Views: 41
Vlastně to začalo hodně nenápadně. Na konci celého tohoto u mě historického milníku je výrazný posun kupředu v oblasti, která mě po celý život nejen míjela, ale rovnou se mi obloukem důsledně vyhýbala. Když vidím manuál, prchám. No a teď tu o Daliborovi, O statečném kováři a samozřejmě o Popelce.
Asi vám termín barter nemusím nijak vysvětlovat.
Prostě je to taková moderní forma výměnného obchodu, kdy odměnu nebo její část tvoří aktuální tovar.
Firmu Montero vám také nemusím představovat, protože to dělám celý rok.
Její služby i kvalitu zboží si dvě z vás dokonce vyzkoušely.
Takže můžu rovnou k věci.
Protože je pan Kubeš, majitel firmy, kterou vám celý rok postupně odkrývám všímavý, zhodnotil, že by se v naší pracovně a ložnici, tedy v horním patře domu náramně vyjímalo mnoho kusů nábytku Donald, který by šetrně vystřídal ten, který s umem a v dobré víře vyrobili borci ve středověku.
Následkem dohody, dorazilo týden před Vánoci firemní auto a silní hoši zaplnili během půl hodiny podkroví tisícem a jedním balíkem na prkénka rozloženými skříněmi, policemi, komodami, knihovnami, stolky a stolečky, zrcadlem, věšákem….
…jediná drobná vada byla, že před Vánoci nebyl pan Kubeš schopen zajistit montáž.
„Jéje, to je jedno, tím se netrapte, to my si s Tomem sestavíme“, juchala jsem bujaře.
Toma celá akce zastihla v době, kdy měl směny navíc, takže když byl doma, byl po noční, nebo před ní a když měl denní, nebyl tu.
Mě zastihla mezi plotnou, cukrovím, hysterickým uklízením, pečením a další obligátní předvánoční zábavou.
Ještě den jsem přelézala balíky, které byly opravdu spolehlivě všude, a čekala.
Pohledem na vyřízenou polovičku, která po dvanácti hodinách po ránu těžce klopýtala z auta, kdy namísto cesty domů cestovala do obchodních center ve snaze uctít Ježíška, začíná u mě ta O statečném kováři.
„Nu což, mimo šatní skříně, na kterou ani nedosáhnu, zkusím to sama“, řekla jsem, odložila pečící papír a rozmotnovala vše, co mělo přijít pryč. Následkem toho jsem vyrobila takový b…l, že jsem podkroví proměnila v parádní squat.
Ále to se poddá!
Šikovným řezáčkem na koberce jsem rozřízla tvrdý papír. Váhu balíku bych odhadla na váhu menšího buvola.
NĚKTERÉ OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT
Uvolněním igelitu a papíru ve stojaté poloze vyvalilo se díky gravitaci velké množství prkének rovnou na mou nohu.
S prkénky vypadly tři A4.
MANUÁL!
Trochu mi to připomnělo mapy pokladů, které jsme kreslili jako děti na chatě.
Nesnáším manuály a hlavně se v nich při nejlepší vůli absolutně nevyznám. Ovšem nemám ve zvyku se vzdávat bez boje.
Čučela jsem do toho hodinu, než jsem našla první část.
Dospěla jsem k tomu, že to začíná počinem „A“ a končí počinem „F“.
Efko už vypadalo jako kus nábytku.
Áčko ovšem jako zeď cely uvězněného matematického génia po deseti letech.
„Potřebuju MacGyvera!“
Ze seznamu pičičmundiček jsem identifikovala pouze „dřevěný kolík“.
Po tom, co jsem na pošesté zavrtala jakousi věc do děr, kde měla skutečně být, mi došlo, že s ručním křížovým šroubovákem za chvíli odepíši paži.
Našla jsem takový mechanizmeček, co šroubuje sám.
Od té chvíle mě to i docela bavilo.
Ještě tak do všeho nečumět půl dne!
Fajn, takže …. „A“
…. Červenáčky 12x.
Prkýnko se třemi velkými, pěti malými a šesti středními ďourami dát velkými ďourami k sobě…naproti prkýnko se stejným umístěním ďourek… a zašroubovat červenáčky.
Prozatím nula mrtvých.
„B“ dřevěné kolíky do středních ďourek, ale vynechat první, prostřední a krajní vlevo.
„C“ … pidifous čtyřikrát do maličké dírky, třetí odspoda.
