Navedli jste mě na tento článek vy. Když Tomáš našel tuhle stavbu, kterou vám pak rozporcoval do soutěže, uvědomila jsem si, jak jsem ho tam vlekla krátce po té, co jsme se poznali. To proto, že ho často bolí hlava. Byla jsem tam už mnohokrát a moc ráda se  sem vracím. A rozhodně nejsem sama. U místečka, s největší kumulací léčivé energie,  je vždycky doslova fronta.

Když se pan Jaroslav Plichta ze Žerotína, někdy ve 13. století rozhodl vystavět na tomto místě, které se dnes jmenuje Panenský Týnec, obrovský a rozsáhlý gotický chrám, který měl být lázněmi pro léčení psychických problémů, byl to promyšlený čin.

On totiž pan Plichta nebyl žádný hlupák.

Přečtením pár historických písemností člověk dojde k tomu, že pan Plichta byl jedním nejznámějších rytířů své doby. Byl to nejen statečný a chrabrý muž, který poněkud stranil Zikmundovi, (jeho politické postoje ale nejsou předmětem článku), on byl také moudrý a nadaný člověk.

Místo bylo zvláštní už v dobách jeho předků, což věděl, a my dnes víme, že svatyně a různá léčivá ohrazení tady stávala už v době bronzové.

Spojen pražskými mágy, se pan Plichta zabýval Kabbalou a dalšími učeními. Všiml si, že se sem scházejí lidé vždy, když jsou nemocní, nebo po zranění, aby se rychleji uzdravili.

I jemu samotnému zde bylo dobře.

Výjimečnost místa mu potvrdilo několik tehdejších učenců okultismu, silozpytců a také tělovědců.

Chrám, který se pan Plichta tehdy rozhodl postavit právě zde, neměl mít v tehdejší Evropě obdoby.

Zamýšlel vskutku odvážné, rozsáhlé a monumentální gotické dílo o několika „lodích“.

Chrám se mu bohužel nikdy nepovedlo dostavět, protože v roce 1322 padl rytíř Jaroslav Plichta ze Žerotína v bitvě u Mühldorfu.

Chrám zůstal navždy rozestavěný, ale jeho základy, či části se zachovaly dodnes.

Zvláště pak místo s nejsilnější léčivou energií, která tady vychází přímo ze země v jakémsi kříži, což nepřekvapí, protože kříž má obrovskou sílu. (brzy v jiném článku). A právě tady měla být místnost k léčení, kaple, která měla uzdravovat.

A věřte nebo ne, je tu pořád a uzdravuje.

Podle legendy je tady „duše“ dobrého pana Plichty stále přítomna a má velkou sílu. Nedovolila totiž nikomu, a to ani komunistům, vystavět na tomto místo cokoli jiného a dokonce ani jej ohradit, či zbudovat zde pobytové místo pro tehdejší soudruhy, jak se zamýšlelo. Z plánů jednoduše záhadně sešlo, jako sešlo i z jiných v době okupace.

Pan Plichta totiž zamýšlel, využít energii země pro všechny lidi, nejen pro vybrané, a tak je tomu stále. Místo je volně přístupné. Postát a nechat si harmonizovat tělo zde může každý.

Je v tom jakási symbolika.

Nebo alespoň já to tak vnímám. Země, totiž nemíní nám lidem cokoli prodávat. Ona je jednoduše dobrá ke všem tvorům. Tak jako je matka nestranná ke svým dětem, tak i Země chce dopřávat všem.

Jen kdybychom to jednou pochopili. Nic jiného od nás nežádá, než trochu ohledů, vděku a úcty.

Když už nic jiného, zaručuji vám, že na tomto místě, budete spojení se zvláštní silou, něčím velikým všeobjímajícím a pozitivním. A budete to cítit.

Denně je tu spousta lidí i zdaleka.

Je jim tu dobře a je to vidět.

Kolikrát musí člověk čekat, než na něho dojde řada. Ještě jsem ale nezažila, aby se tu lidé předbíhali, nebo na sebe byli nepříjemní.

Je to zvláštní místo, kde se prostě člověk postaví, zavře oči, chvíli nasává, něco co je naprosto zadarmo a pak se na vás prostě usměje, a pustí vás si také nasosat.

Jak to cítím?

Bod jsem na fotografii, kterou na místě pořizoval Tomáš, pro vás označila.

Napřed cítíte jakoby příjemný pocit v břiše a vysloveně chuť se třeba usmát. Člověku se po těle rozlévá takový zvláštní, těžko definovatelný pocit štěstí, či lásky, nebo co to je. Když stojíte déle, brní trošku chodidla, ale není to nepříjemné. Většinou si tělo řekne když má dost, protože vám ztěžknou ramena. Tehdy je dobře už odejít. Také, ono to ani déle nejde, protože o kus dál už uctivě čeká někdo další, koho ani nenapadne, aby vás třeba honil.

Prostě se tady lidé chovají s úctou nejen k celému místu, ale také sami k sobě.

Je dobře tu být, protože člověk alespoň vidí, že lidé umí být k sobě slušní, že to v nich prostě je, jen stačí to v sobě najít, či jen aktivovat.

Škoda, že se celá země neskládá jen ze samých Panenských týnců.

Na podnět čtenářky Petorio, bychom rádi zorganizovali společné „sosání“ 28.8. odpoledne. Hodinu bychom si upřesnili, takže, komu z vás by se chtělo…

Michaela
Foto: Tomáš Žebrák 

[sexy_author_bio]