Mám pro vás takovou novinku a pevně doufám, že se vám bude líbit. Nárazově, to znamená ne nijak pravidelně ale s určitou pravidelností, jsem pro vás připravila doufám, sérii zajímavých exkurzí do světových mytologií. Velice ráda bych vám předala to, co je důležité nejenom pro magii, ale vlastně je to obecně velmi zajímavé…

… dělám si naděje, že potom budete, stejně jako já, mít nejen orientaci, půjde-li o nějakou božskou personu, vazby mezi Bohy, jejich osudy a vlastnostmi, ale nakonec také zjistíte, že ačkoli se jednotlivé mytologie i systémy víry jednotlivých národů, liší jmény Bohů i třeba kulturou, která v ně věřila, tak se vlastně nakonec potkávají.

Dojde vám, po té, co si přečtete třeba Bibli, že …

Stěžejní postavy pomalu všech náboženství a kultur možná někdy v pradávnu existovaly.

A to čistě proto, že jejich příběhy si ve svém zásadním kontextu, jakoby z oka vypadly.

Možná si pak také budete myslet, že pro rozvoj všech náboženství byla ústřední jedna jediná předloha.

Nehledě na to, že to bude, jak doufám i zajímavá exkurze.

Začnu obecně známou kolébkou nejen co do náboženství, víry, magie, matematiky, stavitelství, psychologie, astrologie, ale také lékařství a fyziky.

Velice sofistikovanou, vzdělanou a vyspělou kulturou.

EGYPTEM

Dřív ale, než vás zavedu do rodiny zajímavých egyptských bohů, dovolte mi prosím zmínit tři postavy, které ačkoli nebyly božské, historicky, energeticky a v našem obecném povědomí se jimi vlastně staly.

Jednak silou legend a mýtů, do nichž je historie postupně oblékla, si nezadají s leckterou božskou personou a jednak pro samý jejich osud, život, původ, odkaz či schopnosti, kterými vládly.

IMHOTEP

Nevíme, kdy se narodil a ani kdy zemřel, ale víme, že skutečně žil. A že je to jediná prokazatelně lidská bytost, která se stala nábožensky uctívanou ikonou v tom pravém slova smyslu.

Ačkoli byl Imhotep člověkem, dnes je jedním z bohů.

Jeho hrobka nebyla nikdy objevena, ale dle záznamů byl opravdu pohřben, a pod jeho tělem je prý ukryto tajemství jeho původu, jeho znalostí i jeho kouzel.

Ano kouzel, protože podle dobových spisů měl nadpřirozené schopnosti.

Egyptský učenec, lékař, matematik, mág, velekněz, soudce, architekt, sochař, filozof, básník, génius…ten, jehož fyzickou výšku sotva 150 cm, daleko přesáhla výška intelektu.

Není mýtem.

Za vlády faraona Džosera skutečně v Egyptě Imhotep žil.

Byl však prý synem Boha a proto do naší exkurze patří a jeho dědictví je důvodem, proč se první kroky naší exkurze ubírají k němu.

Egypt tou dobou, kdy na královském trůně vládl faraon Džoser, již sedmým rokem sužovalo obrovské sucho. Nil, jako jediná a zásadní životadárná řeka, zásobující vodou celou velkou říši, rychle vysychal.

Na rady moudrých mužů, nechává Džoser povolat jimi doporučeného učence jakéhosi Imhotepa.

„Nil pramení na Elefantině, pane. Zde naslouchá lidem bůh Chnum. Jemu dej oběti, on spustí déšť i vodu do Nilu“ , řekl velekněz Džoserovi a ten poslechl.

Sucho skončilo a Džoser vstupuje do historie jako spasitel egyptského lidu a nezapomíná ani na Imhotepa.

Ten se obratem stává prvním mužem říše hned po faraonovi a do Egypta té doby vnáší neuvěřitelné věci.

Ovládá matematiku, geografii, lékařství, historii, architekturu, astrologii…píše básně, vyučuje kněze filozofii, vysvětluje vesmírné zákony…

Na otázku odkud to všechno zná, odpovídá, že „studoval v domě života“.

Brzy stojí v čele státní správy, kontroluje významné státní záležitosti a je přímým nadřízeným všech úředníků.

Stává se soudcem.
Jako soudce předsedá Imhotep šesti významným tribunálům.

Spravuje státní pokladnu a stará se díky svým znalostem i o zemědělství.

Nikdo neví proč, z jakého důvodu Imhotep navrhne stavbu první pyramidy.

Známe ji jako pyramidu Džoserovu.

Byla stupňovitá, monumentální a svou podobou naprosto nezapadající do architektury té doby.

