Mezi velikonočními svátky, jsem měla zajímavý rozhovor s jednou z vás. Viď, Kenátnová. Z plodného rozhovoru vznikl kouzelný a vysoce humánní článek o pohřbívání zvířat zaživa TADY  a také tento…

S Kentánkou jsme přišly na to, že snad každé půlté dítě má intenzívní vztah ke všemu živému a zajímavé je, že se stejným zanícením také všechno živé pohřbívá.

Nebyla jsem výjimkou a moje dcery taky ne.

Rozhovor nás ale dovedl také k jednomu zajímavému tématu tím jsou jednoznačně jména našich zvířat.

Doslova na knihu by to bylo, kdybych vzpomínala na všechny známé a sousedy a jejich čtyřnohé, méněnohé, nulanohé či okřídlené miláčky a jejich mnohdy vskutku bizarní jména.

Na tomhle místě jen jako vsuvku zacituji z knihy, kterou miluji : Ať už se vaše kočka jmenuje sebevznešeněji, stejně ji ve finále nejčastěji oslovujete „Tysvinemizernávypadnitamvocaď!!“  Ano, Nefalšovaná kočka od pana  Terryho Pratchetta.

Ale i bez inspirace knihami.

Člověk se často inspiruje buďto situací, nebo vlastními ambicemi, charakterovými rysy, idoly a Bůh ví, čím ještě.

Sestavit článek tak, aby byl souvislý, v tomto případě nelze.

Rozhodla jsem se pro jinou variantu.

Pro odstavečky.

Snad pobaví a také inspirují k vašim vlastním vzpomínkám a příhodám.

Polda

Byla jsem hodně malá a jako každé dítě doslova fascinována vší faunou. Nevynechala jsem hady, motýly, můry, šneky (jo, Kentánko, já taky), komáry, myši, potkana, želvu, stovky zatoulaných koček, psů, raněných ptáků, rybiček… a zamilovala jsem v jednu dobu také do morčat.

Moje dobrotivá, a snad v určitém období víc, než svatá matka mi tedy jedno pořídila.

Předávala mi ho se slovy: „Morčata jsou blbý Michalko. Tohle je samec. Jmenuje se Polda“.

Já to tehdy nechápala, dnes ano.

Polda zemřel asi za dva roky patrně sešlostí věkem.

Byl obřadně pohřben.

Andy

V jinou dobu jsem propadla ptákům. Ne, bylo to daleko před pubertou. Maminka, ta dobrá duše mi koupila Andulku. Andy se mnou jedl, tedy spíš, on vyzobal víc polívky, než já, Andy se mnou dělal úplně všechno.

Toho ptáka jsem milovala.

Mluvil.

Říkal „Míšo jez“.

Ano, andulky opakují, co nejčastěji slyší.

Když jsem se vrátila z ozdravovny, kde jsem přibrala s úspěchem 7,5dkg, maminka se tvářila jako funebrák.

Andy měl nějaký nádor a za mé nepřítomnosti zemřel.

Řvala jsem týden v kuse.

Rudolf II.

Ve snaze zachovat mi duševní zdraví, nebo alespoň ten zbytek, pořídila mamka narychlo jinou andulku.

Dala jí jméno Rudolf II.

Chyba.

Andulák krátce po příchodu k nám zešílel.

Rozhodl se trávit veškerý čas běháním po podlaze klece sem tam.

Vydržel takto tři dny.

Pak se uštval.

Byl pohřben.

Agrippa

Byl to kocour a jméno získal podle toho, jak k nám přišel. Jela jsem tehdy s kamarádkou k jednomu včelaři pro med, když jsem z dálky viděla, jak se pořád shýbá, a pak narovnává.

Po přiblížení jsem zjistila, že topí koťata.

Byl to obrovský chlap asi dvoumetrový a vypadal jako Krakonoš.

Skočila jsem na něho zezadu a za řvaní „Néééé já si ho vezmuuuu!!!“ jsem mu vismo, vyškubla kotě z ruky.

Otočil se, setřásl mě ze zad a pravil hlubokým basem. „tak jooo“.

Přemýšlela jsem cestou zpět o tom, že kdybychom přijely jen o minutu později….magické.

Proto Agrippa.

Šulina

Tohle zvířátko nebylo moje, ale sousedky, ovšem váže se k němu rodinná terminologie. Jemnovalo se Šulina. Šlo o velice odporného, vypelichaného, protivného, černého, malého psa, neznámé rasy.

Moje maminka s otcem si pokaždé špitalia uculovali se, když jsme tu obludku potkali.

Holčičím záležitostem, co je jejich protipólem bambulín, se najednou u nás doma začalo říkat šulina.

Tehdy jsem si to nějak nepropojila.

Dnes chápu.

Ta asociace se přímo nabízela.

Hordubal

Když se tihle lidé nastěhovali vedle nás, slýchala jsem toho pána volat Hordubale, pojď, máš tu kýtu.

Moje fantazie vymodelovala něco o metr většího, než je Irský vlkodav.

Šlo o pekingského psíka, který nekonečně smrděl a byl , když odcituji moji matku, „totálně blbej“

Nejraději bych článek ani neukončila, protože by toho bylo ještě hodně, ale musím.

Uzavřu ho proto tím, že někteří lidé mají i smysl pro humor.

Jako tady zdejší soused, který vlastní psa plemene Barzoj a říká mu Rusák. 

To se mi líbí…

Přeji pěkný den!

Michaela

[sexy_author_bio]