Neprofesionální přehlížení nebezpečí, egoismus a bezohledné prosazování politických cílů. To obchází snad největší jadernou nehodu v dějinách. Lidé byli evakuováni nepochopitelně pozdě. Nebo pochopitelně?

Na reaktoru probíhá v nočních hodinách test.

Přes alarmující nedostatky je vypnut havarijní signalizační systém a test je nařízeno dokončit i přes to, že odborníkům musí být jasné, že zařízení nevydrží, že není v pořádku.

Zástupce hlavního inženýra nařizuje zvýšení výkonu reaktoru.

01:23:44 – EXPLOZE!

Je 26. dubna 1986.

Obyvatelé města Pripjať si myslí, že je to zemětřesení nebo válka.

Nejsou o ničem informováni.

Přesto mnozí tuší, že něco není v pořádku. Od rána do noci projíždějí ulicemi kropicí vozy a splachují z asfaltu množství radioaktivního prachu.

U všech vchodů do domů, úřadů, obchodů i kostelů leží vlhké hadry a lidé si o ně musí čistit podrážky.

Mezi prostými lidmi se hovoří o konspiraci KGB, o pokusech na lidech, o invazi mimozemšťanů apod.

Je to ale mnohem horší.

Požárníci, kteří jsou k hořícímu reaktoru vysláni, nejsou vybaveni ochrannými pomůckami, respirátory ani obleky.

Ti z nich, kteří slouží přímo v elektrárně, netuší, co je příčinou ohně a že všude kolem nich hoří vysoce radioaktivní zbytky reaktoru.

Za pouhých 15 minut je člověk v tomto prostředí odsouzen k akutní smrti z ozáření.

Potřebné vybavení nemají ani vojáci, kteří z helikoptér zalévají reaktor.

V Kyjevě se klidně slaví první máj

Lidé v zasažených oblastech dostávají v několika hodinách dávky záření dvacetkrát vyšší, než za rok dostane člověk kdekoli na Zemi.

Jsou tedy ozářeni 7308krát více než jiný den.

Od havárie do začátku evakuace uplynou bez mála dva dny a celá evakuace trvá týden!!

Postiženým v Černobylu nejprve zčervená kůže, která později zčerná a začne se odlupovat. Zvraceli, otékají jim citlivé tkáně, například jazyk a postupně jim zkolabuje celý organismus.

Přes 40 tisíc lidí dodnes trpí nemocemi štítné žlázy, dvanáctkrát se zvýšila onemocnění anémií a leukémie.

Na Ukrajině bylo postiženo 1,5 mil. lidí, v Bělorusku žije 1,2 mil. lidí na zamořeném území a asi 3,5 mil. osob v oblastech se zamořenou půdou.

Ani nám se nic neřeklo

O radiační situaci se u nás mluvilo neurčitě. Sdělovací prostředky představovaly havárii jako běžnou poruchu.

I přesto probíhalo intenzivní měření.

Mnoho lidí samozřejmě poznalo, že se něco děje; např. zaměstnanci jaderné elektrárny Dukovany měli paradoxně pozitivní dozimetry, když šli do práce – nikoliv z práce.

Zničený reaktor černobylského bloku č. 4 se stále skrývá pod mohutným železobetonovým sarkofágem. Podle expertů je třeba tuto ochranu před radioaktivitou každých 40 let obnovit.

Okolo elektrárny jsou dvě zóny: 10ti a 30ti kilometrová. Ve vnitřní zóně je úplný zákaz jakéhokoliv pohybu.

Město je stále městem duchů.

Žijí tu jen některá zvířata a ptáci. Podle nezávislých vědců mají menší mozek v porovnání se stejnými druhy odjinud.

Dnes je to 27 let,  co nám Černobyl připomíná komunistickou umanutost, lhostejnost  a neúctu k lidskému životu.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]