Čemeřice, Belladona, arsen, sarin, chlor – máme to v genech!

Kde se to v lidech vlastně vzalo, že jsou schopni použít nemoc jako zbraň? Něco tak zákeřného, leč velice účinného? Myslíte, že nápad využít v boji biologické, dnes i chemické zbraně je nějaký následek morální degenerace moderního člověka? Kdepak. Moderní člověk je jenom zmodernizoval. Ale přišel na ně ještě dávno před tím, než se narodil Kristus.

Dalo by se říci, že to asi máme v genech… takže se něco v nás pokazilo asi už na samém začátku.

Když to trochu nadnesu, protože teď můžu, jdeme hluboko do minulosti a bude to chvílemi působit až dětsky či hodně laicky, tak kdo ví, z jaké hlíny Bůh toho Adama vlastně uplácal.

No možná ji nabíral někde kolem naleziště uranu, nebo k máčení hlíny použil nějakou závadnou vodu, že je v nás tohle tak zakořeněné.

Pakliže pak na Evu použil vlastně Adamovo už “kontaminované” žebro, je to jasné.

My jsme totiž v tuhle chvíli pro doklad starobylosti takového myšlení zaběhli až do doby, se psal rok 585 p.K..

Do antického Řecka.

Tady se právě obléhá chrám bohyně Déméthér v Antelo, nedaleko Delfské věštírny.

Jedním z vůdců v rámci svaté války proti území Kirry byl historií odsouzený tyran Kleisthenés. Ten obsadil přístav a jeho vojska obléhala město.

Moc se jim ale nedařilo, protože odpor obránců byl tvrdý a odhodlaný.

Pomohla náhoda a znalosti jeho tehdejších ranhojičů.

Po tom, co se pod kopytem jednoho z koní propadla země a byl tak objeven tajný vodovod vedoucí do města, bylo na biologickou zbraň zaděláno.

Jak prosté.

Vodu na radu svých vědců prostě otrávili čemeřicí.

Někteří obránci ulehli v křečích, další se nemohli ani hnout ze záchoda, tím pádem se nemohli věnovat obraně města a město bylo nejen dobyto, ale přímo srovnáno se zemí.

A jdeme dál, jestli vás historie chemické a biologické války zaujala…

Třeba do Iráku.

Tedy dnešního Iráku, tehdejší Parthské říše. Město Hatra na březích Eufratu a Tigridu je město strategicky významné a tak každou chvíli čelí nějakému nájezdu.

Nejčastěji ze strany římských legií.

Město je ale dobře opevněno a tak tam víceméně každý pohoří. Císař Traján dokonce během obléhání skoná na úpal a jeho nástupce Septimus Severus také nemůže mluvit o úspěchu. Takový malý Stalingrad byla ta Hatra.

A jeho obránci?

Maje v sobě genový základ, nebo si třeba ve své době, tedy 198 p.K. někde načetli, jak to bylo před čtyřmi sty lety u Delf, úspěšně vyvinuli možná první, nášlapnou „špinavou bombu“.

Do terakotových nádob nacpali štíry, vosy a jedovaté pavouky, nádoby dobře uzavřeli a umístili kolem hradeb.

Když Septimovi muži hradby překonali, nášlapné biologické zbraně udělaly co měly.

Někteří zemřeli hned, jiní záhy, další byli následkem jedu a vedra tak oslabení, že Septimus Severus byl možná nakonec rád, že živ odtáhl.

A můžeme pokračovat i takovým velikánem, jakým byl Leonardo da Vinci.

Ano, vedle neuvěřitelně pokrokových vynálezů, nepřekonatelných děl a mnoha a mnoha dodnes ještě ne úplně prozkoumaných mechanizmů, byl tenhle génius také strůjcem poměrně účinné a důmyslné chemické zbraně.

Zápalné granáty, které vrhal Da Vincim navržený předchůdce raket země – země, nechal naplnit směsí již tehdy známého arzenu, síry a CuO (oxid měďnatý), které nepřátelské vojáky na lodích, kam dopadly, vedle destruktivního účinku na plavidla, taky hezky trávily.

V jeho stopách se pak vydal v roce 1678 i kníže Bernard z Galenu.

Ten při obléhání holandského města Groningen, použil střelivo napěchované výtažkem z rulíku zlomocného. (Atropa belladona).

Rulík je, jak víme velice jedovatý, a na usmrcení postačí pár bobulí.

U zasažených vyvolaly alkaloidy dovedně umístěné do střel těžký stav dezorientace, halucinace i smrt, jednoduše arzenál ty bojovníky, když ne usmrtil, tak totálně odrovnal.

Přestože se Bernardovi tehdy ani přes použití takového podlého střeliva, dnes bychom řekli nekonvenčních zbraní, Groningen dobýt nepovedlo, povedlo se mu něco jiného.

Asi i významnějšího.

Zasloužil se o historicky první podpis úmluvy zakazující používání „odporných, jedovatých zařízení“ v boji.

Podepsala Francie a Svatá říše římská léta páně 1675.

Následovala pak už Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů, bakteriologických a chemických zbraní, kterou známe jako Ženevský protokol.

Stalo se roku 1925 a platí dodnes.

Nu, museli jsme se během dvou a půl tisíce let dopracovat k tomu, aby nám došlo, že otrávit čímkoli kohokoli i v rámci válečného konfliktu je podlé, zbabělé a morálně nepřípustné a navzájem jsme si to zakázali.

Zákaz jsme podepsali, tedy s ním, jako lidstvo souhlasíme.

Bude skvělé, když se časem propracujeme i k tomu, že budeme tuto vzájemnou dohodu, toho obecné tabu také dodržovat.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]