„D“ … prkýnko s červenáčky dolů, prkýnko s kolíčky, na kraj, prkýnko s pidifousky doprostřed, mega prkno s kolíky dozadu a přiklopit druhým prkýnkem s červenáčky.
Uf!
VIDÁ!
„E“ … tlusťochy do velkých děr.
Kurnik, co to je za závit!!!??
Jo táák, jenom na půl otáčky a ono se to vlastně zahákne za červenáčky a jakoby zamkne a přitáhne a pak se to už vůbec neviklá!
Pecka.
Prkýnka s ani jednou ďourkou už mi byla jasná. Jsou to ty poličky a položí se na pidifouse.
JSEM GÉNIUS!
Mám knihovničku! A sama!
Po pochvale jsem nabyla sebevědomí, chuti a dala si závazek, že do Štědrého dne sešroubuju a umístím všechno, mimo té šatní skříně.
Troufla jsem si na rohovou skříňku, do které jsem toužila umístit svoje věci, které po deseti letech protřídím.
Pravda, odumřelo mi pět milionů mozkových buněk při kroužení s lichoběžnými prkny.
Dobré bylo, že v krabičce se nacházelo 90% mechanizmezečků, které jsem znala už z knihovničky.
Červenáčky, tlusťochy, kolíky, pidifousy a ….
Jeje … panty! A rovnák na vohybák!
Byla to výzva…
A, B, C, D, E…pohoda… hodinové kroužení s lichoběžníkem a pak malá deska a rovnáky na vohybáky.
Slabá hodinka, než mi došlo, že to je sokl a skříňka je vlastně rohová, je tam úhel vím já kolik stupňů, tudíž je to tááákhle… javor!
Dveře mi zabraly poměrně dost času, ale zase bych teď mohla vyučovat přidělávání dvířek.
Základem je, nedat si panty opačně…došlo mi to záhy (cca půl hodiny dumání, co jsem do pytle udělala blbě, že ty dveře dovnitř nejdou dát).
Dávka sebevědomí a šuplíkové regály a komoda.
„Ha, šuplíky tu ještě nebyly!“
Červenáčky, jasně, kolíčky víme, pidifousy známe a vida … novinka… minibuřtík, kolejničky a bimbací prkýnko!
Zajímavé…
Je to celkem zábava přijít na to, že bimbací prkýnko je důmyslný polotovar zadní strany šuplíku a minibuřtíkem se přidělá kolejnička za poslední ďourku a druhá ďourka vykoukne pod jinou ďourkou, když se s tím celým popojede!
… teď už víte, co jsem tady celý týden a ještě na Štědrý den ráno pořád šroubovala.
Je to tohle, tohle, tohle, tady to, tůhle ta věcička šikovná, a ještě to a to.
A SAMA!
Podle manuálů.
A tady je šatní skříň, kterou jsem nechala na Toma a dobře jsem udělala.
Přemýšlím nad jednou věcí.
Buďto jsem chytrá blondýna, nebo jsou manuály od Montera skutečně tak vychytané, že je všechno to, co vidíte, schopna sestavit drobná figura ženského pohlaví, která má problém podle návodu sestrojit i autíčko z kindrvajíčka.
Fakt dobrý.
Akorát přeci jen malá výtka.
Uvítala bych, kdyby tvůrce manuálu, více ctil krásu českého jazyka a zohlednil fakt, že police může sestavovat někdo, kdo nevystudoval vysokou šroubáckou.
Proto mám tady ještě vysvětlivky, toho neuvěřitelně krkolomného výraziva pro případné mé následovnice s aku šroubovákem a odvahou.
Červenáček je táhlo excentru … prostě šroubek s červenou bužírkou.
Tlusťoch je excentr pr. … ten chytrý zámeček.
Buřtík je eurošroub.
Pidifous = podpěrka
Rovnák na vohybák = táhlo lomené
U šuplíčků se pak vyskytují ještě červenáčky nahaté, ty jsou bez bužírky a jmenují se kupodivu taky táhlo excentru. Ale na to si musí člověk přijít sám. (jsou o něco hubenější). (kluzáky a soklové úchytky a jiné drobnosti se naučíte za chodu)
No a jsme u Popelky…
Na jejím konci je moje obrovská radost z nové pracovny, pocit, že za práci je člověk odměněn, pýcha na sebe, rozšíření znalostí a v neposlední řadě poděkování za vskutku příjemnou spolupráci, hodnotné ceny pro čtenářky a poctivý osobní přístup ze strany pana Kubeše a celého Montera.
YES!
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.