K ranní kávě: Míváte také okna do budoucna?

autor: | Čvn 10, 2013 | Ranní kávy | 0 komentářů

Views: 9

Chtěla jsem se vás dnes zeptat, jestli jsem sama, komu se to stává, nebo  mám někde spojence, se kterým si o tom můžu promluvit.

 

Neměla jsem tohle vždycky.

 

Nebo jsem si toho tak vědomě třeba nevšímala, ale teď je to takové asi hodně vědomé.

Dokonce jsem tomu už dala jméno.

 

Říkám tomu „okno“ a popravdě je to pro mě celkem nové.

 

Vypadá to trochu jako naše známé deja vu, ale není to ono.

Je to jako když se člověku vážně otevře okno do doby třeba za pět minut, nebo za pár hodin, ale většinou je to fakt chvilku, vteřiny dopředu.

 

Je to sekvence, útržek.

Jako kousíček filmu a stejně je to i zřetelné a jasné.

Dokonce to člověk vědomě přijme.

Uvědomí si to.

Někdy na to i reaguju a někdy je to dobře.

 

Úplně poprvé se mi to stalo na Proseku před rokem.

Jeli jsme autem a vyjížděli z ulice.

Řídila jsem.

 

V hlavě mi prolétl kousíček filmu.

 

Viděla jsem dítě na kole, slyšela křik a viděla jsem blesk. Věděla jsem, kde jsem, že řídím, prostě žádná mystika v tom moc nebyla. Nevypadalo to jako předtucha.

 

To byl jasný obrázek, ne myšlenka.

 

Přendala jsem nohu na brzdu a stiskla ji.

 

V ten moment se vyřítilo dítě na kole a slyšela jsem křičet paní. Oslepilo mě sluníčko, které „číhalo“ za domem.

Zastavila jsem, protože jsem vlastně reagovala zlomky vteřiny dřív.

 

Jasně jsem si uvědomovala, že jsem reagovala na něco, co se ještě nestalo, i když se vlastně konec toho všeho překryl.

Jakoby se ten čas dohnal, nebo jak to mám říct.

 

Klukovi se nic nestalo, protože jsem brzdila dřív, než vyjel, ač ani ne o vteřinu.

 

9970ZmJ.jpg

 

Od té doby to mám čím dál častěji.

 

A jde kolikrát o kraviny.

 

Například když jsem žďuchala ve skleněném džbánku šípky, aby se rychleji rozpustily, viděla jsem v „okně“, jak džbánek praskl a jak se horká vylila za myčku. Naprosto jasně.

 

A stalo se to vlastně hned, jak to video v hlavě skončilo.

 

Běžně už se vracím třeba z terasy vzít telefon, který v mé otočce ještě nezvoní, ale já zahlédnu, jak se vracím a jdu ho vzít, takže to udělám dřív.

 

Včera jsem šla do vany a v „okně“ bylo, jak Tomáš zavolá, že mi ještě chtěl něco ukázat. Už automaticky, jsem se otočila a šla zpátky a pak zavolal, že mi chtěl něco ukázat.

 

Pomalu si na to zvykám.

 

Ale jsem z toho trochu zmatená.

Trápí mě několik věcí.

 

Jednak nevím, kdy je tenhle model obava a kdy okno.

Podobně má přece člověk v hlavě představu toho, co by se mohlo stát a bojí se toho.

Ale to se pak nestane.

Ráda bych stoprocentně odlišila představu vyvolanou obavou a „oknem“.

 

A mrzí mě taky, že to nejde cíleně.

Kolikrát by mi pomohlo umět to, když chci.

Takhle to vlastně ovládá mě, místo abych já ovládala TO.

 

No a za třetí nevím, proč, nebo jakým způsobem to člověk dělá.

Není to jako Tarot.

Tam to jde odjinud a taky ten příběh, který vidím, vypadá odlišně.

Řekněme, že přichází z jiného místa v mojí hlavě a má souvislost s Tarotem, s jednotlivými kartami.

 

U Tarotu je to vyvolané.

Vím o tom.

Chci to.

 

Tohle nedělám já, nebo to alespoň nevím a … nemohu říct, že mi to je nepříjemné, jenom nevím, co s tím.

A hlavně je to nové.

 

Pochopitelně, že s mým ascendentem v Panně mě trápí, i podstata.

Neumím to jen tak přijmout a nechat to být.

Trvalo mi sedmnáct let, než jsem přijala Tarot a fakt, že skutečně funguje.

 

Teď se díky tamhle těmhle „oknům“ zabývám otázkou, jestli je čas opravdu zakřivený, jak říká Jung, Einstein nebo kvantová fyzika a jestli tohle je důkaz, že to tak je.

 

Jestli onu všelijak zkroucenou a různoběžnou časovou osu, lze vidět ve chvíli, kdy se z nějakého důvodu, vlivem nevím čeho, ocitneme vlastně na vteřinu jakoby naproti ní.

Naproti tomu, co teprve přijde.

 

Prosím, máte to někdo taky?

Umí mi někdo odpovědět?

 

Napadá mě, pokud nejsem sama, komu se nově tyhle věci stávají, pak… není to třeba nějaká evoluční věc, kterou jsme teď získali s ohledem na něco, co je před námi?

 

A co je vlastně v nejbližší době před námi?

 

Míša K.


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna je v novoluní Co to znamená?
a nachází se ve STŘELCI. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Jitka je původu hebrejského. Jeho matkou je hebrejské jméno Jedúdhá(h) - Judita, které se překládá jako „židovka“. Ve staročeštině pak znělo jako Jutka, která k nám zase přicestovala z německého Jutta. Ať tak či tak základ je Jedúdhá(h) a to znamená „židovka“ či „žena z Judee“. V ČR je aktuálně hlášeno 82164 Jitek.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Mezinárodní den dobrovolníků.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 489
  • 1 920
  • 22 529
  • 275 140
  • 2 567 144
  • 3 807
  • 28
  • 1 876
0 Shares
Share
Tweet