Mám, co do upřímné lítosti v titulku na mysli skutečného krále Šalamouna. Tedy ikonu vzdělanosti, vhledu a neomylného úsudku. Krále, z jehož úst vyšel i legendární a geniální úskok, když soudil dvě matky, které si obě činily nárok na jedno dítě, ale jen jedna byla pravá. Jistě příběh znáte…

… není důležité, zdali král Šalamoun, který u onoho mýtického soudu prohlásil, že pokud se ženy nemohou dohodnout, nechá dítě rozpůlit a ve chvíli, kdy se jedna z žen postavila a prohlásila, že se tedy dítěte vzdá ve prospěch té druhé, jen aby se dítě nepůlilo, rozhodl v její prospěch, protože jen matka by zareagovala takto, skutečně takto jednal, nebo zda se jedná o mýtus.

Šalamoun je figura, která se stala vzorem spravedlnosti, moudrosti, dobrého úsudku, brilantního intelektu a důvtipu.

Jeho soudy a rozhodnutí jsou prostě příslovečné.

Je proto na místě, tohoto důmyslného soudce politovat ve chvíli, kdy se jeho jménem zastřeší a chlubí někdo, kdo vyniká pravým opakem zmiňovaných kvalit.

To je stejné, jako by si hňup, který nepozná rovnici od rovnoběžky, říkal Einstein.

Za normálních okolností bych se v tuto dobu k případu Kramný rozhodně nevracela, protože ho minimálně do dalšího dovolání, ústavní stížnosti a následně už jen hitovky u mezinárodního soudu, pokládám za vyřešený a uzavřený.

Ne tak zřejmě obhajoba a ne tak spolek, který si, nevím, z jakých pohnutek přivlastnil právě název Šalamoun.

Napřed jsem myslela, že snad není možné, aby se lidé, kteří si říkají zastánci spravedlnosti a ti, kdo se snaží pyšnit Šalamounovým jménem, dopustili tak neuvěřitelného diletantství a dokonce ho prezentovali v médiích.

Dokonce mě napadlo, že to popletli redaktoři v Blesku, když v článku citovali „Šalamouna“ pana Peričeviče, který uvedl mimo jiné toto:

„Olomoucký soud se však podle něj chyb nevyvaroval. Jako příklad uvádí část dokumentující výpověď svědkyně, která se na vlastní pěst vydala do egyptské Hurghady, aby zdokumentovala místo, kde Monika s Klárkou zemřely. Soudkyně Renáta Gilová ji v prvním, ostravském, rozsudku označuje příjmením Valenová, žena se však jmenuje Valentová. „Zjevně se jedná o drobnou přepisovou chybu, která by se v rozsudku ale stávat neměla,“ upozorňuje Peričevič.

Stejná chyba se ale vyskytuje i v rozsudku odvolacího soudu a podle Šalamounu to svědčí o tom, že se v Olomouci dostatečně nezabývali odvoláním advokátky Jany Rejžkové. „Obhajoba na tento překlep upozornila ve svém odvolání, ale bohužel Vrchní soud v Olomouci tuto drobnost neodstranil, ale pouze mechanicky CTRL+C a CTRL+V zkopíroval neexistující svědkyni Valenovou. Lze se důvodně domnívat, že tuto pasáž fundovaného odvolání z důvodu rychlosti zpracování písemného odůvodnění ani nečetl,“ myslí si Peričevič.“

Celý článek je zde  http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pripad-petr-kramny/420006/soud-proti-kramnemu-pouzil-neexistujici-svedkyni-zlobi-se-salamoun-proc-na-rozsudek-cekal-97-dnu.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy

Domnívám se, že se naše svědkyně asi velice dobře při čtení pobavila.

Jen jsem v úžasu nad tím, že skupina lidí, kteří se staví veřejně do pozice spolku, jehož objektivita, informovanost, úcta ke spravedlnosti, nestrannost a pravda dosahá velikosti samého Šalamouna, jehož jménem se honosí, se může dopustit jednání, které by snad nevystřihnul ani poslední bulvární plátek či proslulý Hrom, co už se neprodává, protože nikoho nebavil.

Možná i ten Hrom by si svou TOP informaci na které, míní dílem postavit část příštích kroků, majících směřovat až do soudních budov, ověřil.

Ačkoli vím stoprocentně, jak se ona svědkyně jmenuje, ačkoli jsem si byla téměř jistá, že to ví také soudkyně Gillová, přesto jsem si včera ověřila, zdali nedošlo v rozsudku k jakémukoli omylu.

Dle vyjádření JUDr. Kláry Slámové je však v rozsudku, jak se dalo čekat, jméno této osoby pochopitelně uvedeno správně a to všude, kde je zmiňována.

Tedy tak, jak má ona žena uvedeno v občanském průkazu i jak se podepisuje, tedy jméno, které je opravdu její.

Ostatně, tady je vyjádření JUDr. Kláry Long Slámové, která má rozsudky k dispozici:

„Po přečtení dalšího dílu sci-fi povídek spolku Šalamoun jsem nevěděla, zda se smát, nebo rozčilovat. Tvrzení pana Peričeviče o údajných chybách v rozsudku korunované tím, že jedna ze svědkyň se jmenuje jinak, než je v rozsudku uvedeno, je dalším přehmatem, který spolu s těmi předchozími již dotáhl dosavadní činnost uvedeného spolku v případu Kramný na vrchol trapnosti.

Ráda bych pana Peričeviče upozornila na to, že svědkyně se skutečně nejmenuje Valentová, jak on tvrdí, ale Valenová-tedy jak je správně uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Bylo by vhodné, aby pan Peričevič upustil i od dalších nepravdivých tvrzení, která mají za cíl vyvolat ve veřejnosti dojem, že došlo k justičnímu omylu v případu Kramný, nebo snad dokonce k trestné činnosti soudců KS v Ostravě i VS v Olomouci.

A nejedná se jen o nepravdy kolem údajné chyby ve jménu svědkyně, ale i o nepravdivé tvrzení o tom, že znalci obhajoby neměli údajně možnost zkoumat histologický materiál a podobně.

Některé výroky pana Peričeviče totiž přesahují únosnou míru svobody vyjadřování a lze na ně reagovat odpovídající právní cestou“, uvedla pro Popelky.cz paní doktorka Long-Slámová.

Jediný pan Peričevič ze Šalamouna tedy zřejmě neví, jak se paní svědkyně jmenuje.

A zjevně nevěděl, už době, kdy zde v diskuzi kdo ví proč, zveřejnil během procesu veškeré její osobní údaje, avšak již tehdy díky Bohu špatně, za což si ale i tak vysloužil blokaci, za kterou se následně dožadoval omluvy.

S ohledem na pověst samého skutečného Šalamouna nemyslím, že by se tento obracel kdesi v kryptě, ale že tam spíše chrastí kostmi smíchy.

No alespoň někoho pan Peričevič svými vskutku přesnými reáliemi pobavil.

Nevím, kolik lidí reprezentuje spolek Šalamoun, ale každopádně je tohle vizitka celého tohoto kulturního tělesa.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]