Milé Popelky, dnes vám budu vyprávět pohádku o tom, jak chudá maminka Zuzka na mateřské dovolené začala studovat angličtinu.

Bylo nebylo….

Za devatero krtinci a devatero kalužemi žila v jedné malinké vesničce jedna úplně „normální“ maminka. 

Měla dvě malé děti a bydlela s nimi a se svým manželem, jejich tatínkem, v domku na kraji vísky.

Jednou večer četla maminka maily a z jednoho vyskočil text: Vyhrála jste 14ti denní pobyt s jazykovým kurzem! Sdělte nám, prosím Vaši adresu, na kterou Vám zašleme dárkový certifikát a informace o výhře.

Milá maminka tento mail smazala, protože takových jí chodí denně minimálně 10, většinou z Afriky nebo od přítel z China.

Uplynulo několik dní a mamince Zuzce zazvonil mobil.

Volali z nejmenované agentury, jestli přišel mail o výhře, že to není legrace, a že potřebují poštovní adresu k doručení dopisu. Adresu dostali, dopis poslali. To bylo radosti v chaloupce! Maminka vyhrála!!!

To je konec pohádky, zazvonila pošťačka, dopis přinesla.

Začala realita….

Po několika hlubokých nádeších jsem začala zjišťovat bližší informace.

Jsem člověk teplomilný, mořomilný a koupelomilný, takže když mi dali na výběr: Anglie, Irsko, Malta, nebylo, co řešit.

Vzhledem k letošnímu létu – nelétu a vzhledem k tomu, že jsem mohla jet až v druhé půlce září, zcela jasně vyhrála Malta. Zatím nejjižnější kout světa, který jsem navštívila.

Cesta byla vymyšlená takto:

V neděli v 8,00 h ráno autem do Přelouče na vlak (manžel mě odveze), vlakem do Brna, autobusem do Vídně na letiště, letadlem na Maltu, transfer něčím na ubytování. Kdybych bydlela na ostrůvku Comino, jela bych ještě lodí a měla bych vyčerpané veškeré dopravní prostředky současnosti. Jen ten osel nebyl a ani velblouda nepřistavili. 

Cesta proběhla přesně podle plánu.

Dokonce jsem v letadle seděla u okýnka a měla celou trojsedačku pro sebe. Začala jsem mít podezření, co se stane za katastrofu, protože to bylo nejklidnější cestování, co jsem kdy zažila. Nebo že by to bylo tím, že jsem jela sama?? Promiň Tome. 

Od ubytování jsem nečekala žádný velký luxus, prostě v představách nejspíš předpotopních (pozůstatky ze studií na vejšce a kolejí) jsem očekávala 4 lůžkovou ratejnu a jeden záchod se sprchou na chodbě.

Velmi milé překvapení!

Apartmán se třemi ložnicemi po dvou postelích a každý pokoj měl vlastní koupelnu i WC. No a já měla pokoj sama pro sebe. Tedy celý první týden, pak mi tam přibyla spolubojovnice z Moskvy. O ní jindy, to je také na delší článek….

V ostatních pokojích bydlela omladina z Holandska.

Dva kluci a dvě holky, věk necelých 20. Mimo toho, že byli děsní bordeláři a kde jim co upadlo od ruky, tam to zůstalo, byli celkem slušní, spát chodili kolem půl jedenácté večer (pokud byli „doma“) a ráno vstávali nevím kdy, protože já odcházela těsně před osmou, abych stihla ranní píseň zvonů v katedrále.

To byla nádhera, každý všední den v 8,00 a v 18,00h hráli zvony písničku. Mám ji nahranou na mobilu, prostě paráda.

V pondělí ráno jsem upalovala do školy.

Na letišti nám zástupkyně školy předala obrovskou obálku, ve které byla mapa okolí školy a ubytování a příšerný čas nástupu do školy první den.

V 8,00h ve škole začínal písemný test na určení úrovně angličtiny.

Normálně by mi čas nevadil, jsem zvyklá vstávat, ale vzhledem k tomu, že jsem se do postele dostala ve tři ráno a v šest vstávala, koukala jsem jako vejr a mručela v ještě horší angličtině než obvykle.

No co, učím se anglicky rok, tak co by chtěli. Zážitky ze škamny vynechám, jen se zmíním o tom, že bylo velmi zajímavé slyšet výklad gramatiky v angličtině.

Ještě, že to byly pro mě známé věci.

Škola pořádala každý den nějakou odpolední akci, většinou výlet buď za památkami nebo program zážitkový.

Když jsem se vrátila domů do Čech, tak se všichni divili, že nejsem ani moc opálená.

Řekněte mi, kdy bych se měla opálit? Škola od devíti do půl jedné, než jsem se dohrabala na pláž, byla jedna, no a o půl třetí byl zase sraz před školou a jelo se na nějaký ten výlet. To jsem se na pláži stihla na půl hodinky namočit do moře a při procesu osychání do sebe natlačit nějaký ten gáblík k obědu.

V úterý jsem jela na výlet do Valetty.

Nádherné město! Když vezmu v úvahu, že Malta je vlastně kus skály čučící z moře, bez jakékoli řeky nebo potůčku. Voda tu teče pouze užitková, pitná se musí kupovat balená. Na zalévání mají jen to, co jim naprší a to není mnoho, prší jen párkrát za rok a to jen trochu. Běhali jsme za certifikovaným průvodcem (tady musí mít zkoušky a certifikát, aby mohli dělat průvodce) jako pejsci na provázku a plnili jeho pokyny: Vpravo vidíte, vlevo vidíte, tady se stalo, zamordovali, setnuli, propíchli,…. Až se divím, že jsem stihla fotit.

Naštěstí mám rychlý foťák. Průvodce byl hodně upovídaný a chrlil ze sebe data a informace jako stroj. Vstávaly mi i ty chlupy, které nemám. Co mě ale potěšilo, byl fakt, že jsem mu rozuměla. Takže mluvil nejspíš jednoduchou angličtinou, ovšem závratnou rychlostí.

Další výlety si nechám na příště.

Pozvu vás na vyhlídkovou plavbu s výkladem do Harboru, na akci Maltese Night (obrovská žranice, rytíři na koních, souboje, břišní tance, víno,…), výlet na lodí do Blue Lagoon, koupání v bazéncích tesaných do skály v moři, západ slunce na Maltě, výlet do Mdina city (Silent city), za místní faunou – mícama na pláži a koníkama ve stáji a bláznivou jízdu jet ski safari.

See you later!

Zuzka

[sexy_author_bio]