Views: 16
Ono jak kdy. Nechci dneska po ránu prudit se zvířátky v útulcích, ačkoli tam jsou a je to téma víceméně smutné.
Spíše bych chtěla poukázat tentokrát na to, že jsou i veselé, šťastné příběhy těchto tvorů, a že člověk není jenom ten, který chodí a ničí.
Nebo spíše je to zřejmě o tom, že obyčejný člověk, tady u nás dole, v podhradí, je veskrze člověk dobrý.
Jak je možné, že posunem vzhůru mění v mnoha případech svou tvář, je otázka, na kterou neumíme odpovědět.
I tady jsou ale výjimky.
Značně riskují, že se tam nahoře moc neohřejí, avšak jsou.
Ale zpět.
Ano, opuštěných psů jsou díky lidské nerozumnosti a také lhostejnosti či sobectví, plné útulky.
Stejně tak je ovšem hodně takových, kteří se ze všech sil snaží těmto nižším formám života pomoci.
Tak, jak by to měla činit forma inteligence, které se pasovala na nevyšší stupeň vývoje.
Je tak nějak přirozené, že silnější chrání slabší.
Nedávno si moje kamarádka chtěla pořídit psa.
Má je ráda a po té, co si přítelem pronajali velký dům ve starých Ďáblicích, se rozhodli pro společníka ke svým dvěma dětem.
Povídám: „No, a víš, co to je vychovávat štěně? A co by to mělo být za plemeno“?
Překvapila mě, protože patří víceméně k těm, kteří řekněme jako jedni z mála, finance mají slušně srovnané.
Čekala bych nějakou honosnou rasu.
Pravila: „Nechci štěně. Mluvili jsme o tom s Pavlem a myslíme si, že existuje spousta psů, kteří potřebují pomoc a domov. Kteří už ho měli a ztratili. Ráda bych, rádi bychom, udělali něco hezkého pro takového pejska“.
Známka snobismu, na který má „nárok“ – 0
I proběhl útulek.
„Ty vole, to kdybych věděla, nechala jsem tam jít Pavla samotnýho. To je tak smutný, Míšo, tak smutný. Každý doufá, kouká, je to tak smutný.
Ti lidé na nás civěli jako exoty, když jsme vylejzali z auta (pozn.red. nějaká „amerika“ to je, velmi luxusní).
A víš, co mi tam ta ženská řekla? Že když nás viděla vylejzat, tak myslela, že jsme nějakýho psa spíš přivezli. Ach jo.
No a někoho Ti představím.
Tohle je Bobik.
Nás nic jinýho nenapadlo, je to vtipný a výstižný. No řekni, copak tohle by mohl být třeba César, nebo Othello?“
Spatřila jsem něco mezi labradorem a kočkopandou.
Strašně roztomilý, asi tak dvouletý psík s kouzelným pohledem.
Má duši.
Někteří psi totiž, podle mého názoru mají duši.
Tím nemyslím, že by ji někteří neměli, ale tak nějak, možná víte, o čem mluvím.
Některý pes se na vás podívá a dívá se hezký pes.
A jindy jste ve společnosti psa, zvířete, kdy jediný pohled z očí do očí má obrovskou hloubku.
Jakoby se člověk a ten pes nějak propojili.
Neumím to popsat, ale všichni psi na mě tak nepůsobí.
Prostě, vidíte, že vás vnímá, že vnímá svět kolem sebe, tak jako vy, že rozumí, cítí je na stejné vlně, na stejném místě. Že je součástí vašeho světa.
A vy jeho.
A tenhle byl.
A je.
„Hele, on se na mě podíval, a bylo to tam. Věděli jsme to oba. Ne, vlastně všichni.
Děti jsme nebrali a jsem ráda. To by asi nedaly. Asi bychom si přivezli polovinu toho útulku. I já měla na mále“, řekla a pohladila tu osobnost.
Osobnost se na ni dívala…no, tak, jak to dokáže skutečně jenom pes.
Sledovala jsem tu dámu v kostýmku moc prima značky, jak pohlíží do očí svému novému přírůstku.
S láskou a neskutečně lidsky.
A on se na ni díval, jakoby ji znal odkaživa.
S absolutní důvěrou a psí oddaností.
Jsem cíťa, takže se mi zalilo oko.
„Ty seš dobrej člověk, Adélo, víš to?“
„Ale prdlačky, jsem člověk. A sakra vim, co to je, bejt v žumpě, a pak z ní vylézt ven, dík dobrejm lidem.
Bobiku, to ti musim vyprávět“.
Dodám, tahle dáma má co vyprávět, ale to je jiný příběh z prima koncem.
No, já myslím, že Bobikovi teď začíná nový život v novém světě. A já mu to strašně přeju.
Bobiku, hodně štěstí !
A tady je něco na hezký den pro všechny!
Přeji pěkný úterník!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
