Včera mi Renata na moje stesky s migrénou napsala, že budu druhý den jako znovu narozená. Tak Renato, už mi chybí jenom dudlík!! Je mi skvěle, mám energii na rozdávání, mám houby a jsem přežraná …
Já vám to povím od začátku, ale to dneska bude ranní káva, to vás upozorňuji, že si to kafe udělejte do vany.
Takže ráno super, jenom jsem o té hlavě trochu věděla.
Ale taky jsem věděla, že to bude dobrý. Hned jak jsem šla do koupelny, mi docházelo, jak měla Renča asi pravdu, protože jsem se přistihla, že po schodech hopkám a přemýšlím, co všechno dneska udělám
Napřed jsem zařídila resty ze včerejška stran Johančiny školy, pak jsem vykonala pracovní telefony, mejly, napsala několik znamení u horoskopů, (furt nejsem hotová), pak jsem umyla nádobí a najednou bylo poledne.
Protože maličko vykouklo sluníčko, napadlo mě, že oslavím znovuzrození v lese.
I kdyby to měla být jen procházka, ale hrozně se mi tam chtělo.
Evidentně i Ječmenovi, protože málem zboural futra, když jsem řekla „les“.
Pro jistotu jsem vzala košíček.
Řekla jsem tatkovi, že se vrátím za hodinku a oběd mu dám pak.
Souhlasil s tím, že stejně ještě nemá hlad a že za tu hodinku to bude akorát.
Ledva jsme vlezli do lesa, už jsme měli dvě holubinky (na konci vás s nimi seznámím, abyste si je také mohli vychutnávat – vždyť říkám vemte si velký kafe)
Řekla jsem si, že rozhodně půjdeme na „hříbkoviště“, když to vypadá tak zdárně.
Když jsme tam došli, už jsem měla v košíčku nejen holubinky, ale taky pýchavky, lišky, křemenáčka rozkošného, jednoho praváka a babky.
No nekecej!!!
A takových úlovků na hříbkovišti byla fůra.
Ani jsem nevnímala, že mám ponožky promočené a mohu je ždímat.
Měla jsem tolik elánu a radosti z hub, že bych došla až do Beskyd a nevšimla si toho.
Ječmen se asi dvacetkrát ztratil, ale pokaždé se našel.
Někde za hříbkovištěm u obory jsme našli ježečka, který se zamotal do řetízku, skrytého ve větvičkách a chuděra tam byl celý uvězněný.
Dalších asi dvacet minut (dle mého odhadu) jsem vymotávala ježka, který byl hrozně statečný, a já jsem přesvědčená, že věděl, že ho nechceme sníst, ale osvobodit.
Povedlo se!!
Pomalu jsme se ubírali na cestu zpátky, když jsem se podívala na telefon a zjistila, že jsou tři hodiny!!!
Můj odhad času byl v tom lese zcela pod Ječmena.
Táta doma během těch tří hodin, co jsem chyběla, vyhlásil už třetí pátrání po obědě, a když neuspěl, zhltnul chleba se sádlem.
Před chvílí ovšem zhltnul smaženici s tím, že mu je stejně přes devadesát, tak se zcela smiřuje s tím, že polovinu hub, co jsem přinesla, vůbec nezná.
Byvše uklidněn, že v nemocnici budeme spolu, teď čeká, až vychladne koláč, který jsem ještě po návratu stihla udělat.
V tuhle chvíli jsem přecpaná smaženicí, chladím koláč a přiznávám Renče všechna slova.
Narodila jsem se dneska v tom lese snad třikrát.
Už mi chybí jenom dudlík.
A tady jsou houbičky, které si určitě zapamatujte, protože jsou skvělé a netřeba se jich bát.
Moje babička sbírala i větší hadrcore 
Hele:
Tohle je holubinka chromová. Je celá žlutá a je moc dobrá zvláště, když je po dešti, protože mokrá je lahodnější.
Tohle je holubinka tečkovaná a ta je dobrá prostě pořád. Chutná jako hříbek.
A tohle je holubinka namodralá a ta je taky moc dobrá.
U holubinek je to tak, že je nemůžete splést, protože nikdy nemají sukničku.
Tady je nádherný exemplář kováře, který je ve smaženici prima, i když je tvrdší.
Vedle něho se povaluje křemenáček jako víno.
Až dneska dokončím horoskopy pro vás, půjdeme tentokrát i s Tomem znovu do lesa. Mám v plánu houbový guláš, který je excelentní!!
Přeji pěkné ráno všem (noha je úplně ready) a skvělý den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
