Views: 222
Dělal kravál, jako by nám do obýváku oknem vrazil vojenský vrtulník. Byl zmatený, no přesně jako chroust.
Jinak byl ale velice sympatický a Tomáš ho podrobil několikaminutovému fotografickému zkoumání ze všech světových stran.
Zatímco chroust pózoval, já jsem Toma zásobila informacemi, které jsem uložila jako dítě, když mi o chroustech vyprávěla mamka a babička.
„To je zákonem chráněný brouk, Tomáši, skoro u nás vyhynul a představ si, že se rojí jednou za čtyři roky. Tak je vzácný. Musíme ho potom pustit někam, kde se mu nic nestane.
Žere listy ze stromů a samička má na tykadélku 6 takových vějířků, ale sameček má sedm. Někde se chrousti jedí na mnoho způsobů.
Dokonce se z nich dělá polívka…“, oslňovala jsem svými znalostmi a zamilovaně pozorovala brouka na improvizovaném Tomově ateliérku z papíru.
„Hmm tak tohle je tady samec, pokud správně počítám. Z jednoho polívka asi nebude, takže si dám tu kuřecí, jestli tam ještě je. Jinak je ale pěknej.
A k tomu rojení. Nechci Ti oponovat, ale je to docela zajímavé.
Vídám, totiž chrousty každý rok, takže něco je někde špatně. Buďto nemají chrousti kalendář jako my, nebo jsi něco někde špatně pochopila“, pravil a cvakal spouští.
Znejistěl mě.
„Ale babička říkala….“
„Hmm, možná to chrousti změnili a teď se rojí každý rok. Taky je to doba, co ti to říkala, že…“
„No dovol. Mluvíš, jako bych mohla popsat i život archeopteryxů…“
Dál jsme rojení chroustů raději neřešili.
Pustili jsme našeho hosta venku do trávy daleko od silnice, aby se chlapci nic nestalo. Ječmen sice měl na chroustí lahůdku jiný náhled, ale nebyl pochopen ani námi, tím méně panem chroustem. Ten spokojeně odvrčel do noci.
Rozhovor o rojení mi vrtal hlavou.
Ty čtyři roky, na ty bych prostě přísahala.
Přece nejsem pitomá.
Pamatuji si to od dětství.
A tak jsem studovala internet.
A vida.
Jako malá jsem babičku a mamku evidentně špatně pochopila a přemotala jsem zřejmě dospívání s rojením.
Dozvěděla jsem se, že jsem měla ve všem pravdu, jenom něco jsem popletla.
Totiž:
Paní chroustová, jak se píše v moudrých článcích, naklade vajíčka do země hnedky po tom, co se s panem chroustem pomiluje.
A představte si, že ty larvičky, které se z nich asi za dva měsíce vylíhnou, bydlí v zemi, než se z nich stanou chroustíci celé čtyři roky.
Někdy i pět let, když je moc zima.
Zřejmě mi jako holce vysvětlovali tohle.
Já jsem si pak až doteď myslela, že jen jednou za čtyři roky mohu chrousty vidět.
Vidět je tedy mohu každý rok, jak říkal Tomáš, ale jsou to chrousti, kterým čtyři roky trvalo, než dospěli a vyletěli.
Tak je to tedy.
Zase jsem moudřejší, ale že to trvalo.
No ale, lépe pozdě, nežli později, jak říká klasik.
Jinak, chrousti nic nedělají, nekoušou ani nepíchají a podle mého jsou to moc hezcí brouci.
I když je to věc názoru.
Já mám obecně všechny brouky hrozně ráda.
Přeji pěkný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
