Devět dílů života i smrti. Egyptská kniha mrtvých

Tak jsme si odpočali a můžeme v naší cestě zpět ke kolébce, do doby 6000 let před narozením Krista, pokračovat. Slibuji, že to bude fascinující! Abychom se vůbec začali maličko orientovat v základu myšlenky Knihy mrtvých, abychom se pokusili pojmout filozofii egyptských učenců, musíme přijmout “fakt”, že lidská duše a tělo jsou dvě na sobě nezávislé jednotky, z nichž jedna nikdy neumírá…

A je to ještě složitější.

Protože si záhy uvědomíme, že ony dvě základní jednotky, se ještě dál dělí na principy lidského bytí.

Těchto principů měli Egypťané devět.

Základem všeho včetně lékařství, života, smrti, zmrtvýchvstání i celého Universa jsou egyptští bohové, z nichž tím nejvyšším je Osiris. (Usir)

On je jedním a vším.

On prostupuje vším a každým.

Žije, protože on je život.

Každý, živý i zemřelý je tedy nazýván jménem tohoto boha.

Tahle myšlenka prostupovala všemi detaily pohřebních obřadů.

Musíme se dotknout smrti boha Osirise, abychom pochopili základní myšlenku egyptské víry a s tím i celé obřady, mumifikaci, detaily obřadů a důvody, proč tak lidé v Egyptě jednali.

V tomhle směru to půjde snadno, protože je to v téhle fázi celkem jednoduché.

Osiris byl po smrti rozčtvrcen a části jeho těla rozházeny po celém Egyptě.

Hlavu navíc spolkla obluda.

Byla to Eset (Isis), která jeho tělo posbírala, poskládala a pomocí Ankh (Nilský kříž) Osirida oživila. Zplodila s ním pak syna jménem Horus.

K Horovi se vrátíme, protože to je na samostatný článek.

Řeknu ale jen, že Horus je už pomalu víc, než bůh, protože on se z bohů skládá…

Když se teď vrátím k pohřebnímu obřadu, který přesně popisuje Kniha mrtvých, budete už lépe vědět, co má který úkon za význam.

Přátelé a příbuzní zemřelého nedělali totiž nic jiného, než že napodobovali to, co se dělo s Osiridem. Jejich víra spočívala v tom, že jedině tak může zemřelému být poskytnut věčný život.

Budou-li s mrtvým provedeny určené rituály, dosáhne nesmrtelnosti.

A nejen to.

Celý obřad má dvojí význam.

Zevní a vnitřní.

Je to složitější, ale řekněme, že zemřelý si celý obřad uvědomuje a prožije ho také.

Nyní již víme, že každý princip jeho bytosti si obřad prožívá zvlášť, postupně a hlavně po svém.

Prvním principem je KHAT.

Tělo.

Je to jen součástka, která podléhá rozkladu, a tedy může být zachována jedině mumifikováním.

Druhým principem je KA.

Dvojník.

Bylo mimochodem označeno hieroglyfem, který vypadá, jako zdvižené ruce. Trochu, jako v severských runách Algiz, což je mimochodem významově velmi podobná runa. Vnitřní já člověka, jakési astrální tělo, se obrací k bohům s prosbou.

KA je stejné jako onen člověk.

Má jeho podobu i potřeby, jenom není hmotné. Podle vysvětlení v Knize mrtvých je KA schopno se pohybovat kdekoli a po smrti je přítomno vedle fyzického těla, ale může kdykoli odejít. Většinou se k tělu vrací, ale může se také na chvíli vtělit třeba do sochy, předmětu a podobně.

Tady je důležité vědět, že je to právě KA, co také jí a pije.

Vidíte a známe důvod prvního obřadu. Kdyby totiž KA hladovělo, bylo by nuceno odcházet od těla a jíst odpadky, a nebylo by mu dobře, tedy ani zemřelému, který vlastně (na to nezapomeňme) nezemřel ve skutečnosti.

Život na astrální úrovni a potřeby nehmotného těla, neznali jen Egypťané.

Je to poměrně rozšířená myšlenka a dokladuje, že jakémusi druhému já přikládaly význam i jiné kultury. I jinde se totiž k zemřelým přikládalo jídlo, o předmětech nemluvě.

Ještě je třeba zmínit, že KA tedy astrální dvojník člověka je mocným mágem a své schopnosti neztrácí ani odloučením od KHAT (fyzického těla).

Může tedy v krajním případě zařídit některé věci, které pokládá za nutné.

Třetím principem je BA.

Vědomí srdce.

Ba je propojeno spojeno s Ka, protože BA obsahuje touhy. Také Ba při obřadu pije a jí a nevzdaluje se od KA. Je ale lehčí, éteričtější a může se přiblížit k Osiridovi.

