Views: 11
Pojďme teď vynechat samozřejmosti, jakými je každé jedno naše dítě, protože to je samozřejmé, to je dárek od Boha. Já se už dávno zamyslela nad tím, že jsou dárky, takzvané TOP. A jsou, jak jsem sama sebe právě tím, že si na to pokaždé vzpomenu, přesvědčila, tou špičkou právě proto, že mnohdy jde s nimi tvář, nebo příběh…
Prostě vezmete něco do ruky a ihned musíte v duchu znovu a znovu poděkovat. Zpravidla někomu konkrétnímu.
Myslím, že některé dárky nabírají na hodnotě tím, že nemůžete pokaždé onomu člověku poděkovat, protože ho nepotkáváte, nebo … byste to museli třeba udělat u více lidí.
… ano, někdy máme roky a roky vystřižené srdíčko z papíru, jehož hmotná hodnota je nulová, na něm omšelý nápis „díky, že jsi“ a pro vás má cenu mnoha let života a Bože chraň, aby se s ním něco stalo.
Máme méďu, kterého nám pořídila mamka, máme spousty věciček, na kterých lpíme.
Jsou to srdcovky.
Je fajn, dostávat dárky. Je do doklad, že na světě je někdo, kdo nás má rád. Komu stojíme za to, aby nám něco od srdce dal.
Krásné, nemyslíte?
Jistě je hodně lidí, kterým s láskou a upřímně něco darujete a moc vám na tom záleží.
Občas se ale stane, že vám někdo něco dá, něco, co byste si nikdy nepořídili, nebo jen stěží, protože byste na to třeba nedosáhli.
A navíc je to něco, z čeho se těšíte neustále, každý den, pomalu každou hodinu.
A pokaždé, když jste s tím v kontaktu, vlastně cítíte neuvěřitelný vděk, aniž by to dárce třeba tušil.
V mém případě jsou to, jak jsem nad tím tak přemýšlela, a vlastně musím každý den, dvě věci.
Momo a foťák.
Jsou dárky, které jsou něčím výjimečné. Mají ještě nějakou přidanou hodnotu.
Je to někdy tím, že člověku nejen dělají radost denně, a takových dárků je fakt málo, ale také jakousi naprostou nezištností s jakou byly darované.
Miluji Mománka …
…je to přítel, kamarád a já pokaždé, když spolu mluvíme, a že chlapec už mluví nevídaně, pokaždé, když se na něho dívám, jak se dívá na mě, a že on to umí, pokaždé, když jsem s ním, a že jsem s ním pořád, musím myslet na to, jestli vám vůbec dochází, jak neskutečnou radost každý den mám, díky vám.
Děkuji !! 
U foťáku je to ještě zajímavější.
Nikdy před tím jsem toho pána neviděla a možná už ho nikdy neuvidím. Přišel na výklad jako jiní. Vlastně si nemyslím, že bych mu nějak výrazně pomohla, protože jsem mu řekla jen to, co podvědomě sám věděl, i beze mě.
Řekl, „Co byste si teď tak nejvíc přála?“
Myslela jsem, že to je taková hovorová otázka a dostal proto hovorovou odpověď: „foťák“.
Neřekla jsem auto, neřekla jsem nic takového, byla jsem v tu chvíli hovorově upřímná.
V životě by mě nenapadlo, že tenhle člověk, který mě ani neznal, nemohl mít ke mně pražádný hlubší vztah, neb si ho neměl za tu hodinu čas vytvořit, o týden později přijede a se slovy „jenom jsem vám chtěl udělat radost“, ho přiveze.
Ještě nikdo, mimo vás s Momem, mi nedal dárek, který by mě tak moc těšil každý den a tak nezištně.
Každý den, toho pána vidím.
Takovou věc, bych si těžko pořídila. Rozhodně ne tak kvalitní.
Dodnes to neumím pochopit.
A to, jak moc jsem mu vděčná, už mu těžko někdy povím.
(poznáte tohle město?) 
Dlouho jsem tuto myšlenku chtěla napsat s tajným doufáním, že mimo vás, si moje poděkování přečte i on.
Je to nepravděpodobné, ale třeba budu mít štěstí.
Děkuji – ani nevíte, že na Vás, pane myslím pokaždé, když si kradu něco krásného či zajímavého pro sebe (potažmo pro jiné), a při tom to všechno nechávám na místě nedotčeno.
To je kouzlo fotografie.
Odnést, ale nepřemístit, nepoškodit, nedotýkat se…jakoby zastavíte čas v jednom bodě. Navždycky.
Nesmírně si té „drobnosti“, jak jste to nazval, vážím.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
