Kdybych zrovna nečetla Míšin článek na Popelkách. . . Kdybych ten den neměla zrovna svátek. . .

Tento týden mají děti příměstský tábor. To je takové to, že je ráno vyklopíme a večer naložíme. Je to tábor lesní a děti mají hlad jak dřevorubci.  Zrovna dnes jsem těm třem špinavým lesním bytostem na zadním sedadle auta chtěla pořídit na druhý den pecen chleba ke svačině. 

Při cestě máme market, který se hrdě hlásí k sortimentu kvalitních českých potravin.

A musím říct, že maso, pečivo a mléčné výrobky si opravdu nemohu vynachválit. U regálu s pečivem jsem chtěla být chvíli zodpovědná a tak jsem šmejdila mezi tmavými, semínkovými a celozrnnými kousky.

Padl mi do oka jeden, který nevypadal po transportu jako řezanka, semínek měl tak akorát a libou barvičku, která vypovídala o tmavé mouce nikoliv o kuléru. Byl krájený a balený.

Víte, já jsem normálně chaotik, kterého když vzbudíte ve dvě odpoledne nad pracovním stolem, nepoznám, jestli je sobota nebo středa. Ale tento den jsem měla svátek a tak jsem čistě náhodou věděla, že je 24.7.

V regálu leželo šest kousků.

Tři z nich měli odpískanou záruku už 23.7.

Zbývající tři končily až 25.7.

Čapla jsem jeden z těch zítřejších.

Ještě jsem mrkla, jestli se semínka objevují jen nahoře nebo i na řezu a ejhle. . . slunečnicový krajíc kvetl penicilínem.

Vzala jsem druhý, ten pučel jak zahrádka v dubnu.

Třetí měl kožich všude.

Spokojila jsem se tedy se starou dobrou šumavou.

Vzhledem k tomu, že bylo šest večer a celý den byl tento kvetoucí chlebík v prodeji, nedalo mi to.

Slečně na informacích jsem přetrhla spánek a seznámila ji se zdivočelou faunou v oddělení pečiva.

Zbledla na barvu chlebové květeny, spustila čelist o patro níž a začala žhavit jakousi horkou linku.

Vzhledem k informacím z médií a zkušeností z vlastních nákupů pro pětihlavou rodinnou saň jsem se ani moc vlastně nedivila.

Z hodin technologie a hygieny potravin zase vím, že žádný mediální brambor se nejí tak horký jako se z ohně vyhrábne.

Koneckonců plesnivá svačina páně Fleminga zachránila již milióny životů na celém světě.

V okamžiku, kdy nás nekosí mor a cholera, ale choroby z toho našeho báječného vyspělého systému mi utkvěla v lebce myšlenka, že to cenu má.

Co?

Všímat si a upozorňovat.

Jasně, že nejsou vždycky pracovníci marketu milí a ochotní, ale pohoršovat se u večerních zpráv nestačí.

V kontextu snahy jíst alespoň lépe než obyvatelé německých vepřínů, to za to stojí.

ToraToraTora

Toro, Tvoje „zdivočelá fauna v oddělení pečiva“ vzbudila mým přičiněním obyvatele asi osmi pražských obvodů! 

Míša K.

[sexy_author_bio]