Views: 10
Určitě se k tomuhle tématu vrátím v nejbližších dnech, ale to až budu moct. Právě je to o tom, že v rámci duchovních příčin nemocí, tedy v duchu hesla „nemoci těla jsou nemoci ducha“, opět nemohu hýbat rukou. Pro změnu levou.
Dost dobře si to umím rozklíčovat duchovně, protože jsem sama propagátorem myšlenky, že naše bolesti a neduhy mají původ v tom, jak žijeme a co jsme nuceni řešit, ale medicínsky mi to moc jasné není.
Kdo si pamatuje dobu před cca dvěma lety, tak tehdy to byla ruka pravá.
Uznávám, že duchovně vím přesně, proč to bylo, lékařsky mi pomoci nebylo a momentálně také vlastně není.
Krom toho, že to ukrutně bolí, musím vlastně počkat, až se mi ten kus kosti, co se mi pravidelně v rameni vždycky uvolní a zapíchne do chrupavky, rozpustí.
No už chápu, proč se říká, že nejbolestivější je průstřel ramena a kolena.
Bolí to jako mrcha při každém pohybu.
Spala jsem dvě hodiny, pak hodinu a pak dvě hodiny.
V sedě.
Nejvíc to totiž bolí v leže.
Nemůžu prášky na bolest, max půlku paralenu a jsem alergická na mesocain, kterým lze takový úlomek rychleji rozpustit, když se píchne mezi ty dvě kosti.
A tak budu trpět a trpím, i když teď píšu.
To je i důvod, proč dnes není ve vydání článek.
Nemám čas, musím úpět.
Jinak jsou ramena duchovně o zátěži, kterou vytváří příliš odpovědnosti.
Levá strana je ženská.
Tak to bychom měli duchovně, ano chápu, možná toho na sebe beru hodně, ale měla jsem doteď pocit, že to docela v pohodě dávám.
Inu tak zvolním, protože mi stejně nejde nic dělat.
Nádobí neumyju, maximálně přiložím, nevyluxuju, nevytřu, horkotěžko uvařím …
Ale zase oproti tomu, když mi to postihlo pravačku, si tentokrát vyčistím zuby, což je super.
Ráno zatápěl Tomáš a momentálně se tady klepu, až mi přiveze mastičku, která mi tehdá moc pomáhala.
Podle doktorů jde o anomálii, která není nebezpečná, jen je extrémně bolestivá.
Nadějí je operace, při které se kost natolik oškrábe na obou ramenou (někdo to má třeba na koleni, kdekoli) že se zanese znova třeba za dalších dvacet let.
Moc se mi na ní ale nechce.
Ani neznám nikoho, kdo má stejný problém.
Naštěstí to tak za týden odezní, až se to rozpustí.
Na přednášku půjdu ještě se šátkem … akorát mě tam bude Tomáš dopravit, protože řídit s tímhle bez automatu fakt nejde.
No, jsou na tom lidi mnohem hůř, takže si nestěžuju, jenom tiše úpím, a jednou za dva roky to snad vydržím.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
