Views: 2
Před koncem školního roku v novinách i na sítích odborníci i učitelé apelují na rodiče. S dětmi je třeba známky v klidu probrat, nestresovat je, nezlobit se, nestrašit. No, však jste to všichni četli každý červen.
O přípravě na začátek roku se moc nepíše, snad o prvňácích, natěšených, se zbrusu novou aktovkou a kornoutem bonbonů na první den. Jinak se obvykle řeší nemalé výdaje na nákup školních pomůcek. A samozřejmě se letos probírají plánovaná testování a hygienická opatření.
Něco důležitého nám tu vypadlo. Jak vidí brzký návrat do lavic starší děti, druháci, třeťáci nebo třeba šesťáci?
Co škola, už se těšíš, co? Tak určitě!
Pro mne jako dítě byl vždycky konec školního pohoda. Na vysvědčení sem tam dvojka, kterou rodiče stejně tušili dopředu, žádný stres. Takže žádné strachy, jen plány na prázdniny a vůně svobody, která už byla na dosah ruky.
Horší byl konec srpna.
Většina dospělých má představu, že se děti do školy těší – vždyť tam budou všichni ti spolužáci a legrace. Ale těší se? Některé určitě.
Já třeba ne.
Jestli jste ještě se svou ratolestí o začátku školy nemluvili, je na to nyní ten nejlepší čas. Pokud máte dětí víc, zkuste si popovídat s každým zvlášť. Sami víte, kde se vám spolu nejlépe a uvolněně mluví. Na lavičce se zmrzlinou, na procházce nebo v bezpečí doma na gauči.
Zeptejte se jejich pocity.
Na co se těší a netěší? Obává se něčeho? Je něco, co se mu minulý školní rok nelíbilo a vadilo mu? Během online výuky se se spolužáky odcizili a po otevření koncem května už nestihli navázat? Neví, jestli ještě do kolektivu zapadnou? A co když se hned na začátku září budou psát písemky?
Všichni rádi pouštíme nepříjemné úvahy z hlavy. Prázdniny přinášejí v rychlém sledu zážitky a je lehké a pohodlné školu úplně vytěsnit z vesmíru. Zachyťte dobu, kdy se škola připomene, třeba při kupování nových bot do tělocvičny. A aby neurčité obavy v hlavě nepřekážely, zkuste je pojmenovat a probrat je.
Sdílená starost je poloviční starost
Spolužačka, která vede ve třídě módní policii, zase bude kroutit očima na všechno, co si vezmu na sebe. Říkala jsem ti, jak dějepisář hrozně křičí, když si někdo něco zapomene? V tělocvičně se špatně dýchá, a je fakt hrozně trapný, víš, zpívat před ostatníma. Všichni říkají, že po covidu nic neumíme, myslíš, že je to pravda? Třeba mi ta chemie nepůjde. A co když nám dají odpolední vyučování, zrovna když mám tréning fotbalu?
Je výborný čas připomenout svému dítěti, že je pro nás důležité, zajímá nás a stojíme za ním. Jasně, dějepisáře nezměníme, ale slíbíme pomoc v září s připomínáním učebnice na dějepis. Zpívat je přece trapné skoro všem a tělocvičnu snad přes prázdniny vyčistili. Vzpomeneme a poradíme pár triků na kluky, co se vytahují, nebo holky, které se ofrňují. A pro jistotu připomeneme rozdíl mezi škádlením, šikanou a jak se jí bránit, pokud k ní dojde.
Po obavách proberte to příjemné a pozitivní. Připomeňte pár dobrých zážitků z loňského školního roku, o kterých vám syn v červnu vyprávěl. A neříkalas, že jeden z učitelů měl na online výuce kotě? Naplánujte pár výletů nebo akcí, které chcete na podzim uskutečnit, protože školní rok přece není jen škola. A rozvrh fotbalu už je možná na stránkách klubu, s odpoledkama se ve vašem věku počítá, neboj.
A jako bonus na vyladění nálady na závěr proberte drobné zvýšení kapesného. To zabere vždycky.
Milá Míla
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda vodu a hory a obvykle je myšlenkami jinde, než tělem. Zvoňte dlouze! Příroda léčí a knihy jsou kamarádi, kteří mají vždycky čas. Když je smutná, šije a fotí.
Hrozně ráda by mluvila s Terry Pratchettem, ale ten si už povídá s Janem Kantůrkem. Kéž bych je mohla slyšet.
Nahrávání ...
