Views: 25
Myslím, že vím, že jsem v minulých životech byla kluk. V tomto životě se teprve učím být žena. Možná že jsem byla v nějakém životě už holkou, ale asi jsem zemřela dříve, než jsem se být ženou naučila.
Jednou jsem se doma jen tak procházela nahá. Zaměřila jsem se na pocit mít ženské tělo. Bylo to divné. Jako bych na to nebyla zvyklá. Jako by mi na mém těle něco chybělo. (mimo oblečení ) .
S mamkou jsme rozjely debatu o duši, když jsem řekla, že bych chtěla být zase kluk. Mámu zajímalo, co se mi v tomto směru honí v hlavě.
Zažrala jsem se do hlubokých myšlenek.
Když se mně maminka zeptala, ,,kolikátý život si myslíš, že žiješ?“, zamyslela jsem se.
Promítala jsem si v hlavě své minulé životy. Bylo jich nesčetně. Odpověděla jsem jí proto, že „hodňátý“.
Pamatuji si třeba už od dětství, že jsem byla kočka.
Pamatuji se, že mě jednou zastřelili zepředu do hlavy.
Dokonce vím, že jsem se dívala do té roury. Zdála se mi strašně široká. Byla jsem hodně malá. Byla jsem ale v té chvíli sama jenom s tím člověkem. Byl to muž. Měl hnědé vousy a byl špinavý. Bála jsem se skoro víc jeho, než že umřu. Bála jsem se, že to bude bolet. Zbraně jsem znala. Nevím ale, proč to udělal. Mám dojem, že to bylo snad proto, že jsem byla z nějaké rodiny. Že jsem se nehodila někam. Bylo to ve voze, který byl v lese.
Mám pocit, že jsem ještě ani jednou nedožila život.
Tedy, do stáří.
Zajímavá otázka, která na mně padla od mámy, byla také: ,,co je mezi životy?“
Dle mého názoru duše přeplouvá ze živočicha na živočicha. Nemyslím si, že bychom zemřeli a hned se zase narodili.
Myslím, že mezi tím, než duše skočí do dalšího těla, má jakoby prázdniny.
Duše čas nevnímá, neví, jak dlouhá je ta její doba bez těla. Jen naše tělo vnímá čas. Pro duši není důležitý.
Myslím, že duše se uchovává v našem mozku, který jak je známo používáme míň, než bychom mohli.
Samotná duše je celek. Ta podle mě, jede na celých sto procent. Takže s tělem vlastně používáme jen část své duše.
Kdybychom používali mozek, teda vědomí, na plnou páru, tak to naše tělo neutáhne a zkolabovali bychom.
Ale počkat… řekněme, že v mozku opravdu sídlí duše.
Používáme my mozek, nebo on nás?
O těch prázdninách si vyhlíží nový život, který se nějak napojuje na ten předešlý. Takto se podle mě přenáší karma z minulých životů.
Mámě jsem dávala příklad s ovladačem, když se ptala, proč duše používá tělo, když sama o sobě je dokonalá a vše ví.
Stejně jako s duší a tělem je to i s ovladačem a baterkami. Dejme tomu, že ovladač je naše tělo a baterky jsou duše. Ovladač sám bez baterek nefunguje. Baterky samotné nic nedokážou. Když se do ovladače dají baterky, potom to funguje a něco to dokáže.
Potom se mně máma zeptala: „a jak je to se smrtí, když se baterky vybijí?“ to už bylo na ovladači těžší ukázat, ale dejme tomu, že máme dobíjecí baterky. Ovladač se časem opotřebuje a třeba mu upadají čudlíky a baterky se vybijí.
Ovladač znovu použít nemůžeme, protože je rozbitý a baterky se vybyly.
Co uděláme?
No přece dáme baterky nabít a koupíme nový ovladač. Potom ,,žijí“ stejné baterky v jiném ovladači, aneb stejná duše v jiném těle.
Znamená to tedy, že o „prázdninách“ duše čeká na správné tělo ve správném čase. To znamená na dobu, kdy se může vrátit k jiným duším, se kterými bude pokračovat.
V té době, která je u každého jinak dlouhá, ale kterou duše nevnímá a také to vlastně nejsme úplně my, se podle mého jednoduše dobíjíme.
Johana Schreierová
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost09.07.2025Zlaté starožitnosti online? Staletími ověřená hodnota v online světě neztrácí!
Komerce30.05.2025Skluzavky a pískoviště promění vaši zahradu v dětský ráj
Komerce29.03.2025Co je to ryzost kovu a jak ovlivňuje vlastnosti řetízku
Společnost24.12.2024Přihlaste se na kurz umělé inteligence
