Poslyšte baladu s dobrým koncem. Tedy, když vyjímám konec sumcův, který byl s ohledem na karmu mnoha ryb stejně nevyhnutelný. Někdy před Vánoci jsem zde myslím avizovala, že vedle kapříka bude taky sumec. Hlásila jsem také, že neumím sumce připravit a ani jsem ho nikdy nejedla. Ryby mám ovšem moc ráda…

Jedla jsem úhoře, mořské potvůrky snad všechny mimo potápěčů, žraloka, lososa (miluju), tuňáky, tresky, v Holandsku solené syrové ryby v housce, prostě z vody snad všechno i chaluhy. (jsou dobré).

Sumce neznám.

Těšila jsem se.

Sumec, který by už u nás mohl mít i příjmení, byl od rybáře, známého mojí maminky a měl být rozdělen na čtvrtiny.

Čtvrtiny v rámci rodiny.

Asi tak třikrát v týdnu máma večer volala a hlásila, jak se to má se sumcem.

Byvše pokaždé ujištěna, že jsem si to nerozmyslela a pokud sumce chce i ségra a brácha, jdu do toho, klidně usínala.

Považte, že sumec cca 350,- za kilo měl celou figurou mít cca 10 kilo.

Úterý: „Míšo, Eva sumce nechce, chceš ho tedy s tím, že si ho budeš muset s Járou rozdělit víc?“

„No, tak jestli chce brácha, respektive Koko, (jeho žena), tak ano, ať netrhám partu, protože to bys ho neměla ani ty“.

Středa: „Sumec je větší, než se myslelo“.

„No jestli brácha souhlasí a ty taky, tak teda dobře“.

Pátek: „Hele, ten sumec je nějak moc velikej, já ho asi nechci. Chceš ho jednom s Járou?“

„A co na to Jára a Koko?“

„Nevim, zavolám mu“

Neděle: „Koko už sumce nechce“

„Fajn, rušíme sumce, mami, máme kapry, to nám stačí“.

Březen

Úterý: „Hele Karel má sumce, je menší, zavolala bych Járovi s Koko a Evě, sama bych si vzala, jestli budete chtít vy … ty chceš?“

„Cože? Zase sumec? Maminko, mě už je to jedno, jestli vy ano, tak chci sumce, i kdyby měl metrák“.

Čtvrtek: „Eva sumce nechce, Jára říkal, že jestli chceš ty, tak si s Koko vezmou a já si asi vezmu, jestli ty budeš chtít“.

„Maminko, chci toho zatracenýho sumce a k tomu i pásovce a antilopu, a jestli brácha couvne, tak už si v životě neotevřu ani olejovky“.

Další pondělí: „Přivezla jsem toho sumce, je ho plný mrazák, přijeďte si s Járou pro něj, nemám kam dát ani mističku na led“.

„Neuvěřitelný! Zavolám bráchovi, kdy přijedeme, a dám Ti vědět“.

„Maminko přijedeme v neděli“

„Maminko nepřijedeme, brácha nemůže“

Pondělí až neděle třikrát za den: „Kdy si přijedete pro toho sumce?!!!“

Minulý týden, jsme byli u mamky s bráchou.

ODVEZLI JSME SI SVÉ DÍLY SUMCE!!!!!!

Mám ho v mrazáku, má tři a půl kila.

Míním ho udělat dnes, nebo zítra, ale pozavírala jsem všechny ty zajímavé recepty. Snad je zase najdu.

Včera večer: „Taťko, máš rád sumce?“

„Kance?“

„Sumce“

“Srnce?”

“Sumce”

“Nechceš to naslouchátko?”

“Ne, já slyším dobře. Slunce?”

„Sumce, rybu, sumce, sumec – fousatá ryba“

„Joooo, sumce … hmmm no já raději kapra“.

„DOSTANEŠ SUMCE!“

Jestli mi někdo dneska večer řekne, že nebude večeřet, zabiju se.

Jinak ale sbírám všechny zajímavé návody, ačkoli jsem už trochu alergická na slovo sumec v jakémkoli pádě.

Pevně věřím, že je alespoň tak chutný, jako je výživná jeho historie, než k nám doputoval. 

Dám vědět.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]