Views: 26
„Ahoj, tak jak je?“ „Ahoj, prima, akorát tady plením, sekám a kultivuju. Našla jsem popelnici, tak jsem ji instalovala k chatě, tam, co je dřevo…bude se ti to líbit“. „Jakou popelnici?“ „Zelenou, skvělou s víkem. Našla jsem jí v tom budníku naproti kůlně“. „Chceš mi říct, že dáváš odpad do sudu na pitnou vodu?!“. „Ale nééé, to není sud. To je popelnice“….
„To zelený s víkem, je sud. Na vodu….na zimu…abys nemusela k pumpě“.
„Jako fakt myslíš, to zelený veliký s víkem, plastový … tu popelnici?“
„Je to sud. Koupila jsem to jako sud, tak je to sud“.
„Trvám na tom, že přesně takhle vypadá veliký koš na odpadky, koš alias popelnice a že sud se směrem dolů nesužuje. Najdi si na netu schválně plastové popelnice a pak sudy a uvidíš, že jsi na vodu pořídila popelnici. Hehe“.
„Dobře, v pořádku, hledám…“
BYL TO SUD!
Touto lapálií jsme s Vénou strávily na telefonu ráno asi hodinu, strašně jsme se nasmály a ona nakonec pronesla, že jsem patrně jediný člověk, který dává odpadky do sudu, ale že budiž, někdo s tím začít musel.
Toto je sudelnice.
Míním Vénu ovšem překvapit i příjemně, a to usilovným zkulturňováním a masívním krášlením okolního prostranství, což mě baví a je to skvělá terapie, dělám to od začátku, pokračuji a nelekám se ani ostružin.
Popravdě, ony mě taky ne, což je velice dobře patrné na mých nohách. Vypadám jako Poborský.
Je to vcelku vyrovnaný boj, neužívám nepovolených bojových látek, neb to by nebylo fér.
Včera jsem prohrávala první tři kola, ale pak jsem vyhrála na body.
Mám i válečnou kořist, kterou jsem dala Mománkovi a moc mu plody mých soupeřek chutnaly.
Vypadal pak, jako když někoho k smrti ukloval.
Upekla jsem si koláč.
Pak jsem ještě chvíli plenila kolem altánku a pak jsem to uviděla!!!
Tak tohle mi buď Véna nikdy neukázala, nebo jsem to za ty roky zapomněla, nebo to tu nebylo.
Tajný vchod!!
Vrátka, co vedou do pole a k lesu! No nene!!
Strávila jsem zbytek dne hledáním klíčku k tomu zámku a …
….NAŠLA!
Přistupovala jsem k vrátkům pomalu s posvátnou úctou, s takovým tajuplným pocitem a když se mi to odemklo a já prošla, bylo to nádherné!!!
Člověk, nebo já určitě, strašně potřebuje krásno, něco, co pohladí, pofouká, takový fáč, lék pro duši.
Dělala jsem to vždycky a dělala jsem to hodně, že jsem se obklopovala tím, co se mi líbilo, budovala, sázela, abych měla co nejkrásnější bublinu, do které lze vlézt a …
…tak ale tohle jsem fakt budovat nemusela. To je dar.
Tenhle pohled do prostoru, volnost, krása, horizont, slunce … děkuju.
A ještě to nemusím obcházet, až půjdu na houby.
Seděla jsem v tom poli a koukala na západ slunce, na smotanou trávu, na zajíce a luční koníky až do tmy.
Myslela jsem na to, že jsem možná musela vedle přešlapů, hloupostí a chyb udělat i něco dobrého v životě, když mi tohle poskytl podruhé.
Když mám tu výsadu o tuhle svou bytostnou a základní životní potřebu nepřijít.
Když mi jí dal znovu. Když dostávám všechno, co tak strašně potřebuju, abych žila.
Je-li Bůh (a není-li to Véna, což nevylučuji) tak mě má možná vážně trochu rád.
Jo a viselec už visí!
Mějte, prosím krásný víkend. 
P.S. V neděli přijde pán měřit ten internet. Horoskopy budou v týdnu! A už vím odkud. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
