Views: 11
Miluji králíka a taky zajíce a vůbec mám ráda maso. Ráda vařím, ráda se v tomhle ohledu učím a ráda na jídlo sahám, když ho připravuji.
Mám úctu k tomu, co dává člověku žít, ačkoli se mi nelíbí mnohdy forma, jakou moderní člověk třeba konkrétně k masu přistupuje.
Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, když jsem si tady udělala velice dobrou známost s paní, která mi nabídla, že nemusím kupovat kuřata a králíky a vejce v krámě, ale že drůbež chová, takže stačí zavolat a přiveze.
Od doby, kdy jsem dělala před lety reportáž v drůbežárně, jsem se kuřecímu masu vyhýbala jako čert kříži.
Patrně by pak totiž vzal za své fakt, když bych uvedla, že jsem antibiotika brala za život třikrát.
Jíst hodně kuřat z obchodu, byla bych za chvíli rezistentní na všechny druhy a dík růstovému hormonu, bych vypadala jako Goliáš.
Teď se to změní, protože mám kuřátka domácí a s nimi jsem včera mimo vajec, která jsou naprosto luxusní, a mám jak slepičí tak perličková a křepelčí, objednala i jednoho králíka.
Paní přijela se třemi kuřaty, vejci a jedním králíkem.
Hrozně se na to těším, protože maso kuřete domácího, co mu trvá tři měsíce, a ne čtyři neděle, než dospěje do jateční velikosti, má úplně jinou chuť.
Respektive MÁ CHUŤ.
Přepravku jsem položila v kuchyni na linku a šla dokoukat černou kroniku ve zprávách a na konci se potěšit zvířátkem.
Pozdější potěšení ze zvířátek v přepravce poněkud zhatil králík, který měl hlavu.
S tou mám problém.
Nevím proč, ale odjakživa nejsem schopná porcovat králíka s hlavou, protože mi připomíná novorozence.
Mám z toho psotník.
„Tome, můžeš mi prosím tě gilotinovat nějak bez mé přítomnosti toho králíka, než ho dám do mrazáku? Já nemůžu.“
Díval se překvapeně, protože přepravku s masem neviděl a tak nevěděl, v jakém stavu je králík.
„A jako čím??“
„Nevim, sekerou, nožem…“
Odešel dolů značně nejistý.
Když asi ale viděl, že tam není králík v klícce či případně ještě chundelatý pohozený ve dřezu, jistě se mu udělalo lépe a nabyl i humoru.
Honil mě s králičí hlavou po obýváku se slovy „já jsem malý králíček, podívej, jaká mám očička a jazýček – kukuč“…
Fajn, z králíka s hlavou se mi dělá nevolno, ke králíkovi jen bezhlavě.
Ale na druhé straně jsem si jistá, že králík zabitý profesionálně lidmi, kteří se o něj s láskou starají stejně tak, jako o kuřátka, nadto králík živený trávou a chlebem po klasicku a kuřátka, co vyrostla na jejich přirozeném: „všechno zobu, co lze sezobnout“, budou mít úplně jinou chuť a vůbec se to nedá srovnat.
Až ho budu dělat, a budu ho dělat na smetaně, takže jako svíčkovou, s domácími kynutými knedlíky, prostě mana, dám vědět.
Kuřátko bude patrně uprostřed týdne a bude pečené nejspíš na rajčátkách, co už taky hezky dozrála.
Králíčka nechám třeba na příští víkend.
Mimochodem, tento víkend byl ve znamení horoskopů, ale dostala jsem se také ven, koukat na kombajny, jak si to tady mastí.
Má to kouzlo…
Nebe dneska v tuhle chvíli, kdy je právě 21:45 vypadá takhle: Zvláštně mystické, že?
To jsem zvědavá, co přijde v noci.
Zatím se nám tady bouřkové trable parádně vyhnuly.
Přeji krásné pondělí a příjemný vstup do nového týdne všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
