PŘÍLOHA NA VÍKEND

„Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!“ Za jedno se z úplatků může jeden zbláznit, za druhé to vůbec není pěkné, a za třetí to jednoho může stát mnohem víc, než přijetím úplatku vydělal. Zajímavé je, že se nějak nikdo, a to nikoli jen v Čechách, ale tak nějak celosvětově, nebojí ani Chocholouška, ani Boha a ani zákonů.

Uplácí se všude, úplatek vezme pomalu každý, a také každý přemýšlí, jak by koho „obdaroval“, čistě ze zištných důvodů

A není se co divit,  protože kde je poptávka…

Bylo by super, kdyby společnosti rozvinutých zemí, něco takového obecně odmítaly.

Bylo bezva, kdyby každý jednotlivec byl tak morálně na výši, že by neměl potřebu a ani by mu svědomí nedovolilo, upřednostnit něco, nebo někoho po té, co by si za tento čin, dopředu vzal nějakou „odměnu“.

Bylo by bohulibé, kdyby morální kredit každého člověka, který může cokoli změnit, či má tu moc, byl tak čistý, že by byl vždy spravedlivý a čestný.

To je ovšem v současné době a za celkového stavu společnosti 21.století celkem hezká utopie.

A donutit člověka k poctivosti sankcemi NELZE!

Když se nad tím zamyslíte, přijdete na to, že to skutečně není možné.

Můžeme donutit do jisté míry člověka nepoctivé a nečestné věci dělat méně, čistě díky strachu z represe.

NIKOLI ale změnit jeho charakter.

A to je rozdíl.

Nedávno mi jeden moudrý člověk řekl něco, co jsem si nejen zapamatovala, ale také se mi to v souvislosti s nápadem níže, hezky vybavilo.

Pravil : PENÍZE NEKAZÍ CHARAKTER. PENÍZE HO ODKRÝVAJÍ.

A teď babo raď

Nadační fond proti korupci slibuje za udání uplácení velkého rozsahu tomu, kdo na takový skutek upozorní, celý milion korun! Dočtete se o tom prakticky ve všech médiích a na internetu.

Hned z první by se člověk mohl zaradovat.

Konečně nějaký bič na korupčníky a ty, který kteří bez několika dekové obálky nezvednou zadek. U kterých nemáte šanci, nemáte-li prachy do jeho kapsy, ani kdybyste byli sám Bůh.

Jenomže… přemýšlejte se mnou, protože třeba jsem vedle, ale..

KDO BUDE POSUZOVAT, KDO SI ZA SVÉ UDÁNÍ ZASLOUŽÍ MILION?

Podle jakého měřítka se bude hodnotit, zda jde o „velký rozsah“?

Co se bude dít s těmi, které druzí udají, a jejichž čin nebude mít patřičný rozsah?

A hlavně..

Jak je na tom charakterově ten, který udá druhého kvůli milionové odměně?

Někteří zažili dobu, když se bál soused souseda a bratr nedůvěřoval bratru.

Vím, jde o jiný, zcela jiný model, ale v jádru jde o stejný princip.

Tady nepůjde o hledání poctivosti a cti, ale jen o prachy, a to čistě a bez jakéhokoli alibi.

Navíc, při stavu dnešní společnosti, všeobecně blbé náladě, strachu z budoucnosti a celosvětové finanční krize, může být efekt takovéto akce strašně ošklivý.

Ve snaze zabezpečit rodinu, budou mnozí přímo pást po tom, aby někoho obvinili.

Na pranýři se ocitnou i zcela nevinní lidé, protože, co kdyby to vyšlo, a hlavně – je to také velice mocný nástroj pomsty.

Než se vyšetří, že o korupci nešlo, bude pozdě.

Pověst se těžko napravuje.

Někteří se ani nebudou obtěžovat, aby hledali.

Ve chvíli, kdy „jim chcípne koza“ se velice účinně pokusí postarat, aby „chcípla taky sousedovi.

Jinými slovy : Být úspěšný, bude ještě nebezpečnější než doposud, protože to se NEODPOUŠTÍ.

Kde je hranice mezi prachsprostým udavačstvím a touhou po spravedlnosti, když ve vzduchu visí milion?

Nebo nakonec díky charakteru budou mlčet i ti, kdo by normálně nemlčeli, protože tímto modelem se i poctivec změní z vlastního pohledu, pouze v placeného informátora?

Možná ale máte jiný názor…

Michaela

[sexy_author_bio]