Views: 28
Nechme stranou fyziku a její pravidla o tom, co se šíří, nebo spíš nešíří ve vakuu. Já vím na tuty, co se tam rozhodně šíří. Jsou to moudra vesmírného významu. Ne, fakt, přišla jsem na to, že když je člověk tom bodě, co vypadá, jako když se houpete na houpačce, a je to ta chvíle, když houpačka neletí ani nahoru, ani dolu, (mrtvý bod) rozbalí se mu hlava.
Napřed má ale intezívní potřebu něco urgentně dělat, plánovat a honem rychle něco napsat na úplně prázdné listy své nové knihy života, která ho děsí nulovým obsahem, aby pak došel k tomu, že jednak napsal kraviny, co postrádají souvislost a vlastně se to nedá číst, a jednak, že se fyzicky udřel činností, která klidně mohla počkat, místo aby se ráčil třeba najíst.
A to je jedno z mouder, na které jsem přišla ve vakuu.
Už vím, proč existuje tolik lidí, kteří „v nervech“ nejedí.
Je to prosté, ale nebýt vakua asi by mě to nenapadlo.
Jednoduše je to tím, že když člověk nemůže něco strávit, tak prostě nemá hlad, to dá rozum.
A zjevně je jedno, jestli se jedná o pět vajec natvrdo, nebo sled událostí, jednu událost, životní zlom, tedy cokoli duševního.
Duše je přesycená, přetláskaná a protože tělo je domeček pro duši, logicky i žaludek se chová jako najedený.
To ovšem může být pro člověka, co má 45 kilo poměrně zásadní, neb by se mohl po týdnu jednoduše rozplynout na nějakou mlhu a tak musí ten žaludek znásilnit.
Po tom, co jsem Vénu zahrnula tímto moudrem, mě za něj pochválila, vysvětlila mi, že mám přesně tyhle věci, které se staly v horoskopu a že jednoduše s Uranem na Saturnu to jinou podobu vzít nemohlo, ale následně jsem musela přísahat, že jí pošlu fotku svého talíře se zbytkem jater.
Byly jsme totiž společně nakoupit.
Upřímně, kdybych nemusela a nechtěla Vendulku vidět, byla bych zalezlá. Ovšem neměla jsem mop, cigarety a brambory. Příští rok je vypěstuju. (Ty brambory, do tabáku se pouštět nebudu. Určitě ne příští rok).
Chtěla jsem koupit solární světýlka, ale měli jenom hnusná, tak to ještě počká.
Takže jsem koupila kachní játra. Ty sice doufám nesvítí, a nebudu je tedy zapichovat do země, abych osvětlila cestičku ke kadibudce, abych tam v noci zase nehodila ústa, ale sním je.
Přísahala jsem to Véně s tím, že pokud nebude požadovat fotku talíře se zbytkem mých jater, slib splním. Jen co tohle dopíšu.
A tady je další vakuové moudro.
Všechno počká. Nic nemusím. Nikdo mě nikam nehoní. Nemám povinnost, kterou bych musela splnit a když nepokosám dnes, pokosám zítra. Dospěla jsem k tomu, že člověk občas říká smysl života jenom povinnostem, na které si zvykl a je na nich vlastně závislý.
Že ono prázdno vychází ze závislosti na zvyku a ze strachu ze změny.
Že člověk má takovou obavu z nejistoty, že nazve ztrátou i vlastní osvobození či prosté zachování sebehodnoty útěkem a hrdost zbabělstvím.
Včerejší den jsem věnovala neaktivnímu odpočinku.
Patrně proto, že mě doběhl nějaký ocas všeho, co se dělo. Když se totiž dějí tyhle věci, tak asi jedeme na nějaký náhradní zdroj, který nás nenechá na pokoji, dává nám sílu, energii, potřebu konat, ať už cokoli, a hlavně je to jakýsi model zachování v pohybu a ví Bůh odkud tělo čerpá.
Každopádně se vyčerpá, což mi došlo, když jsem prostě odpadla.
Při pohledu do zrcadla se mi udělalo nevolno. Nemám totiž ráda horory, bojím se strašidel a mlha mě taky děsí.
Uviděla jsem cosi mezi mlhou, mikrotenovým pytlíkem, strašidlem a jeskyňkou s ptákem za uchem.
Jdu sníst ta játra, než mi můj vlastní žaludek ohlodá ta má.
Míša K.
P.S. Moudro odjinud:
„Všechno jsem ztratila, nic mi nezbylo, nemám vůbec nic.“
„Nesmysl. Nic jsi neztratila. Všechno, co je doopravdy tvoje máš pořád u sebe“.
Lucie, moc Ti za tuhle větu děkuju.
Jo a otevřela jsem e-mail!!!
Holky, to je pecka, je skvělá!
Děkuju!
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
