Jednou, před lety, když se ještě nosily takové ty korzety upnuté, mi jeden šprýmař řekl, že to, co se nachází mezi mým krkem a pasem je Death Valley. Bylo mi dvacet pět a o údolí smrti jsem věděla jen tolik, že tohle znamenají ta slova v Češtině. Dnes přemýšlím, jak to chlapec myslel, když…

…tahle smrtící pustina v kalifornském pohoří,  je jednak nejteplejším místem Severní Ameriky a také se jedná o jedno nejnehostinnějších lokalit na celé planetě.

Údolí smrti je opředeno mýty a záhadami.

Všechny jsou strašidelné.

Kdybyste ale náhodou neměli teď o dovolené co dělat a adrenalin některého z v tuzemsku nabízených zážitkových programů vám byl málo, můžete si zajet stanovat třeba do  „Průsmyku mrtvého muže“ nebo „Kaňonu vysušených kostí“. Případně můžete zkusit slézt „Pohřební hory“.

Určitě budete mít po dovolené co vyprávět.

Pokud pro vás osud bude mít z těchto míst i zpáteční jízdenku.

Jsou to totiž překlady anglických názvů právě částí Údolí smrti. Mimochodem, mnohem lepší příměr než pro můj výstřih, je to moji kabelku.

Ale vážně.

Death Valley je skutečně zvláštní kus Země, kde mnoho věcí doposud nikdo nevysvětlil. Údajně tu žijí duchové a skoro bych tomu věřila stejně, jako mnoho obyvatel Severní Ameriky.

Teplota tu přesahuje 49 stupňů a nikdy nevíte, co vás zlikviduje.

Obrovské balvany se samy pohybují a zanechávají za sebou tajemné stopy v písku. Spolehlivě tento jev prozatím vysvětlen nebyl. Existuje jen hodně teorií.

Najdete zde nejníže položený bod v Americe.  

Je jím jezírko nazývané Bad water, což v překladu také nezní právě laškovně. „Špatná voda“.

Death Valley ale neohrožuje jen zbloudivšího turistu.

Je hrozbou i okolním městům. Častými otřesy půdy znepříjemňuje život například Los Angeles, San José, San Franciscu a dalším.

Jako pozůstatek bývalých jezer, které postupně vysychaly, najdete  v Údolí smrti několik tajuplně vyhlížejících bahenních jam.

Například tu s názvem The Devil´s Golf Course.

Ani její překlad nevyzývá k bahenní koupeli.

Jde o „Ďáblovo golfové hřiště“.

Krystalky soli na něm vytvářejí asi 60 cm vysoké pyramidy.

Trvale zde žijí odolní drobní hlodavci a hlavně přehršel různých hadů, kteří mají evidentně pro strach uděláno. Mezi nimi kraluje pan chřestýš rohatý.

O hrůzách, které se tady odehrávaly a odehrávají, stále kolují legendy, z nichž některé jsou zajímavé i pro vědce, protože nejde o legendy.

Jde o ty kameny, které si tu klidně korzují sem tam

Přestože o „chodících kamenech“ mluvili v souvislosti s Údolím smrti už Indiáni, zájem vědců vzbudily teprve nedávno.

Balvany  skutečně pochodují přes vyprahlé dno jezera Racetrack, které je v naprosté rovině. Za nimi se táhnou viditelné brázdy.

To se prostě kámen, poměrně slušně veliký, sebere a odšourá se o několik desítek metrů jinam. Za sebou nechá kolej.  A po něm se sbalí jiný kámen a odpochoduje si opačným, směrem.

Nemožné?

Nic není nemožné, v Údolí smrti, jak se zdá. Vědci se stále nemohou dohodnout, jak to místní kameny dělají, ale je prokázané, že to dělají.

Prozatím prostě vysvětlení přes veškerou snahu nemáme.

A tak nezbývá než věřit prastarým Indiánským legendám o tom, že kameny hýbe tajemná síla Země, která právě tady našla svůj domov, stejně jako mnoho jiných entit, tvorů, bytostí a energií.

Místo je posvátné, alespoň pro Indiány.

A já myslím, že s nimi můžeme souhlasit.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]