Views: 75
Peníze jsou až na prvním místě. A taky nesmrdí. Jejich padělání je trestné. Všichni jsme přesvědčeni, že bez nich by nám bylo lépe, ale víme, že s nimi je to ještě lepší. Peníze ovládají svět. Jsou oběživem a proto je potřeba, aby obíhaly. Tedy je někdy s lehkým, spíš však s těžkým srdcem do oběhu pouštíme a opouštíme.
Myslela jsem, že trauma tržní ekonomiky na děti padne s první výplatou, jelikož kapesné je stejně jako dotace krutá podpásovka v systému volného trhu. Že budou do reality prvního zaměstnání požívat výhradní péče a lásky rodičovské a prarodičovské, která se neptá, pouze miluje. Žila jsem přesvědčena, že dospělí si na sebe vynálezem první bankocetle a vyražením první mince upletli bič. V rámci sebemrskačské pouti od výplaty k výplatě se rozhodli pro cestu mučedníků.
Omyl.
Něco za něco je nám vlastní stejně jako nádech a výdech. Jen výjimečně zvládneme zadržet dech.
Všimla jsem si toho u dcery. Už jako batole bylo jejím prvním projevem samostatného myšlení a plánování kupčení s obsahem nočníku. Naštěstí pro mne byl kurz měny poměrně proměnlivý a stačil zpravidla piškotek, kousek rohlíku nebo patka chleba. Obě jsme měly slastný pocit vítězství, ona navíc brzy odložené plenky a zaděláno na poměrně kruté tržní prostředí. A jestli si myslíte, že s tím ve svých sladkých čtrnácti přestala, tak jste na omylu. Jen k tomu přidala roztomilé mrkání a přestala se směnným obchodem obtěžovat mne a zkouší to na tatínka. Tam má jedinečnou jistotu, že její culíčky na tatínka zabírají, i kdyby nic jiného.
Tento management rozhodně nepřísluší jen holčičkám, protože i chlapci přešaltovali velmi brzy na rétoriku ve stylu : Co za to.
Já bych je hnala koštětem, protože jsme doma vždycky byli vedeni k tomu, že pomáhat se musí a pokud je to v našich silách, takto prostě půjdeme udělat. Rodiče měli za to, že nás bude nadnášet ten slastný pocit, jak jsme se obětovali pro dobrý skutek. Nás nadnášely spíš nafouknuté tváře a při zemi nás držel pocit ublíženosti a totální porážky.
Babička očividně za ty dvě tři dekády značně vyměkla a rezignovala na tušení altruismu skrytého ve vnoučatech. Nač se s nimi hádat, když je jim koruna česká prozatím dostatečně tvrdou měnou, pro kterou jsou ochotny nadšeně udělat cokoliv.
Protože neexistuje oficiální ceník, za kolik je vynešení tříděného odpadu, zalívání, zametání a péče o zvířátka, snaží se samozřejmě smlouvat, co to dá.
Babička tedy považovala za nutné seznámit je s výší svého důchodu, aby se ti malí skrblíci trochu zorientovali v sociálně právní tématice.
Slyším nejmladšího syna, kterak se svou setřenicí mezi rajčaty domlouvá obchodní strategii: „ Ty vole, tohle je poslední konev. Babička říkala, že má malej důchod, abychom nezalili celou zahradu a ona neřekla, že došly prachy.“ Prozatím nedošly.
Děti se tak sice nehádají, když je po nich něco žádáno, ale obratem kontrují otázkou: „Co za to.“
Myslela jsem, že jim to zkazí chuť a ochotu doma pomáhat zadarmo. Chvíli byly natěšené na svou dospělou etapu života, kdy budou brát větší peníze a rozhodně nebudou tak hloupé, aby zestárly a byly odkázány na důchod. Určitě ne na tak malý, protože jen idiot nenarazí na zahradě na ropu, nebo ve dvaceti nevydělá svůj první milion.
A když se snaží přiblížit úvahy realitě, vysloví zpravidla myšlenku, že jim zbude alespoň dost na to, aby zaplatily nějakého troubu, který jim bude doma sloužit. Prostřední syn doufá, že to budu já, protože jsem relativně mladá a budu mít dost sil, až on bude dospělý.
Chtěl by barák se zahradou a někdy mám pocit, že si mě mlčky měří pohledem, jestli se vejdu do postroje k pluhu.
Nacpala bych je do baby boxu, nebo na balkánskou trasu ale v protisměru. Odpočata z dovolené jsem však hýřila lepšími nápady. Takže stačilo vytáhnout kalkulačku. Vzala jsem reálný příjem někoho, kdo ignoruje vzdělávací systém jako ti tři, odečetla sociální, zdravotní. Navíc jsem jim nezapočítala slevu na dani na manželku, protože dokud se ze svých představ nevzpamatují, na ženitbu to moc není no a…výslednou cifru jsem jim představila.
Ještě rády popadly konve a byly vděčné za nelegální příjem nepodléhající zdanění a odvodům. Když jsem ráno odcházela do práce, provázely mne soucitnými pohledy.
A to se ještě budou divit, až se od babičky vrátí a pošlu je s košem zadarmo. Jedna věc je kariéra, druhá rodina.
Tam ruka trhu nedosáhne.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
Toro, jako obvykle jsi nezklamala! Děsně jsem se pobavila! Jak já jsem se ve Tvém článku našla a vzpomněla si na sebe a ségru, když jsme za „práci“ doma chtěly od našich peníze! My měly za umytí nádobí 1,– Kčs, za utření 1,– Kčs…… A myslely si, jak jsme bohaté, že máme na nanuka