Views: 32
Není nad historky ze života, protože jen on píše ty nejlepší. To žádný scénárista nevymyslí, co vymyslí lidé, jsouce postaveni v reál, nuceni ihned reagovat.
O co legračnější je, když jeden ví, o čem mluví a druhý nikoli.
Navíc, když rodný jazyk je tak krásný, ohebný a živý.
Myslela jsem, že nedělí můj minulý hektický týden, ve kterém jsem občas zahlédla sama sebe zezadu, už skončí a já najdu něco málo klidu.
Ne, ne, kdepak.
Jsem jako na řetízáku. Ale zatím to dávám, díky sluníčku, které ráčilo vylézt.
Do bezvědomí jsem v sobotu upadla kolem druhé a v půl deváté ráno jsem měla dojem, že jsem zaspala, když musím hned po té, co taťkovi udělám snídani odkvačit do Prahy.
Říkala jsem si, že je fajn, že tam mám zařídit jen dvě věci.
Málem by mi to vyšlo, kdyby nevolal Tomáš, který tady s kamarádem už týden leží v garáži. (oni tam pracují)
Vložili do mě tolik důvěry, že mě poslali pro pro mě naprosto cizí tovar do OBI.
S telefonem na uchu jsem se srdnatě chytla fundovaného obrýleného a ochotného zaměstnance a vlekla ho k regálu s brusnými kotouči.
Bylo to zajímavé.
Dále technický benzín, což jsem dala, neb umím číst a chromový postřik, což bylo horší, ale něco jsem vybrala s pomocí fundované osoby v oddělení barev.
Nasměrovala jsem se ke kase.
Nebylo moc plno a šlo to rychle.
Byli jsme tam tři.
Pán přede mnou, já a dva kluci staří asi jako moje Míša, takže něco málo přes dvacet.
No a slečna velmi mladá a milá za kasou.
Pán přede mnou byl postarší, velmi dobře upravený a ve vozíku před sebou tlačil cement, nějaká prkna a ještě cosi…
Slečna se něho mile usmála, aby mu placení lépe šlo a pravila:
„Sbíráte bobry?“
Pán: „Ehm, prosím?“
Slečna: „No, jestli chcete bobra?“
Pán: „Nevím, jestli správně rozumím“, po očku se ohlédl.
Podívala jsem se taktně dolů, neb se mi rozjížděla ústa.
Chlapci za mnou zpozorněli.
Pán: „Nejsem si jist jestli… nezlobte se…“
Kluci: „Vemte si bobra, bobr se hodí“
V ten moment jsem na slečně viděla, že jí to začalo bavit.
Slečna: „Víte co, já vám toho bobra ukážu, a vy se rozhodnete, jestli ho chcete, jo?“
Pán: „Prosím?! Nevím….“
Kluci: „Jasně, ukažte mu bobra…sem s bobrem“
To jsem už lehce nevydržela a pánovi se změnila barva uší do nachova.
Mlčel a hleděl na ni.
Ona s klidem sáhla za sebe, vyndala plato nálepek s bobry a culila se, jako sluníčko…
Slečna: „To je bobr…za nákup. Dají se sbírat a pak má člověk slevu“
Pás se tak usmál, že mu to málem sundalo ty červené uši a pravil, teď už velmi vesele:
„Joooo to jsou rozkošní bobři, ty chci, ano chci bobra“
To jsme se smáli už všichni, slečna také a pán vyfasoval dokonce čtyři.
Zabil to, když popošel od kasy, otočil se a se zjevně znovu nabitou rovnováhou pravil.
„A teď jsem možná zase trochu zklamán“.
Usmívala jsem se skoro až do Čelákovic.
Přeji pěkný den i týden.
P.S. Na horoskopy myslím, mám je rozdělané a snad je stihnu do středy.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