Pokud vám to v tuhle chvíli připomnělo náš vlastní často zmiňovaný model, že Boha máme v srdci, tak podobnost asi náhodná nebude.

Čtvrtým principem je AB.

Srdce

Jde o jakousi nižší duši člověka, ale měla obrovský význam. Egypťané věřili, že zachování lidského srdce je důležité. Právě ono bylo totiž později podrobeno zvláštnímu výslechu bohů. Srdce bylo také považováno za centrum myšlení a duševního života. Tedy sídlí v něm podle Egypťanů ctnosti i neřesti. Proto symbol nižší lidské duše.

Pátým principem je KHAIBIT. (KIHIBIT)

Stín.

Je to něco, jako KA a je s ním propojen. Khaibit může také, jako Ka žít odděleně od těla hmotného a může kamkoli odcházet. Vyskytuje se ale jenom u těl zemřelých.

Živý člověk má KA, ale nemá KHAIBIT.

KHAIBIT se také rád vrací na místo smrti, nebo místa, která souvisejí s těmi, kdo smrt zavinili. Někteří živí ho mohou na některých místech cítit. Mimochodem část, která ho tam cítí, je naše KA.

Šestým principem je KHU.

Vyšší vědomí.

Je to takové lepší duchovní já, které je v přímém spojení s BA. Nikdy nemůže zemřít, a kdybych to měla k něčemu přirovnat, bylo by to karmické tělo. Tedy něco, co s sebou nese dobré věci po duchovní rovině, které jsou jeho součástí po mnoho vtělení. Může se jen zdokonalovat a u Osirida prezentuje to, co je v člověku dobré.

Jeho lepší polovinu, tu která se stále rozvíjí a je čím dál dokonalejší. Která má ale paměť a nikdy nezapomíná.

Sedmým principem je SEKHEM.

Síla.

Jde o životní sílu, energii, která je u každého člověka jiná. Říká se, že někdo je vnitřně silný. Jsou lidé, kteří se snadno uzdravují, mají velkou vůli žít, vliv na druhé, aniž by to nějak chtěli, prostě mají vnitřní sílu.

Pohledem Egypta a celé této složité filozofie, je to právě SEKHEM, čemu mi říkáme, vůle k životu – životní síla. (praná)

Osmým principem je REN.

Jméno.

Označují ho tři hieroglyfy. Ústa, voda a klečící postava, která si ukazuje na ústa. Znamená to mluvit, vyslovit jméno a mlčet.

Ren vlastně označuje sílu jména každého člověka v tom, kterém vtělení.

Egypťanům velmi záleželo na tom, aby jméno zůstalo zachováno, bylo napsáno a bylo viditelné a nesmazatelné. Podle nich člověk existuje tak dlouho, jak dlouho existuje jeho jméno. (zajímavé, že? Ač jsme hodně dlouho před narozením Krista, tohle je nám velice blízké).

Na rytinách a freskách je vidět hodně krát zobrazení člověka, který se modlí k bohům, aby jeho jméno zůstalo a trvalo tak dlouho, jako jména oněch bohů.

Všechny oběti a obřady, byly spojeny s častým vyslovováním jmen zemřelých.

Devátým principem je SAHU.

Stín těla, který současně obléká duši.

Označuje se hieroglyfem, který vypadá jako osmička s takovým ocáskem, nebo kličkou, jejíž konce ukazují na obě strany. 

Tato značka je stále hádankou, ale naznačuje magický pohyb, který prováděl kněz lékař oběma rukama nad hlavou člověka a dál jakoby kolem krku a páteře. Údajně je to pohyb, který měl s patřičnou silou, vyslovením jména nemocného a jména patřičného boha, silný ozdravující účinek.

Lékař při tom pracoval právě se SAHU.

Jistě znáte termín energetický obal. Bude to zřejmě SAHU a znali ho tedy už Egypťané.

My to neumíme použít a přesný význam v souvislosti se zemřelým neznáme, ale je možné, že ona klička je právě rituál, který člověku jakoby do budoucna zajistil znovuzrození.

Něco, jako když se eliminuje všechno, co v se v SAHU nahromadilo a člověk do nového života vejde očištěný a zdráv.

Pravda ale je, že se SAHU se pracovalo i u lidí živých a třeba jen nemocných.

Mělo to tedy asi širší význam, který ne úplně umíme obsáhnout.

To bylo devět principů duše a já se vsadím, že jste v nich namnoze našli to, co už znáte, ale jen tomu jinak říkáme.

Příště bych vám pověděla o síle Oka Hora coby amuletu. (naučím vás ho vyrobit).

Z obsahu Knihy mrtvých je to asi tak setina. Vřele doporučuji.

MINULE:

Exkurze po kolébce lidstva. Co říká egyptská Kniha mrtvých?

Přeji vám klidné úterý.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]