Větší část života mi zůstala tahle lahůdka utajena. Ochutnala jsem Sushi teprve asi tři roky zpátky a patřím k těm, kdo si ho zamilovali. I když je pravda, že mám své oblíbené a takové, které mi nechutnají vůbec. Za tu dobu, co o sushi vím, jsem pozorovala hodně lidí a hodně názorů i chuťového vkusu. 

Někdo s wasabi, jiný s česnekovým sosem a já nejraději jen tak, bez přísad a s lososem.

Teprve nedávno jsem ale dopěla k vědomí, že takové sushi není jen jen rýže s kusem syrového rybího masa, a že připjati umí vlastně každý, kdo umí uvařit rýži.

Pavel Choura, se kterým jsem se minulý týden setkala, je špičkovým odborníkem na japonskou kuchyni, mistr suši a můj kamarád.

Možná vás, kdo máte sushi rádi obohatí.

Ale myslím, že zajímavé bude jeho povídání i pro ty, kteří prostě nejraději bůček s cibulí.

Skutečné Sushi se musí připravovat z rýže nisiki.

Tato se ještě dříve, než vychladne smíchá s omáčkou sushinoko.

Existuje celá škála druhů.

Některé jsou u nás známější, jiné méně.

Například maki nebo temaki, které asi znáte, tam se rýže nisiki pokládá na plátky mořské řasy, která se jmenuje nori.

Na to se pak nanese vrstvička pasty z křenu wasabi a dále zelenina a také avokádo.

No a nakonec kousky nakrájeného syrového či uzeného lososa, tuňáka a podobně. Celé se to pak sroluje, a vznikne sushi rolka.

Ta se kráji na 2,5 cm silné plátky.

Nebo nigiri sushi, je váleček z rýže, potřený wasabi, který je obložený kouskem omelety, ryby, nebo zeleniny, a celou řadou jiných pochutin.

Ještě bych uvedl třeba temari, jehož příprava je podobná jako u nigiri, jenom s tim rozdilem, že z rýže se formuje koule. To už tak známý druh není.

Nevím, jestli znáte, ale osobně rád připravuji i konzumuji inari sushi, jehož příprava je poměrně složitá. No v zásadě finální pokrm vypadá jako dort.

Pavel by vyprávěl určitě hodně dlouho.

Je to jeden z těch lidí, kteří s trochou humoru svoji práci doslova žerou. Hezky se na to kouká a hezky se to poslouchá.

Pavle, já mám nejraději takové, co je uvnitř avokádo, jak jsi jmenoval, a takové to, které je zabalené v lososu, nebo je nahoře krab a tak.

To je co?

To bude nigiri – něco z tohohle.

Takže, ty mé oblíbené jsou:

Kdybyste chtěli někdy vidět Pavla při práci, tak je to hotel Marriot v Praze.

No a když už jsme u těch rybiček a cizokrajného gurmánského chuťového popásání, do tohohle drahouška byste šli?

Je to prase, ale vypadá jako ryba. Nebo raději, říká se mu prase, ale je to ryba.

Jeden takový miloučký obídek je možná mnohem větší adrenalin, než skok padákem.

Říční prase, neboli Fugu je jedním z nejjedovatějších zvířat na světě.

Neurotoxin, který obsahuje, je 1200x silnější, než je kyanid, a neexistuje proti němu na světě účinný protijed.

I přes fakt, že se celé dva roky učí japonští kuchařští adepti rybu bezchybně a hlavně bezpečně připravit, přes náročné závěrečné zkoušky, certifikáty a přezkušování, kdy ze 1000 uchazečů uspěje každé dva roky jen zhruba polovina, přesto se každý rok v Japonsku otráví touto rybou desítky lidí.

Nic naplat, konzumace Fugu je ale pořád velmi oblíbenou zábavou.

Davy turistů jezdí do země vycházejícího slunce právě za zážitkem s blízkostí smrti.

A byla by to vskutku smrt nemilá…

Málokdo si nenechá takový zážitek zdokumentovat.

Cvakají fotoaparáty, je to zábava.

Možná bude zdokumentován i výraz hosta ve chvíli, kdy ho začne brnět jazyk, poté rty, patro, až  mu ochrnou obličejové svaly, bude slintat a nakonec ochrne.

K smrti, která na sebe nenechá dlouho čekat, se dopracuje při naprosto plném vědomí.

Žůžo.

Za ty prachy! 

Anebo se taky nestane vůbec.

Host si doveze skutečně úchvatné vzpomínky a fotografie, kterými bude tutově zásobovat i vnoučata, protože na tohle se tedy nezapomíná.

Pavle?

Fugu chutná stejně jako jiné ryby.

Objektivně řečeno, už jsem jedl i chutnější. Její maso je poměrně tuhé, ale málo z toho člověk vlastně sleduje. Nejzajímavější je ten pocit. Ten je vlastně umocněný tím, že v rybě je zřejmě něco, nějaké stopové množství něčeho, co vyvolává v těle dojem malinkatých elektrošoků. Je to zvláštní. V té tokijské restauraci, kde jsem byl, nás ujistili, že zde servírují svým hostům Fugu už přes sto let bez jediného úrazu. Říkal jsem si, všechno je jednou poprvé, že? Je to opravdu o nervy, ale teď říkám, že mi to za to stálo.

Jak nezavraždit hosta?

Velice opatrně se vyjmou játra, jikry, další části, které obsahují jed. Je to dlouhá procedura a vyžaduje maximální soustředění.

Toxický odpad se odváží ke spálení na přesně určená místa.

Mistři kuchaři chovají k rybě dokonce jakousi posvátnou úctu.

Za sebe? Sushi z Fugu raději ne.

Jsem asi srab, ale když nad tím uvažuji, klidně bych si nechala tenhle zážitek ujít, i když rybka vypadá na talíři fakt mile a neškodně.

Ale sushi, to ano!

Michaela

[sexy_author_bio]