Views: 17
Kdybych se chtěla opakovat, jakože nechci, dala bych do titulku další akci a nazvala bych jí nedělní akcí „krtek“.
Byla to moc hezká a zajímavá a příjemně přírodní akce.
Odpoledne jsem se posunula ve hře pixwords na Tomově mobilu do levelu 138 a zrovna když jsem si říkala, že budu muset zvolnit a šetřit si to, protože už budu pomalu na konci, slyším ze zahrady povykování a podivné vzdechy.
Hlavně od Johanky.
Kouknu z okna a vidím Toma a u něho Johanku, jak poskakuje a nadšeně výská.
Oba na mě vehementně mávali, ať jdu dolů.
Odložila jsem hru se slovy, které namnoze ani neznám, pro jistotu jsem vzala foťák a šla se podívat, co tam ti dva, vlastně tři, protože Ječmen se také mohl zbláznit, vlastně mají.
Stáli u sebe a koukali do Tomových dlaní.
Chvíli jsem si myslela, že našli třeba pod jabloní zahrabanou peněženku, ale ne…
„Hele, co máme!!“
„Jéje !“, ihned jsem fotila, protože tak zblízka jsem nikdy tohle zvířátko neviděla.
„Jak jste k němu přišli?“
„To Ječmen ho vyhrabal, ale pak do něho jenom tak šťouchal opatrně packou…je to hodný psík“
„Ječmínku, ty jsi našel krtka??“, ptám se a Ječmen se tvářil jako vynálezce lodního šroubu a nemohl se na svůj nález vynadívat.
Líbí se mi, že mu neublížil.
„Co s ním uděláme, tak ho zase pustíme, ne?“
„No tak tady tedy rozhodně ne!“
„Tak ho dáme támhle na pole“
„Za pět minut, možná ani ne by byl zpátky. Kdepak. Hezky ho odvezeme až za vesnici, tam je pole a les, tam se mu otevře zcela jiný svět a cesta za poznáním“, rozhodl Tomáš.
Pana krtečka jsme dali do kyblíku a přidali i drn, aby mu bylo líp a nebál se tam.
Pak jsme, jak Tomáš vymyslel, nasedli do auta a pan krtek se vezl za svobodou a otevřeným prostorem za vesnicí.
Musím říct, že to zvířátko je moc roztomilé a strašně příjemně hlaďoučké a heboučké.
Tady se můžete podívat, jaký je to fofr, když je krtek na svobodě.
Těmi svými lopatičkami umí pracovat skutečně brilantně.
Cestou zpátky z nedělního pouštění krtka, jsem vzpomínala, co o krtcích vlastně všechno vím a vzpomněla jsem si, že docela hodně.
Je to díky jednomu rozhovoru, který jsem s jedním takovým kdysi dávno udělala, a který je součástí celé řady rozhovorů se zvířátky, které mám v archívu a které se chystám vydat knižně.
Jestli se tedy neurazíte, tak tady je rozhovor s krtkem, kolegou toho pána, co se před chvílí radostně zachumlal do pole za Kerskem.
Snad to bude pro vás při pondělku příjemné čtení.
Válcovité tělo oděno do černé srsti, velké přední nohy s pěstěnými nehty otočené do stran. Růžový rypáček.
Tak vypadá a tak se dostavil krtek obecný – hmyzožravec, který většinu svého života stráví ve tmě pod zemí. Trochu mžoural, a tak jsme zatáhli žaluzie.
S díky přijal misku červů a jednu žížalu.
„Velice děkuji za pohoštění a za pozvání, kterého si cením. Jedl jsem sice těsně před cestou slimáka, které máme velice rádi, ale nepohrdnu, protože zástupci mé čeledi jedí mnoho. Za den zhruba tak polovinu své váhy,“vysvětlil.
Pokud se nebudete hněvat, pane krtku, položíme vám několik dotazů, které jistě zajímají i naše čtenářky, které, co si budeme povídat, vás nemají právě za přítele, mají-li zahrady.
Tyto emoce se právě snažíme trochu zmírnit tím, že o sobě prozradíte i něco víc, než že dokážete skvěle rozrýt zahradu a zpřetrhat kořínky květinám.
„Ano, jistě. Máme i stejné přání, a tím je hlavně vzájemné pochopení a poznání na obou stranách. Ptejte se.“
Začnu tím nejdůležitějším. Opravdu jsou krtci slepí?
