Pravděpodobně velice pečlivě a dokonce téměř ve stejnou dobu, jako dnes my. Překvapuje vás, jak je tradice oslav svátků jara stará? Mysleli jste, že kraslice jsou věcí poměrně novou? Ba ne. Nejenže kraslice pamatují už faraony, ony také pamatují Sumery a vlastně je najdeme snad všude a už hodně dávno.

Nejstarší malované vajíčko zasahuje až do pravěkého období a do Afriky.

Všechny kultury se k jarnímu zvyku barvení vajec stavěly, jako k oslavě počátku nového života, což je zajímavé, zvláště v případě pradávných afrických kmenů.

Ale je to tak.

Nejdůležitější barvou například pro staré Peršany a také pro antický Řím i Sumery, byla červená.

Byla barvou krve, plodnosti a života.

Vejce se barvila přírodnímu barvami a například už indiáni měli ve zvyku vejce vařit.

Jinak to byla nejčastěji vejce syrová, barvená rostlinami nebo barvičkami získanými s krovek nejrůznějších broučků.

Asi k největší dokonalosti přivedli velikonoční vajíčka, tedy mimo dnešních neuvěřitelně šikovných „maléreček“ staří Egypťané.

Ti je rovnou barvili zlatem.

Tak významná byla pro ně velikonoční vejce. Tedy o nic míň, než vrcholky pyramid, které rovněž zářily zlatem.

I Mayové měli v oblibě vejce a tam zase při jarních oslavách přinášelo štěstí vajíčko, které snesla slepička v době pěti „určujících dnů“.

Jak víme, Mayové, kteří jsou autory našeho dnešního kalendáře, měli rovnou tři, zatímco my máme kalendář jeden, ten jejich nejjednodušší, který jsme ještě zjednodušili. (tedy z našeho úhlu pohledu).

Oni měli klasický, občanský, který vlastně používáme dodnes (365 dnů), zemědělský (52 let) a astronomický. (tady je to složité, protože Mayové počítali s nulou a tedy počítali v milionech, jejich vnímání času bylo cyklické, nikoli lineární, jako to máme my, a tak je pro nás těžké pochopit, že astronomický kalendář jim začínal „zrozením Venuše“, což ani nevíme, jaká je událost, ale víme, že to počítali od 11. srpna roku 3114 před Kristem.

Tenhle kalendář pouze počítá cykly. Svůj poslední ukončili Mayové dnem 13. baktumu. U nás to vyšlo na 21. prosinec 2012 a bylo to po období 5 125 let.

Od té chvíle se počítá věk dalšího Slunce.

Tedy nové Venuše.

(Náš výpočet je ale hodně orientační. Spíše bych předpokládala, že by Mayové souhlasili s ukončením v době, když procházela ve stejném roce Venuše přes Slunce, což bylo 6.6. 2012. Odpovídalo by to mayskému způsobu uctívání právě těchto dvou planet. Tedy jejich logice. Ale kdo ví.)

Každopádně pokud slepice 19. měsíc občanského kalendáře (v těch pěti dnech) snesla hnědé vejce, bylo to vejce šťastné a nejedlo se.

O svátcích „nového života“, tedy Velikonocích, se dalo syrové vypít „na smrt nemocnému“, případně se obětovalo slunečnímu božstvu.

Tehdy se vyrobilo hnízdo na vyvýšením místě a vejce se tam rituálně vložilo.

Pokud tam do východu slunce nebylo, Bohové si ho vzali a bylo to dobře. Jestliže dar odmítli, bylo to zlé znamení a následovalo mnoho rituálů na usmíření…

Prostě, jak vidíte, s kraslicemi je to zajímavější, starší a plošnější, než by se zdálo.

Taky jsem barvila jako o život a vůbec jsem se věnovala nejrůznějším výzdobám a hrála jsem si.

A myslím, že jsem nebyla zdaleka sama.

A to je dobře. Ať už je to jakkoli, začíná nám jaro.

A to je snad nejkrásnější období v roce, jak je vidět nejen pro nás a teď, ale pomalu pro celý svět a odjakživa.

Rituálně jdu sníst jedno červené, které se tady zůstalo nudit po včerejším nájezdu koledníků.

Prima, že mi zbylo zrovna červené, ne?
Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]