Views: 23
Ne, že bych se drala do dalšího, pátého potomka, to snad ani ne. Krom toho, by v mém případě byla oplodňovací pomoc zbytečná, neboť otěhotním, ledva si půjčím zubní kartáček. Ale i tak novelu o prodloužení hrazeného zákroku do 43 roků velice vítám.
Jenom žena, která se chce a dlouhodobě nemůže stát maminkou, ví, jak strašně je to zatěžující a jak potom každý jeden měsíc je neskutečně dlouhý.
Mám minimálně jednou týdně doma paní, která přichází na výklad právě s tímhle problémem.
A je moc, opravdu moc smutné, naslouchat vyprávění o nepodařených pokusech, o zklamání, o pocitech při pohledu na kočárek.
Málokdo si umí představit, jak taková žena citlivě reaguje na všechno, co se miminek a mateřství týká.
A tak bych to maximálně usnadnila a co nejdéle to jde.
Ať mají co nejvíc času!
Vím, co ženy, když se nadaří dělají při každém zpoždění, jak odkládají koupi těhotenského testu, protože nevědět, tady znamená, mít ještě chvíli naději.
Za mě je třeba starší maminka možná lepší volba v mnoha ohledech.
Když pominu rizika, která se ovšem spíše nafukují, právě kvůli tomu, aby nepřibývalo starších rodiček, má miminko ve vyšším věku, spoustu výhod.
Starší mamina je mnohem vyzrálejší, je vybouřená, usazená a také o mnoho rozumnější.
Člověk vržený ve dvaceti do těhotenství a mateřských povinností je strašně vyjukaný a často ani vztah nemá úplně stabilní.
Je tu hodně toho, co taková dívka ještě neprožila, a co si často nechce nechat ujít.
Ne, že by se o miminko nestarala, ale občas ten brouček v postýlce, který mamku doslova přiková doma, tak trochu zamrzí.
Zralá maminka takhle přemýšlí málokdy, naopak si čas s miminkem doslova užívá a pokládá za nejlépe strávený, ze všech možností.
To je jedna věc.
Druhou, pro kterou ženám tak často říkám, „jen do toho jděte, co na tom, že vám je dvaačtyřicet“, jsem poznala až s Tomem a s jeho tátou.
Totiž, když je mamince třeba 85 a děti měla klidně dvě, tři od dvaceti do řekněme třiceti, pak jim je v té době, kdy je oné mamce těch pětaosmdesát, 65, 60 … a tak dále.
V ten moment, kdy mamka už potřebuje, aby se o ní někdo postaral, často samy ty děti nemají dost sil a mají třeba i zdravotní potíže.
Z dětí Tomova tatky je tak Tomáš, potažmo já, jediným dítětem, které má ještě dost sil na to, aby mu pomohl, aby péči zvládal.
A to je prostě tím, že ho táta měl v padesáti.
Tedy maminka, která má třeba jedno dítě ve dvaceti a druhé třeba ve třiačtyřiceti, ta bude mít ve svých 95 letech jedno dítě ve věku 75 let a druhé 52.
Těžko může chtít po svém dítěti v důchodovém věku, aby mělo zdraví a sílu, aby jí pomáhalo, třeba si jí vzalo domů a poskytlo jí péči, kterou si maminky prostě zaslouží.
I kdyby stokrát chtělo, často má už své problémy a nezvládá takovou zátěž.
Zatímco člověk v 52letech …
Rozhodně bych se nejen nebála věku v případě otěhotnění, ale určitě je za mě správné, maximálně to ženám usnadnit.
Žena ve 43 letech rozhodně stará není a je produktivní, aktivní, zralá a teprve v polovině života.
A v polovině života život nekončí.
Pro mnohé dokonce začíná a stane-li se v tomto období i maminkou, pak neskutečně zkrásní, ožije a celá rozkvete.
Není to ani fér říct paní ve 39, že je stará na dítě, když na všechno ostatní, z pohledu státu a jeho pravidel stará není!
Za mě, hradit, pomáhat, podpořit, co nejdéle!!
Není nic krásnějšího, než dát někomu život.
A všichni, i ti, kdo rozhodují, mají to štěstí, že ten svůj život dostali od své maminky.
Je tedy morální povinností každého úředníka maximálně pomáhat všem ženám, aby se staly maminkami, jak jen to bude možné.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
