A ještě bych se ráda zeptala, kolik vám bylo a jak daleko jste došli. Zrovna včera jsem totiž tuhle kratochvíli snad všech dětí v určitém věkovém období, řešila s jednou kamarádkou. Dost jsme se nasmály, protože pětiletý, dobře tajně sledovaný hrdina došel na roh ulice, kde nakmil holuby. Pak se rozplakal.
Zjistila jsem, že snad každý člověk, každé, kdo ví, jestli ne půlté dítě, se alespoň jednou rozhodne, že ty zlé rodiče, kteří netuší, jak je smutný, opustí a půjde do světa.
„Ať se jim stýská, ať litují“
Také můj odchod byl hnán touhou maminku vytrestat.
Představovala jsem si, jak pláče, jak se jí stýská, jak lituje, že mi nerozuměla….
Bylo mi asi sedm a zcela neomylně jsem dospěla k tomu, že mě nemá nikdo rád.
Říkala jsem si: „Tak, a teď je to bude mrzet, teď poznají, jak moc jim budu scházet. Ano, odejdu z domova!“
I vzala jsem svůj kufřík s méďou, vysypala z něho potřeby na výtvarnou výchovu a modelínu a pečlivě sbalila čisté ponožky, spodní prádlo a mikinu.
Maminku jsem potkala ve dveřích.
Čekala tam.
Měla v ruce bílý kapesník, kterým otírala smutné oko.
„Michalko, prosím, pošli nám s tatínkem pohlednici z toho světa. Budeme na tebe myslet a vzpomínat. Budeš nám moc scházet, holčičko. Nikdy na tebe nezapomeneme…“
S tím jsem nepočítala.
Stála jsem tam jako tvrdé „Y“ a celý ten herecký výkon mé matky jsem slupla jako malinu.
Bože, ona brečí už teď. Nedokážu to, jsem srab…ach jo…
„Maminečko moje, tak já teda nikam nejdu, neplač…!!“
Vzlykala jsem asi dvacet minut, pak jsem vrátila barvičky a modelínu a bylo to.
Byl to dobrý tah.
Nakrmil holuby a rozplakal se.
Kamarádka sice nelkala ve dveřích jako moje herecky nadaná mamina a nemávala bílým kapesníčkem na pozdrav, ale nechala ho odejít.
Plížila se pak za ním, neb jí velice zajímalo, kam by vlastně ve svém věku chtěl jít.
Stopování jí šlo.
Několikrát se nostalgicky otočil, ale jsa silným malým beránkem pokračoval.
Na rohu se na chvíli zastavil a ulomil si housku, kterou si chytře sbalil s sebou.
„Pak asi viděl ty holuby, a jak tam stál, brouček malej, tak zkrmil celou tu housku jim. Dívala jsem se, jak se rozhlíží. Bylo úplně vidět, jak to s ním lomcuje. Jak na jednu stranu chce být hrdinou, a na druhou už teď lituje.
Pak se podíval na holuby, a pak si sedl na zem a rozplakal se. To už jsem nevydržela. Když jsem k němu doběhla, držel mě za nohu tak silně…Je to malý tvrdohlavý, ale nádherný kluk“, vyznala se.
Pak jsme se bavily vlastními historkami o dětských uražených odchodech a zjistily, že to snad patří k určitému věku dítěte jako dudlík.
Michaela
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
