Views: 10
Jak je čas relativní veličina a jak to berou v potaz i ti tam nahoře (ne, Bohové ne, těm je to jedno) nám dokazuje stále tvrdošíjně udržovaná tradice změn času na letní a zpět. Spíše tedy jenom na letní, protože zimní čas prakticky neexistuje….
Je to ten normální, tedy ten, který bychom měli mít stále, a ze kterého se našim fyzickým schránkám a zejména pak mozku vůbec nechce.
Ze soboty na neděli jsme si pospali a zvolali sláva návratu přirozenému modelu.
Probudila jsem se i tak v devět, jako vždycky, což mi přišlo divné.
Udělala jsem tátovi snídani, kterou má rád kolem deváté a byl spokojen.
Nikterak čilá se necítím, ale to není změnou času, to je prostě posledních pár týdnů u mě standard.
Ječmen ráno zvracel, kupodivu nikoli molitan.
Asi dvacetkrát se mi kousnul počítač, zrovna když jsem měla hromady práce, což přičítám miliardě aktualizací díky změně, na kterou přechází tento výdobytek techniky automaticky.
I když zjevně zase tak automaticky ne, protože byl celý dýchavičný a třikrát deset minut černý.
Pak se mi změnil vzhled všech ikon i písma z normálního na obří, takže bych viděla nápis Windows, i kdybych měla jedno oko a na něm deset dioptrií.
Čekala jsem, kdy se ikonky vyboulí na písmo Braillovo.
Bylo půl jedné, když jsem vzdala čučení na točící se kolečko, které nyní připomínalo orloj.
Šla jsem dolů udělat tátovi oběd (je kolem jedné zvyklý a má pravidla rád).
O změně času věděl houbeles, takže byl uražený a nemluvil se mnou.
Zkusila jsem mu to vysvětlit a přeřídit nástěnné hodiny, ale myslel, že kecám.
Než mi to úplně došlo, udělala jsem tu stejnou chybu podruhé s večeří v šest.
Táta demonstrativně vyjídal v lednici z hrnečku sádlo.
Na Tomově památečním digitálním budíku, který byl na světě jedním z prvních, jsem hodiny nepřeřídila, protože to neumím a mám obavu, že se ta věc po mém doteku rozpadne v prach.
Jsem na tu starožitnost ale zvyklá koukat, takže mi až večer došlo, že jsem vstávala v osm a to ve chvíli, když jsem si šla pustit zprávy v půl osmé, které nebyly.
Předpokládám, že neusnu dřív, než ve tři, vlastně ve dvě, nebo ve čtyři… herdek…
Jsem zmatená a v čase ztracená osoba a vědomě mi to bude trvat týden.
Jak dlouho to potrvá všem mým orgánům, které máme prostě nastavené podole vnitřních hodin a rozhodně pro tyhle vyfikundace nemají pochopení, Bůh suď.
Každopádně mám zkušenost, že návrat k normálnímu času snáším o něco málo lépe, než přechod na letní.
A vy, mnozí alespoň nezaspíte do práce.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
