Views: 37
Mohla bych se zlobit, ale vlastně nemám na koho. Každopádně je úsměvné, jak mě osud zásobuje tématy k ranní kávě, abyste se vy nenudili a já byla stále plná dojmů. Abych se snad nenudila třeba nedej Bože také. A u toho Boha to dneska asi začne a skončí…
… na Jeho záměry s námi všemi jsem myslela, když jsem včera opět odcházela od maminky, směrem k autu v Karlíně.
Myslím na závažná témata a v dálce proti mně zvláštně „brejkuje“ postava.
Tak na něho koukám, jak se tam kymácí, a říkám si, jak takovému mladému člověku cca 18-19 let Bůh nadělil slušný úděl.
Jedním okem mě zaznamenal. Chudáček, to druhé se mu dívalo kamsi k jeho patám.
Bylo mu špatně rozumět, protože neměl ani jeden zub.
Vyrozuměla jsem ale, že by potřeboval prodat Nový prostor.
V duchu jsem odmítla řešit fakt, že pokud vím, prodejci Nového prostoru by neměli lidi oslovovat a našla jsem v kabelce stovku.
„Víte, mě zrovna propustili z nemocnice a mám mít léky na ředění krve a také masti, tady na nohy – zdvihl nohavice a já viděla fáče – ale ono je to z doplatkem a já bych si rád na ten doplatek takhle vydělal, abych si ty léky mohl vyzvednout.“
Dívám se na něho a říkám si, že to snad ani není možný… chudák pokroucený, pidlooký, bezzubý, zafačovaný, na jedné ruce neměl plný počet prstů a ani místo pro ně…
„Kolik stojí ty vaše léky“?
„Sedm set čtyřicet korun po mě chtějí“
„Hmmm a kolik už máte?“
„Mám s tou vaší stokorunou …. Bůh vám žehnej … teď čtyři sta, tak ještě chvilku a mohu jít“… ukázal peněženku, kam ke třem stům zasunul kilo ode mě, „to už půjde rychle … „ řekl a díval se na mě, tak nějak naléhavě.
„Nechci vás, paní obtěžovat, ale …“
„Hele, támhle je lékárna, pojďte, já vám ty léky vyzvednu, víc v hotovosti nemám, ale berou tam karty“…
Poslechla jsem si modlitbu, stáli u mě všichni svatí, které na mou adresu svolal a pak pravil, že je ale má připravené v lékárně Dr.Max, která je u Labutě.
Tak a co teď?
Teď mu přece nemůžu říct, že mi Johanka stepuje na Černém mostě, centrum je ucpaný, a že jedu, když jsem mu dala naději … viděla jsem jak jedním okem šilhá k bankomatu.
A to zase ne.
Ačkoli nevypadá, jako někdo, komu bych nevěřila, že potřebuje celou řadu léků, nechtělo se mi, nehledě na to, že by musel brejkovat z Křižíkové až Na Poříčí.
„Tak pojďte, pojedeme spolu a já vám to tam vyzvednu“.
Poslechla jsem si další chvalozpěvy a vyprávění o tom, jak mu pomohla nějaká charita a podobně a já si říkala, že to je sice pěkný, ale proč mu herdek nepomůže třeba zdravotní pojišťovna.
Přišlo mi to zvláštní, ale neznám jak to chodí, když je člověk třeba bezdomovec a nedělám si iluze.
„Víte, oni jim ale tam nejdou terminály v té lékárně. Byl jsem tam s jednou paní a ona také mi chtěla pomoci, ale pak už nechtěla do jiné lékárny a byli tam na ní i nepříjemní…“ … spustil u Hiltonu.
„Moment chlapče, říkal jste, že ty léky vám připravují u Labutě, tak co by ta paní hledala v jiné lékárně? Máte vůbec ten papírek s číslem, který vám v té lékárně dali?“
„Ano jistě, chcete ho vidět?“ Začal štrachat a já se bála, že se mi umlátí o palubku.
„Ne, ne to je dobrý. Tak dobře, když jim tam nepůjde pořád terminál, tak to vyberu a půjdeme tam spolu“.
„Ano dobře … jen asi jestli by nebylo jistější rovnou tam jít s hotovostí, když oni jsou tam nepříjemní….“
Podívala jsem se na něho zkoumavě a on zmlknul.
Nějak mi došlo, že lže, ale už mě to začalo zajímat, protože jsem nechtěla věřit, že by se snad pokoušel s těmi otoky a celý nakřivo utíkat.
Něco v té lékárně snad musí mít.
Zůstávala navíc naděje, že je jenom zmatený a ty léky tam fakt má a kdo ví, jak to bylo s tou paní a podobně, prostě … stejně už nešlo couvnout.
Zapíchla jsem auto u chodníku na modré čáře a dala blikačky.
„Tááámhle je bankomat!“ zajásal.
Johanka mezi tím tvrdla na Čerňáku.
„Ano, vidím ho“.
Vybrala jsem peníze.
„Tak jdeme“.
„No a nemohla byste počkat tady, aby vás neviděl ten hlídač tam, on je hrozně zlý“.
„Chlapče, postavím se tady teda, abych viděla a ty jdi do té lékárny pro ty léky, ano?“
Udělal tři kroky kupředu…stáli jsme přímo u skla a asi metr od dveří.
„Nooo už jsem jde!!“ hýkl a celý zesinal.
Stoupla jsem si do bojové pozice, odjistila samopal a byla odhodlaná bránit toho ubohého podivína.
„Tak to už jsi přitáhl další paní, jo??!!!“ zaburácel urostlý, vousatý muž v modrém stejnokroji.
„No tak počkejte, on jde jen vyzvednout léky, na které nemá, asi se mu to nedaří, nebo prostě nevím“… povídám tomu muži a ohlédnu se …
A hoch v ….i.
Podle slov nakonec fakt velice milého pána, jsem dnes mnoholikátá paní, která sem s ním přišla a pokaždé stejný scénář.
Jen s obměnami, protože mnozí lidé opravdu vešli, šli až k pultu chlapec neměl recept, dožadoval se hystericky léku, který nemají, následovala scéna, zmatení dobrodinci a on utekl.
Buď s penězi, nebo bez.
„No, dotahuje to, koukám do konce … a co je to vlastně za lék?“
„Já nevím, to jsem ani jednou neslyšel“
Chtěla jsem se, když už jsem tam a Johana na stanici obrostla mechem, zeptat paní magistry, která po oku již koukala, co to vlastně chodí vyzvedávat (zjevně nic, co by již připravovali), ale byla tam strašná fronta.
Chvilku jsem ještě povídala s lékárním vyhazovačem, který se díval soucitně, a pak jsem jela pro tu Johanku.
Nejsem naštvaná…
Na něho být nemůžu, protože jeho zjevně Bůh už potrestal a patrně bude pokračovat, a ani na sebe ne.
Neshledala jsem nic, co bych udělala špatně.
Naopak mě cosi potěšilo a moc.
Totiž slova toho hlídače.
To, že jsem dnes už mnoholikátá.
A to znamená, že lidé nejenže nejsou lhostejní, chtějí pomoci, i když nejde o málo peněz, ale také nejsou hloupí.
Většina chtěla jít a léky mu vyzvednout, než by jen tak dali peníze.
A to je vlastně dobrý obrázek.
Tohle zjištění morálního a intelektuálního stavu společnosti mě stálo čtyři kila.
No, to stojí jedna večeře v restauraci, nebo levný zákrok u kadeřníka.
A on?
Udělal byznys z vlastního postižení.
Bůh suď, kdo je na tom hůř.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
