Views: 141
Zase mi to někdo nedávno řekl a zastihl mě v dumavé chvíli, takže jsem to nepřešla a zamyslela nad tím. Jak může někdo vyslovit takový protimluv? Chci, aby se mu dařilo, nebo aby skapal?
Prvně se mě to týkalo u talentovek na konzervu a to mě k tomu ještě nakopli a plivli na záda, no hotový magický rituál a já, pitomec se otočila a jako slušná holka poděkovala.
Na to zařvali … „proboha neděkuj!!“… mi to měli říct před tím.
S pocitem, že jsem si pokazila dalších XY let života, tedy s předobrazem totálního neúspěchu, jsem už ani nedoufala, když jsem dělala padající šátek, ústřední topení, recitovala Ortena, prožívala monolog z Plynových lamp, a odcházela jsem srovnaná s tím, že jsem vyhořela.
Taky ústřední topení v mém podání … že jo!
Co má člověk asi tak dělat? Kdybych nepoděkovala za smrtelný projev přátelství, naraženou kostrč a hemra na zádech, na tuty bych dostala dělat něco normálního.
Překvapivě jsem u talentovek uspěla.
A pak i u přijímaček.
Fakt, že mě nakonec stejně nevzali, připisuji tedy mému poděkování, které mělo jenom asi zpožděný nástup účinku.
Už je to tedy dlouho, co jsem se o to zajímala.
Ale zjistila jsem, že takhle morbidně se u přání úspěchu nechováme jenom my.
Takoví Italové, si přejí něco jako „Ať tě kousne vlk“…odpovědí má být, „ ať chcípne“.
Angličani si zase přejí zlomeniny údů.
A proč?
Základ je v existenci zlých skřetů!
Skřeti totiž jak slyší, že má mít někdo úspěch, tak udělají hned všechno proto, aby ho neměl.
Zatímco, když už je někdo tak happy, že má zlomenou nohu, stal se obětí šelmy, nebo se rovnou potýká s přerušenou míchou, toho nechají na pokoji.
Má to zjevně souvislost s tím, jak říkáme, „abych to nezakřikla“.
Člověk řekne něco pěknýho a hned je z toho opak. Známe všichni.
Druidové klepali na strom 3x, aby jim lesní bohové pomohli udržet status quo. Taky se báli a taky zřejmě skřety znali.
V Africe matky nepočítají vůbec svoje děti, aby skřeti netušili, kolik jich mamka má. Z toho je jasně patrné, že skřeti neumí počítat.
Některé matky v některých domorodých kmenech dětem ani neříkají jménem.
(Otázkou je, zda je tedy vůbec nějak pojmenovávají, protože proč vlastně?)
Taky jsem se dočetla, že v době pohanů se dávala dětem jména hanlivá, v duchu toho, od čeho měly být chráněny.
Například chci šikovné a chytré dítě, tak ho pojmenuji „Blbec“.
Ale byla i jména, jako Hlůpě či Paďour.
Asi už pak chápeme jméno Lomikar, Zmožek, Cizkraj (zjevně nechtěli, aby se toulal), Hroznata a další.
A to jsou vlastně moc zajímavé historicko-lingvistické tajemnosti, které stojí za naším „Zlom vaz“.
No… tak až vám někdo takhle pěkně popřeje hodně štěstí, hlavně neděkujte.
Skřeti sice neumí do pěti počítat, ale rozhodně dobře slyší.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
