Na jedné straně pocit spravedlnosti, kdy člověk mající na svědomí tisíce životů a teror, konečně nemůže škodit, naděje na svobodnou Libyii pro mnoho tamních obyvatel,a na straně druhé si civilizovaný, demokratický, morálně vyspělý západní svět pouští obrázky vyděšeného, umírajícího těžce zraněného člověka, který pohasínajícím pohledem hledí do objektivu.
BYLO MI ŠPATNĚ!

Upřímně se přiznám, že někde uvnitř cítím pocit spravedlnosti pro člověka, který se stal za 42 let své vlády symbolem utrpení teroru, diktatury a masového likvidování těch, kteří by se jen pokusili nesouhlasit nebo se stavět proti režimu.

Jsem naprosto za, aby lidé typu plukovníka Kaddafího navždy zmizeli z lidské společnosti, a aby neměli možnost vraždit, mučit a jinak ubližovat lidem, a vyvolaným strachem je držet jako ovce v poslušnosti pod hrozbou smrti.

Mám radost z toho, že Libyjci mají teď naději na svobodný život.

Pevně věřím, že Libyjci teď odloží zbraně a vymění je třeba za lopaty a lžíce či jiné věci, prostřednictvím kterých budou budovat svobodnou a prosperující, demokratickou zemi.

Také doufám, že se bude svět a spojenci podílet také na pomoci jiným zemím, kde vládne nesvoboda, a kde žijí lidé v područí teroristických a dikrátorských vůdců.

Například komunistická Korea, Čína a podobně. 

Rovněž jsem si uvědomila, jak jsem ráda za to, že žiji v zemi, kde se nemusím bát, kde mě za křivé slovo, nebo nesouhlas s vládou nikdo nezastřelí, neukřižuje, nepolije kyselinou, že mi nezabije děti.

Že společnost, ve které žiji, je chráněna nejen zákony, které jakžtakž fungují, kde je každému zaručeno právo na svobodu slova, vyznání a politického názoru.

Že morální kodex a úroveň mé země a společnosti je na výši, a že západní civilizace je mnohem více orientována a soucit, etiku a právo na zachování důstojnosti.

Právě proto, je na mě moc, že na všechny stránky internetů a na televizní obrazovky mohl právě tento civilizovaný svět s vžitým etickým a humanistickým smýšlením, vložit k podívání obrázky krvácející lidské bytosti, z rozmlácenou hlavou, která je smrtelně raněna vláčena davem vzbouřenců, a kdy některým médiím pomalu nestačí plocha stránky pro zvětšeninu vyděšeného, umírajícího obličeje s detailem na hrůzu v očích.

Nemrzí mě, že Muammar Kaddáfí zemřel. Patří mu to a nic jiného ani přijít nemohlo, jestli mám věřit ve vyšší spravedlnost a zákon zpětné vazby.

Překvapilo mě ale, že žiji ve společnosti, která, zapomněla na lidsky morální mantinel!!

Nechci se dívat v přímém přenosu na to, jak dav vraždí člověka!

Nechci zprostředkovaný pohled on-line do zděšených očí lidské bytosti, ze které právě odchází život.

Ať už jde o kohokoli!

Osobně bych nepokládala citlivý výběr filmového a fotografického materiálu za cenzůru, ale za akt lidsky humánní.

Michaela

[sexy_author_bio]