Ne. Nejsou. Krtek vidí. Sice špatně, mnohem lépe cítíme a máme i dobrý čich, ale rozhodně to není o tom, že bychom vůbec nic neviděli. Například jsem schopen identifikovat vaše vlasy. Jste blondýna.
A jak jste na tom se sluchem?
Moc dobře ne. Jak jsem uvedl, nejlépe nám funguje čich a hmat. Vnímáme velice dobře různé vibrace.
Jak to vypadá u vás doma dole? Jak to vypadá nahoře, opravdu víme.
Chápu. Mrzí nás, že se nedokážeme dohodnout a že pro vás jsou naše kopečky problém. Snad vás špetku obměkčí, že dole je to opravdu vychytané.
Tedy: Velmi pečlivě vyhrabáváme značně větvené chodby. Ve svých chodbách se pohybujeme velice jistě, obratně a rychle.
Náš labyrint se skládá z jedné hlavní chodby, která vede od pelíšku. Ten je důkladně ukrytý pod kořeny stromů a ústí k místu, kde se nachází potrava.
Tato cesta z důvodu bezpečnosti našich dětí, zpravidla nebývá označena krtičinami. Je to o nedůvěře, ano, přiznávám, ale znáte se.
Máte psy a kočky a jsou tu také dravci. Ano, ve škole se naše děti učí, že vy jste jedním z nich s tím rozdílem, že nás po ulovení a zabití zpravidla nepotřebujete k jídlu. To mi přijde ještě horší. No, nedá se nic dělat.
Ostatní chodby ústí zase zpět do hlavní chodby.
Mimo těchto chodeb se v našem labyrintu nachází i takzvaná tajná chodba, která vede do hloubky, zcela jinudy, než je obvyklé, a po několika zákrutách také ústí do chodby hlavní.
Toto jistě znáte z vlastní zkušenosti. Před dávnými časy jsme nebyli k sobě tak nepřátelští, a tak jsme vašim předkům tuhle fintu poradili. Užíváte ji dodnes.
A co voda?
Jsme dobře trénovaní a poměrně dobře cvičení plavci.
Dostáváme k vám osobně. Jste ženatý? Jak bydlíte?
Ano, a jsme v očekávání. Za nedlouho, přesně za tři týdny z celkových čtyř, manželka porodí zhruba tak šest dětí, které bude následně pět týdnů kojit.
Komůrka, kde manželka bude s našimi mláďaty v bezpečí, se nachází, a teď prosím o vzájemnou důvěru a zachování mlčenlivosti, vzhledem k choulostivosti informace: Tedy nachází se pod velkou krtinou. Výrazně větší.
Zde je o ženu dobře postaráno, má veškerý komfort, komůrka je dostatečně velká vystlaná lišejníkem a měkkými listy.
Tady je má paní schovaná, protože není zcela schopna se bránit.
Po roce života se naše děti stanou zcela dospělými.
To je hezké. Můžete uvést našim čtenářům, čím jim můžete prospět, když je všeobecně známo, čím ne?
Předně bych rád řekl, že krtek je indikátorem života v půdě, kde se vyskytuje. Živíme se totiž živočichy, kteří svým okusováním kořenů rostlin škodí na vašich zahradách a polích. Ta věc, kterou škodíme my, jsou naše chodby, které mohou kořeny odříznout od půdy.
Tyto škody jsou však menší oproti škodám, které mohou napáchat například slimáci či hmyz, který my požíráme.
Závěrem bych se ráda zeptala: Co vám nejvíce vadí?
Nebudu tady zmiňovat otrávené návnady, popisovat, jak pak takový kolega umírá dlouho, a utínání hlav, protože jsme tady ve slušné společnosti.
Tedy, velice nás umí rozzlobit a mnohdy donutit k exodu vibrace. Mnohdy za to ani nemůže člověk. Jen silnice, která je frekventovaná.
Vy jste ale v tomto ohledu také velice vynalézaví.
Co já už viděl pískátek a vibrátorů…
A to je problém těchto vašich vynálezů. Zpravidla se posuneme, nikoli odstěhujeme z lokality. Vy máte také rádi svůj domov.
Mnohdy ale obyčejná dohoda úplně stačí.
Pár vibrátorů a my můžeme například odejít za váš plot. Netřeba ohrožovat obě strany elektrickým proudem či jinými nebezpečnými likvidačními věcmi.
Velice děkuji za rozhovor.
Za málo, mějte se hezky. Zdravíme zahrádkáře a prosíme: Buďte lidmi!
Přeji vám za sebe i všechny krtky krásný a teploučký den! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
