Ale že je to fuška, když člověk touží přivítat jaro, pustit do domu nový život, napéct, navařit a nazdobit, že? Ale uznejte, není to nakonec krásná práce? Nevím, jak vy, ale já mám Velikonoce mnohem raději, než celé Vánoce. To proto, že tam cítím tu vůni jara…

… krásu všeho, co jakoby kolem nás, i přes dubnové klasicky aprílové počasí, na všechny strany voní novotou.

Vzala jsem celý dům od střechy po sklípek a přesně po vzoru našich předků, vymetla, co se dalo, aby snad každý kout byl volný pro nový život, pro jaro, sluníčko.

Říká se, že člověk má potřebu uklízet v bytě, když má potřebu uklízet v duši a něco na tom bude.

Všimli jste si totiž toho pocitu, který za námi zůstane, když takhle všechno vyčistíme, vysmýčíme, vyházíme staré věci, umyjeme, vypucujeme?

Vážně je to, jako umýt duši.

A když se pak díváte na nazdobený stůl, usmívajícího se beránka, mazanec, co se tentokrát nějakou pro mě náhodou nerozlil po celém plechu jako lívanec, barevná vajíčka a čerstvé zlaté větvičky s kvítky, jednomu se usmívá celý člověk.

Berte prosím tenhle článek jako co nejsrdečnější přání za celou redakci.

A také jako předvoj, protože o původu Velikonoc už víte dost z předešlých článků a také z Popelení, které bylo v pátek.

Já vám ale dlužím ještě kraslice.

Myslím, že je dobře vědět, kde se vlastně vzaly a možná vás zítra článkem tak trochu překvapím. A to já ráda.

Mě osobně zase překvapily v sobotu místní děti.

Nějak mi uniklo, při vší té historii, že v sobotu je taky koleda.

No není to kouzelné?

Na mou skromnou otázku, zdali si chlapci nespletli datum, odpověděl ten nejsmělejší, že sice v pondělí je pomlázka, ale tohle je „přece řehtačka“.

Inu, když člověk vymění městský život za klasiku venkova a k tomu venkova, kde tradice ještě není jen pouhé slovo na internetu, může být sebeinformovanější, může toho sebe víc nastudovat, a stejně mu něco unikne.

Dostali ještě teplá vejce, protože jsem je zrovna dobarvila v domnění, že mám hromadu času, nějaké sladkosti s tím, že je musím do pondělí zase dokoupit a taky nějaké drobné penízky.

Myslela jsem, že vám k dnešnímu přání přidám také obrázek paní Zajícové již v maminkovském vydání, ale bohužel.

Vydala jsem se za ní včera i přes vichry do remízku, kde má byteček, a kde jsem se s ní setkala předminulý týden, ale asi byla na nákupu.

Pelíšek je připravený, ale paní Zajícová tam nebyla.

Anebo je v porodnici zrovna.

Rozhodně se budu chodit koukat.

Přeji vám všem krásné velikonoční pondělí,

něžnou pomlázku a ať jste zdravé, vitální, šťastné a spokojené Popelky!

Díky, že tu jste s námi už čtvrtým rokem!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

A

REDAKCE