Views: 12
„V noci uléháme společně, ale nespíme spolu. Ležíme na posteli jako dvě opuštěné knižní záložky. Vybavím si, co říkala Alice o konci vztahů. Že záleží jen na naší interpretaci, zda takovou zkušenost budeme vnímat pozitivně nebo negativně. A že lidé většinou nakonec zjistí, že rozchod bylo to nejlepší, co je mohlo potkat, protože je osvobodil a dal jim možnost rozhlédnout se a jít dál.
Chápu, že rozchod může být přínosný…. Někdy a pro některé lidi. Ale pro mě to teď neplatí. Mně se zdá, že o všechno přicházím. Považuji Isabellu za nejdůležitějšího člověka na světě. Za ta léta se mi stala vším. Naše osobnosti se na mnoha rovinách prolnuly. Jestli ji ztratím, ztratím i kus sebe.“
To byla malá ukázka z knihy Davida Mitchieho, který je autorem Dalajlamovy kočky.
Ta byla výborná, procítěná a měla takovou až pohádkovou sladkou příchuť. Tady jsem tedy autora nepoznávala.
To, co předvedl v této publikaci, pro mne bylo něčím naprosto novým. Nevěděla jsem, jestli obdivovat, vzteknout se nebo zbystřit, poněvadž tu zažívám nějakou ryze rafinovanou spisovatelskou akci.
Začíná vcelku nevinně a člověk by to tak nějak i čekal, rozvíjí se tu dvě dějové roviny. Jedna hluboká, historická, chvíle napětí, když Rudá armáda vtrhla do Tibetu a mniši jsou na útěku. Cesta plná nebezpečí, které číhá doslova za každým stromem, je náročná a ti, kdož se jí účastní prožívají až skokový duchovní vývoj. Na druhé straně se tu prolíná příběh Matta Lestera, vědce zcela strženého konzumním stylem života včetně jeho přítelkyně zamilované do vína. Příběh na jedné straně hluboký, duchovní a vonící tibetskými horami i strachem ze střelného prachu, protíná v kapitolách příběh ryze přízemní, nad jehož logičností a nad jehož průhledností budete možná chvílemi kroutit hlavou a říkat si – proboha!
Autor pravděpodobně tento podivný styl psaní zvolil záměrně, aby podtrhl rozdílnost obou světů, které se nakonec spojí v jeden a to způsobem, který jsem tedy osobně jako čtenářka nečekala. Nebudu z toho nic prozrazovat, tím bych úplně zničila čtenářský požitek, ale David Mitchie mi tím připravil něco tak jedinečného, že toto si budu pamatovat asi navždy. Jak se dá unylý příběh posadit vedle hlubokého a jak to vše lze naráz skloubit v jeden příběh, který je jako jedno velké finále. Pravda, možná to lze brát i jako trošku něco kýčovitého, ale na druhou stranu si velmi cením snahy zasadit do beletrie buddhistickou moudrost. Zasadit ji do praktických situací. Nakolik tam sedí a splývají s realitou uskutečnitelnou v normálním světě, lze někdy polemizovat. A byly by to hovory na dlouhé hodiny.
Přesto je to kniha, která je i jedinečná tím, jak je poskládaná a jak je příběh upředen.
Šokující čtivo, nezůstanete v klidu!
Takhle bych asi shrnula v jedné větě pocity z tohoto čtení. Od šílených kapitol stylu až limonádových se tu dostáváte k textům, které jsou nesmírně hluboké a zasahují člověka ještě hlouběji než v duši. Od jednoho stylu světa se podíváte do naprosto odlišné doby… jedno myšlení střídá druhé. Na první pohled to může být nesourodá směs, která se ovšem logicky v takovém předivu života a osudu ke konci splétá dohromady a dává nám pochopit život a práci našich osudů. Řeknete-li si potom „bohudík“ nebo „bohužel“, to je pak na každém.
Dalo by se říci z různých úhlů pohledu oboje.
O autorovi
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Buddhismus pro zaneprázdněné, Pospěš si a medituj a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda byly přeloženy do mnoha jazyků včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka.
David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem. Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today. Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá problematikou bdělé mysli a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com
Renata Petříčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.