Čtyři sta komor propojených pěti kilometry chodeb!

Měl i vysvětlil důvod, proč vedle krásných, obloukových chrámů s monumentálními sloupy, které také sám projektoval, začaly vyrůstat pyramidy?

Z překladu hieroglyfů víme jen toto:

„Pokud budeš po své smrti zde, nikdy nezemřeš“, řekl Imhotep Džoserovi.

Pyramidový model budou ctít další a další faraoni a celé generace panovníků a kultur a civilizací po mnoho a mnoho let.

A nejen v Egyptě, ale po celém světě!!

Proč?

Kdo byl tento muž, o kterém se tvrdí, že byl synem Boha?

Imhotep první rozpoznává a popisuje poranění míchy,

Imhotep léčí své pacienty metodami, které jsou pokládány za ohromující,

Imhotep radí architektům,

Imhotep vysvětluje astronomům postavení hvězd a pohyby těles

Imhotep vyučuje matematiky,

Imhotep sepisuje první  staroegyptské učení. Něco jako příručku pro všechno.

Pomáhá bezdětným párům a naopak radí, jak neotěhotnět. Najdeme mnoho písemných zmínek o tom, jak zázračně uzdravil kdekoho.

Imhotep diagnostikuje a i operuje (!!) mozkové nádory, střeva, oči, používá hypnotika a plesnivým chlebem zastavuje šíření infekce!!

Zanechává po sobě 48 úplně nových lékařských postupů a převratných metod.

Imhotep vysvětluje stavitelům výpočty, díky kterým je odchylka pyramid mezi základnou a vrcholem dnes pouhých 8 centimetrů.

K lidem promlouvá i prostřednictvím snů.

Imhotep, je povýšen na Boha.

Na syna Bohyně Sachnmet a boha Ptaha, což se v Egyptě nestalo nikomu.

„Strážce pečeti krále Dolního Egypta, první po králi Dolního Egypta, správce velikého paláce, dědičný pán, největší z velekněží, Imhotep, stavitel, sochař, zhotovitel kamenných váz a syn nebes…“ čteme o tomto muži v dobových textech.

Bůh Imhotep.

Člověk, který je před 4690 lety, tedy 2690 let před Kristem popisován jako malý, dětskou tváří zející a útlý génius s Božskými schopnostmi.

Imhotep, jehož jméno v překladu znamená „Ten, který přišel v míru“.

Odkud?

A kam odešel potom?

… a zemřel vůbec?

Rozhodně ne historicky a proto sem do našeho seriálu jednoznačně patří.

TUTANCHAMON

Ani tuto významnou osobnost starověkého Egypta nemůžeme nezmínit, ačkoli se nejedná o boha. Nebylo to fér vůči někomu, kdo se zapsal do historie jako panovník, jehož magická kletba stála za pohnutými osudy nálezců jeho hrobky.

Tutanchamon se proslavil vlastně po smrti a to tak, že se jeho jméno, stalo pomalu synonymem pro egyptologii, pro všechny mumie i egyptské pohřební rituály, které nemají na téhle planetě obdoby.

Když v roce 1922 objevil sir Haward Carter jeho hrobku, objevil vlastně první neporušenou, dosud nevykradenou pohřební komoru, do které nikdo před ním nevstoupil po tisíce let.

Byl to neuvěřitelný počin a asi nebyl dosud překonán.

Ale mohl by být.

O tom za chvíli.

Princ Tutanchamon, původním jménem Tutachaton a trůním Nebcheprure vládl Egyptu pouhých 9 let.

Přesto je to osobnost, kterou bych neopomenula.

Jeho otcem byl dle DNA zkoumání, které proběhlo poměrně nedávno skutečně, jak se předpokládalo faraon Achnaton a matkou královna Kije, druhá Achnatonova žena.

Malý princ, na kterého měla největší vliv napřed matka, později nevlastní matka a hlavní Achnatonova žena Nefertiti, byl drobný, trpěl rozštěpem horního patra, (ač nevelkým), měl kratší jednu nohu a dle testů byl rovněž nevyléčitelně nemocný.

Jeho kosti trpěly ztrátou vápníku, a tudíž byl velmi náchylný.

Ale chatrným zdravím a subtilní tělesnou konstitucí se Tutanchamon neproslavil.

Měl vhled a intuici, stal se vizionářem a také rebelem, který se de facto vzepřel víře svého otce a vrátil se k původnímu egyptskému bohu Amonovi, což byl odvážný počin.

Z toho důvodu zavrhl své původní jméno Tutanchaton a přijal jméno Tutachamon.

Změnil rovněž sídelní město a vlastně se komplet odvrátil od proklamovaného směru svého otce a přesunul se z Achetatonu do Théb, kterým vrátil původní věhlas královského města.

