Views: 16
Tak jsem absolvovala první třídní schůzky své nejmladší ratolesti na střední škole a zopakovala si jednak pocit ze základky a jednak, a to je dobře, jsem se ocitla v pozici mé matky před lety.
Dítko musím zatím pochválit, protože za čtvrtletí nestihla nic horšího, než několik pozdních příchodů, což odsud s přihlédnutím k faktu, že vstává ve čtyři, není nijak překvapující.
Dále několik omluvených absencí. Dokonce o všech jsem věděla.
Zatím dobrý, snad to vydrží a snad vytáhne angličtinu, aby se naučila víc, než můj otec na čtyřletém kurzu, odkud si odnesl při pilném studiu pouze „hello“ a „money“.
Mimoto se přihlásila na francouzštinu, což fakt kvituji.
Nemíním jí drtit, protože už to není základka, kde ke konci záleží na každé známce, pomalu i z kreslení.
Prostě ať hlavně dojde k maturitě, to je podstatné.
Cestou domů, protože na mě čekala před školou, jsem jí nijak nepeskovala, zato jsme si parádně popovídaly a zavzpomínaly.
Ono je totiž vždycky na co – jen člověk nesmí mít krátkou paměť.
To se najednou tatínek durdí, že tohle si ON nemohl nikdy dovolit, maminka pátrá, po kterém předkovi se to synek zvrhl a babička, držíce se za chlopeň, vzpomíná na účinnost tělesných trestů.
Zapomínáme?
Když starší dcera přinesla v žákovské knížce podrobný popis toho, kterak v hodině pozemků zalévala macešky před školou horkou vodou, vzpomněla jsem si, jak jsme do té samé hlíny s pomocí ochotných spolupachatelů zahrabali v deváté třídě třídní knihu.
Týden jsme totiž nechodili do školy a jediný možný způsob, jak se zbavit následků, bylo odstranit jakýkoli záznam o této skutečnosti.
Možná je tam pořád zahrabaná.
Tedy pokud při sadbě nových macešek nebyla objevena. Nezapomněla jsem a poznámku svého potomka jsem tehdy mlčky podepsala s obvyklým dodatkem „ Byla potrestána“.
Tak jako v každé třídě nesmí chybět prvotřídní hlava všech lumpáren, tak má každá svého šprta, který se tak dobrovolně většinou pasuje do role třídního „oskara“ (fackovací panák).
Kdo ví, co z takových, kteří okem majora Zifčáka sledují každý pohyb a za tepla jdou hlásit, co se chystá, nakonec vyroste.
Možná lídři některých staronových politických stran. 
Vzpomínám na „oskarovou“ žačku jménem Martincová. Ve chvíli, kdy celá třída pod vedením třídního kápa prchala oknem před hodinou dílen, prohlásila, že ona se na výrobu papundeklového stojánku na ubrousky a řezání polystyrenu moc těší, a že tedy jako jediná hodlá vyčkat příchodu učitele Mouchy.
Šla oknem, i s taškou a svačinou. Za ní pytel s mlékem.
Potvora ale oběhla školu a všechny práskla. Za to byla námi odměněna čerstvým psím lejnem, pečlivě umístěným v tašce s učením. Obdržela jsem z chování v pololetí za dvě.
Nejbodovanější se nezapomínají…
Podobných historek má mnoho z nás, když budeme upřímní, plný kornout.
Není nad to před zahájením nového školního roku omotat školu toaletním papírem, či na nástěnku u příležitosti nadcházejícího MČSSP (měsíc československo-sovětského přátelství) připevnit místo hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy“ obměnu, „Se Sovětským svazem na věčnost“.
Tento vtipný, mimořádně zdařilý model byl u mě bonusově bodován další dvojkou z chování a výchovnou komisí.
Maminka po přečtení poznámky, po které jsem musela obdržet novou žákovskou, protože uvědomělá soudružka popsala i omluvný list, jen tiše odešla do obýváku, kde se dusila asi čtvrt hodiny.
Nezapomněla dodat, že jsem protistátní živel mravně povadlý a podvratný.
Nikdy mi nikdo neuvěřil, že právě tento prohřešek nebyl zámyslem, a že nám to s Andulou prostě jenom přišlo kratší, protože doslovný model se nám tam nevešel.
Svou dceru jsem v autě tímto pobavila.
Ona mě následně pobavila historkami ze základky, o kterých jsem neměla ani páru.
A já myslela, jaký je to, v porovnání se mnou a jejími staršími sestrami hodný, dobrotivý introvert.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
