Views: 15
Mluvila jsem o tom ve včerejší ranní kávě a přiložila jsem setkání s tímhle panem Stromem velkou důležitost.
Je to strom, do kterého uhodil blesk.
Doslova jím projel a Tom si myslí, že bude velký zázrak, když to tenhle jinak pěkný a sympatický velikán ve zdraví přežije.
A tak jsem se včera skutečně sebrala a šla jsem s ním uzavřít přátelství.
Bude to můj čtvrtý stromový přítel.
Víte, mít přítele strom, je něco jiného. Strom se umí dožít třeba i stovek let.
A pokud se nic nestane a vašeho kamaráda nikdo neporazí, nebo neonemocní a nezemře, přežije vás.
Má paměť, která je mnohem dokonalejší, než paměť lidská.
Nevím, kolik je tomuhle mému příteli ani tomu, se kterým jsem kamarádka už od prvního roku, když jsem tady byla prvně, ale jsou to vzrostlé, krásné stromy, které si jistě pamatují věci, které lidé zde ne.
Vzala jsem odpoledne hrnek mléka a dárek.
Pokud byste něco takového chtěli také udělat a já to vřele doporučuji, protože třeba teď zrovna na svého přítele hodně myslím a je to příjemné, vezměte také nějaký předmět, který mu chcete dát.
Ideálně třeba řetízek, něco, co je trvalé.
Totiž, člověk když pak jde do lesa, nejde jen tak anonymně do lesa.
Jde pozdravit kamaráda, který tam prostě je, kterého tam najde a se kterým se rád uvidí.
Má to jinou atmosféru.
Včera bylo hezky, bylo teplo, tak mě ani uši nebolely.
Pozdravila jsem prvního kamaráda, to je tenhle:
Krásný, že?
A pokračovala jsem k Hromburácovi, jak jsem si ho pojmenovala už prve.
Přišlo mi, že je rád, že mě zase vidí a hlavně jsem já byla ráda, že vidím jeho.
Představila jsem se, což jsem převčírem neudělala a nabídla mu přátelství.
Neřekl, že ne.
Dala jsem mu mléko, které jsem nalila ke kořenům a vysvětlila, že bych byla ráda, kdyby se uzdravil a že na něho budu myslet.
Řekla mu, že věřím, že to dá.
Zašuměl.
Je to asi hodně o tom, jak to člověk cítí a jak to chce cítit.
Chcete, kontakt?
Chcete věřit tomu, že ten strom vás vnímá?
Věřte.
Nikdo na světě vám tohle nemůže vzít.
Udělá vám dobře pocit, že se lze skamarádit a cítit zpětnou vazbu od stromu?
Ať.
Neublíží to nikomu a vám to pomůže. Ještě jsem neviděla, aby přírodě uškodilo, když jí má člověk rád.
Hromburácovi jsem dala svůj prstýnek.
Zastrčila jsem mu ho pod kůru, do míst, kde jím vylétl ten blesk.
Najdi prstýnek 
S Ječmínkem jsme u něho ještě chvíli poseděli, potěšili se a pak jsme už šli.
Ještě jsem se otočila, abych se podívala, v jakých místech můj nový kamarád je.
Viděla jsem krásný kus přírody prozářené sluncem, pole, na kterém nesměle raší malý, zřejmě krmný hrášek, polní cestu a bylo mi to příjemné.
Pohledem dopředu pak člověk vidí skromný, ale hezký barokní kostelík, ovocné stromy a pootevřená vrátka do zahrady, kterou mám tolik ráda.
Roztomilou vesničku, která ale hodně pamatuje.
Mléko jsem pak dala ještě všem našim jabloním a taky téhle třešince, protože má moc dobré třešně, kterých letos myslím bude hodně, tak budou bublaniny a kompoty.
A zase jsem měla dojem, že ty stromy vědí, co dělám, že jim moje přítomnost a starost dělá dobře … prostě jsem měla dojem, že si rozumíme.
A proč ne?
Jsou přece živé.
A víte, že mi tyhle ryze pohanské zvyky a způsob myšlení naprosto nepřekáží, když přemýšlím nad Ježíškem?
Cožpak by mu vadilo, kdyby viděl, že víc než o půst a honění Jidáše, se zajímám o to, aby stromům a přírodě bylo dobře?
Kdo ví, co je podle Něho skutečně dobře a co je to ryzí.
Přeji krásný den všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
