Já vím, že víte, ale co kdyby náhodou některá z vás zapomněla na prastarý rituálek. Byla by škoda se nedozvědět něco o potenciálním ženichovi, ne? Jak víme, není to jen o tom, si dneska utrhnout třešňovou větvičku. Je to celý soubor úkonů, na jehož konci je kouzlo … je milé a kdo ví … třeba skutečné…

Co se široké veřejnosti týče, dochovalo se nám, že které ženě vykvete do slunovratu (moderně Vánoc) barborka, ta se do roka vdá.

Jenomže ono je to mnohem bohatší, poněkud širší a třešňové větvičky mohu říci mnohem víc.

Když budeme chtít starý rituál dodržet tak, jak se má, bude složitější, Ale o to pěknější a logičtější.

Takže, kdo chce, může se mnou, protože já byla dnes po půlnoci.

Nuže vydáme se pro větvičku, ale vůbec nemusí být jedna.

Matka příroda totiž umí také poradit, pokud je nápadníků víc, který je ten pravý a který není.

Jestliže je tedy adeptů více, po dohodě se stromem (na to nezapomenout, protože mu tím ubližujeme, ale má pochopení) utrhneme patřičný počet větviček. Doma si je prostě pojmenujeme a dáme do vázy.

Aby se to nepletlo, můžete si na ně udělat visačky se jmény.

Od té chvíle dříve dívka nosila denně v ústech vodu od studánky, studny pro své barborky, které takto opečovávala.

Kdo nemá studniční vodu, holt si musí vystačit stou kohoutkovou.

Žádný nesmysl to není a opět jsme u překvapující moudrosti našich předků a jejich provázanosti s přírodou.

Voda ohřátá po cestě od pramene na tělesnou teplotu probouzí v dřevině život. Navíc obsahuje sliny a ty enzymatickou cestou narušují pryskyřičné povlaky pupenů. To je co? Věda stará staletí!

Odstup tří týdnů, tedy do Slunovratu, protože rituál je mnohem starší, nežli Vánoce, pak postačuje k tomu, aby pupeny na snítce rozkvetly.

Dělávalo se to tak, že dívka dala jméno jedné, nebo dvěma větvičkám a třetí pojmenovala „neznámý“

Pak už stačí ponechat to na přírodě a pak na vašich očích, která z větviček bude o slunovratu nejrozkvetlejší, nejhezčí…

Nenadržovat!

Buď chceme moudrou radu přírody, nebo znásilnit budoucnost 

Tady jsou moje .. mám jen dvě…jedna je jaksi ujišťovací a druhá v duchu hesla, „co kdyby náhodou“, aneb štěstí přeje připraveným…

Dnes už se to nedělá, ale dříve bylo kolem barborek zvyků mnohem více a byly milé.

Tak například v některých lokalitách ženy „chodily barborkou“.

Podle některých pramenů je tento model starší než dnešní Mikulášská nadílka, a právě z něho se později vyklubala podoba tohoto obyčeje.

Ženy s obličejem překrytým vlasy, byly oblečené v bílých šatech a klepaly metličkou z proutků na okna domů, kde se nacházely malé děti a ženy.

Cinkaly při tom zvonečky, vyptávaly se, zda byla dítka hodná a pak dětem a ženám rozdávaly sladká, pečená srdíčka.

Celý rituál byl směrován na to, aby byly děti zdravé a ženy plodné.

Ono přestrojení kopírovalo vlastně bohyni Morenu, která je bohyní zimy a dobré lidi a děti nenechá zmrznout a churavět.

Ona je totiž také bohyní smrti, čili mohla rozhodnout, kdo přežije zimu a kdo ne.

Ona srdíčka, pak měla velký symbolický význam, protože dokud tluče srdíčko…

Můžete si tedy vybrat.

Vždyť ono srdíčko je odjakživa také symbolem lásky.. no a barborka vám o ní může hnedle za pár dnů mnohé napovědět.

Navzdory všemu povídání o Moreně je ale, ta, která vám na vaši otázku stran lásky odpoví a ta, které je zasvěcena třešeň jako strom, pohanská bohyně přírody, panenství, prvenství – Vesna.

Když to shrneme, máme tu najednou bohyně se vztahem k tomuto období dvě.

Jednu na lásku a druhou na zdraví a děti.

Proč se nemohu zbavit dojmu, že to stejně úzce souvisí?

A abyste ty nejdůležitější bohyně měli úplné, je tu ještě Živa.

Vesna je dívka – panna. Jaro

Živa je žena – matka. Léto

Morena je stará dáma – Zima

Tak držím palce….

Vykvete, nevykvete…

S ranní kávou přijde nápad, co jsem pro nás všechny, (kdo bude tedy chtít) vymyslela na dobu adventu včera odpoledne…

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]