Sliboval si od tohoto kroku též sjednocenější Egypt.

Spolu s ním se touto cestou vydala i jeho žena, princezna Anchesenpaamon, což byla současně i jeho nevlastní sestra a dcera královny Nefertiti. Bral si ji ale v době, kdy mu bylo pouhých devět let a princezně třináct.

Tutanchamon miloval, obdivoval a ctil svou macechu, královnu Nefertiti.

Po dobu jeho dospívání byla však vládou a dohledem pověřena Kija, rádce Aje a generál Haremheb.

Aje, byl zamilovaný do princezny Anchesenpaamon. Ona do něho ne.

Tutanchamon, který se v patnácti letech stal už samostatným panovníkem, ležel v žaludku kde komu.

Nejvíce Ajemu.

Haremheb ale, který mnohdy nesdílel Tutanchamonovy nápady ohledně víry, jeho příchylnost k magickým vědám, jeho jemnocit a velkou náklonnost k Nefertiti, nad ním navzdory názorovým neshodám držel ochrannou ruku a mladému králi pomáhal.

Dlouho se spekulovalo, že Tutanchamon nezemřel ve svých pouhých devatenácti letech přirozenou smrtí, tedy na následky zranění nohy po pádu z vozu, ale že byl zavražděn a podezření padalo na Ajeho.

Testy na faraonově mumii ale prokázaly, že za smrtí neznámějšího a legendárního vládce stála velmi chabá konstituce, která nevydržela buďto otravu krve, nebo malárii.

Každopádně podle posledních výzkumů nebyl Tutanchamon zavražděn, což může být velkou měrou zásluha generála Haremheba, který dával dobrý pozor.

Princezna Anchesenpaamon, pak jako mladá vdova dopisem žádala Chetitského krále o jednoho ze synů, aby si ho mohla vzít. (dopis v klínovém písmu je zachován v archívech). Vysvětluje v něm, že Ajeho si nevezme nikdy.

No, Aje a spol by ale zase těžko kdy dovolil, aby si královna vzala Chetitu.

To bude také důvod, proč když se chetitský král nakonec rozhodl, že vyhoví a poslal do Egypta jednoho ze synů, tento se cestou ztratil a nikdy se už nenašel, což chetitský král Šupilulium Egyptu nikdy neodpustil.

Anchesenpaamon si musela vzít tedy vlastního dědu, Ajeho a Aje se dočkal.

Stal se faraonem.

Kletba, nebo ne?

Jestli může kletba za smrt části týmu Howarda Cartera, objevitele Tutanchamonova místa posledního odpočinku, se nikdy nedozvíme.

Můžeme ale s klidem věřit tomu, že hrobka skutečně kletbou chráněna byla.

A to čistě z logiky, protože se to tak dělalo.

Bylo totiž zvykem, že po nástupu panovníka, který neměl svého předchůdce rád, se tento vždycky pokusil vymazat ho z dějin Egypta a to předně tím, že nechal pečlivě zlikvidovány jeho ostatky.

Souvisí to hodně se základním principem víry starověkých Egypťanů a s jejich Bohy. Egypťané věřili v reinkarnaci a tento princip dovedli do dokonalosti. (viz., kniha mrtvých a další).

Své o tom ví, královna Hatšepsut, jejíž mumie byla identifikována poměrně nedávno, a to ukryta jako bezejmenná vedle těla své vlastní chůvy.

Tohle opatření bylo provedeno jejími věrnými právě kvůli tomu, aby její ostatky, nebyly ukradeny a znesvěceny. Aby nebyl královně návrat znemožněn.

Více jsem o mé oblíbené panovnici a moudré dámě Hatšepsut vyprávěla tady. (Žena faraon. Milovanou Hatšepsut lid ukryl k mrtvole její kojné)

Opatřit hrobku kletbou, nebylo v Egyptě vůbec ojedinělé a tak jen Bohové Egypta vědí, zdali část týmu archeologů po otevření hrobky mladičkého krále Tutanchamona zemřela náhodně, či díky síle a umění egyptských mágů a Tutanchamona samotného.

Třetí nebožskou osobou, je Tutanchamonova nevlastní matka.

Záhadná, krásná, kdo ví odkud, ale velice schopná žena a královna, jejíž hrobka je nejspíš už objevena, ale egyptské vládě a panu Havássovi (ministr kulturního dědictví Egypta) cosi stojí za to, nepovolit další výzkum a její otevření.

Kde?

Přímo v hrobce Tutanchamona!

O Nefertiti a možných důvodech postoje egyptské vlády zase příště…

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]