Návštěvy: 15
Když pominu fakt, že mi je už několik měsíců zima a zahřeji se jenom ve vaně, bílo se mi líbí. Dokonce jsem si v pondělí uvědomila, že se mi líbí i na silnici v noci, protože když nezvolím dálnici, kde bych mohla narazit na nějakého vypatlaného Emersona Fittipaldiho, jedu si opatrně, pomalu a kochám se…
… Včera po půlnoci byste nerozeznali silnici od pole a jela jsem tam, kde se má, jenom proto, že jsem si zhruba pamatovala, kde ta silnice před tím bývala.
Zjistila jsem, že jak nasněží, tak si srny a mufloni a kanci a zajíci a všichni přestanou dávat takový pozor a korzují si po silnicích, jak se jim zlíbí.
Sice mi cesta do Prahy trvala hodinu a půl namísto obvyklých 25 minut po staré, (staré Poděbradské), ale bylo to nádherné!!
Přijela jsem ve tři ráno.
Včera jsem se v tom hustém sněžení na nákup do Poděbrad i těšila.
Silnice byla zralá na rolbu, nikoli na auta, ale zase ten pohled… je jiný než v létě, než na jaře, než na podzim…
Kdyby nebylo tak zima, zastavila bych, sedla si a koukala.
Na stromy, na pařezy, na sněhový vločky, z kterých ani jedna není nikdy stejná, jako ta druhá. Nikdy, protože voda je hrozně záhadná a umí přemýšlet . … na zvířátka, jak si tam pochodují po lese. Na sýkorky…
Ovšem při mém tlaku by mě odsud s jarem přinesla domů obleva coby podivný, beztvarý shluk šatstva, a tak jsem nezastavila.
S klidem jsem si dojela do Poděbrad k Tescu, kupodivu cestou nikdo nepředjížděl, protože byla vyjetá jen jedna brázda, našla jsem prostor, který dříve býval parkoviště a zaplula do OC.
Nic zajímavého se nestalo, dokonce jsem si výjimečně nevybrala kasu, kde by záhy těsně přede mnou vzniklo storno, nebo nějaký jiný problém, což je zákon nepsaný, leč platný.
S nákupem v ruce jsem se ještě stavila v Okay, abych se zeptala, jestli nemají elektrickou plácačku na mouchy.
Ta, co jsme měli, se rozbila po té, co se jí Tomáš se slovy “se tomu nic nestane, je to jen pár drátků a zas to vyschne“, pokusil osprchovat.
Slečna za pultíkem na mě koukala asi jako vy teď.
Ne, nemáme u nás lední mouchy. Pomáhá to na moučné moly, kteří se, asi že jim byla zima, nastěhovali do skříňky s krmivem pro ptáčkovi, Bedřicha a Mománka.
Ačkoli jsme to vyházeli, moli vytrvale hledají nový domov.
No plácačku neměli.
Tak nějak jsem to čekala.
V pohodě si nasednu a jedu ven.
U výjezdu z parkoviště je veliký kruhák.
Hustě sněžilo.
Zjistila jsem, že jediné, co dříve ukazovalo výjezdy z parkovacího prostoru na ten kruhový objezd a správné směry, bývaly bílé šipky namalované na zemi.
Teď tam bylo bílé všechno.
Zkusila jsem ten první.
Špatně.
Že nejsme v Anglii, mi připomněl vůz, který sjížděl z kruháku přímo proti mně.
Řidič byl trpělivý.
Couvat na zrcátka neumím a zadní okno mezi tím zapadalo.
Trvalo to dloooouho!!!
O dvacet minut později už jsem se ale zase kochala.
A stejně je to pěkný…
Viděla jsem sovu, zajíce a … ne ledního medvěda ne, ale jestli to ještě chvíli potrvá, tak se ho dočkám.
Myslela, jsem bych udělala horoskopy venku, ale umrzla bych.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
