umře, otec skončí v blázinci.
Alena bude nejspíš chvíli muset makat za dva lidi, což jí fakt nepřeju, protože už tak má tolik práce, že má na krku rozvod.
Chudinka.
A tebe zahrabou vedle babičky.
Jak já nesnáším hřbitovy!
Šárce se zdálo, že obrovská bolest, která se rozlévala po celou dobu každým centimetrem jejího těla, najednou ustává.
I jeho dech a vzdychání najednou slyšela z větší dálky.
Tělem se rozlilo místo bolesti teplo.
Měla pocit, že slyší hudbu. Takovou písničku, kterou slýchala z pokoje své sestry, když byla malá a Zdeně bylo asi patnáct.
Ztrácela vědomí.
„Já umírám!!!“
„Maminko, já nechci umřít!!“
„Je můj vrah, krom toho, že je hnusný sadistický, deviatní prase, taky sup?“
Šárka zvolna povolila stisk dlaní, které do té chvíle zarývala zoufale do jeho předloktí, vydechla a zavřela oči.
Bůh suď, jak dlouho vydržím nedýchat.
Přestal funět a Šárce se zdálo, že se na ni dívá. Snažila se nehnout ani víčkem, nedýchat, zastavit na chvíli všechny zbylé tělesné pochody, které by jen stínem naznačovaly, že je ještě živá.
V nejhorším umřu na předstíranou smrt.
Nikdo na to nikdy nepřijde.
Bezvládně nechala padnout hlavu stranou.
„Vstaň, ty krávo!“
Zalez, kryple…
Ten kopanec do spodní části zad bolel. Ten druhý taky. Třetí a čtvrtý už Šárka nezaznamenala.
Už to nebolelo.
***
Navečer hlásili noční teplotu kolem dvaceti stupňů. A nemýlili se. Navíc byl úplněk a měsíční světlo, dopadající mezi stromy bylo překrásné. Osvícená kolečka mechu, zářící pařezy, jemný vánek a kolem zvuky nočních ptáků. Něco takového, co provází atmosféru pohádkových příběhů o křehkých vílách, které právě za takových úplňků tančí kolem jezírek uprostřed lesů.
Ještě včera takovou pohádkovou bytost připomínala i Šárka.
Její drobnou postavu lemovaly dlouhé, vlnité vlasy, barvou připomínající mokré slupky cibule a sahaly jí skoro po pás. Měla zelenohnědé oči a bílou pleť. Zvykla si i na to, že se nemůže opalovat. Pokaždé jen zčervenala a na nose jí naskočily pihy.
Byla krásná i s nimi.
„Holka, kde ty furt bereš tu dobou náladu?“
„Mám ji doma v šuplíku, hned vedle pixly s vtipnou kaší, mami“
„Přišla Ti zpráva“
„To bude taxik“.
***
Když včera odpoledne odcházela, měla bílou dlouhou hedvábnou sukni, tričko co se zavazuje těsně nad pupíkem, sandály a ve vlasech sponu s tyrkysovou kytičkou.
Šla jí k náušnicím, které dostala.
Honzovi ale řekla, že si je koupila.
Nemusí vědět, že strávila odpoledne s celkem příjemným chlapíkem, který za celý den nepotřeboval ani jedno pivo.
„Mami, díky“, zašeptala spiklenecky, aby neprobudila Filípka a Elišku.
Dvě malé postavičky se rozvalovaly na dvoujlůžku, kde normálně usínají její rodiče, kteří dnes vezmou za vděk rozkládací pohovkou v obýváku.
„Jdi už a pozdravuj ho“
„Jo, vyřídím“
„A dej na sebe pozor“
„No, ještěže jsi mi to připomněla, byla bych na to zapomněla. A hlavně bych usoudila, že jsi nemocná. Říkáš mi to jenom skoro třicet let“
Zabouchla za sebou dveře a uvědomila si, že jakkoli je sama mámou, nikdy nepřestala být pro tu svoji malou holkou. Vlastně ani pro ni se svatbou a narozením obou prcků nic moc nezměnilo. S oblibou dál zvedala telefon se slovy „anooo maminkoooo“.
Taxikář vypadal jako mrož.
****
………
[sexy_author_bio]
?????
Umřela, neumřela…
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.