Už jsem to říkala mockrát, že jsem od mala přímo nalepená každou chvíli očima na nebi. To proto, že pokládám oblohu za nejtalentovanějšího umělce na světě a možná ve vesmíru.
I když, věřím tomu, že třeba na jiných planetách také nebe maluje a možná jinými barvami.
A že tam možná žije také někdo, kdo se na to za celé roky nepřestal těšit, nepřestal to obdivovat, nepřestal žasnout a být ohromený.
Byla jsem v úžasu i včera.
Po docela krásně teplém dni se odpoledne zatáhlo a výrazně klesnul tlak.
Bylo tak jako prádelňácky, což mám ráda, ale motám se při tom a vídám zajímavá kolečka a hvězdičky, i když třeba zakašlu. To kvůli tomu tlaku.
Jinak bych klidně uvěřila tomu, že bych v deštném pralese byla naprosto spokojená.
Když je mi příjemně v botanické zahradě v oddělení tropických květin, kde je 98% vlhkost a vedro, tak bych určitě jako domorodec fungovala.
K večeru začalo i hřmět a já přemýšlela nad Hromburácem, jestli bude mít chudák zase o jizvu víc, nebo ne.
Pohled na nebe byl velmi zajímavý a chodila jsem se koukat každou chvíli.
Pak začala bouřka.
Byla velká, tentokrát. Tak velká, že jsem nevytáhla terapeutický foťák a blesky nefotila.
Ječmen zaplul do koupelny.
Šla jsem pověsit prádlo a tak jsem musela do ložnice, kam jsem dala sušák.
Je tam střešní okno, stejně jako v pracovně.
Z každého se kouká přesně na opačnou stranu.
Zůstala jsem stát u toho okna v ložnici a nevěřila.
Nádherný, zlatý mystický, pohádkový západ slunce.
Říkám si, no když na druhé straně prší a je bouřka, tak tam přece musí být i duha.
Západ jsem si vyfotila a přesunula se do pracovny.
Byla tam.
A nejen to.
Stromy byly z poloviny osvícené krásnou žlutou září, do toho ta duha a do toho nad ní černo a bouřka a blesky.
Prostě úplně všechny věci najednou, na jednom nebi, jen na jiných stranách.
Neuvěřitelné!
Sebrala jsem odvahu, vydrápala se na kanape, otevřela okno a vyfotila duhu.
V tom byl blesk a rána jako … jo, jako kráva.
Málem jsem skončila i s foťákem na návštěvě u Ptáčkových.
Asi jsem tu spoušť ještě zmáčkla.
Když jsem si pak stahovala fotky, zjistila jsem, že jsem ten zbytek blesku asi vyfotila.
Ani o tom nevím.
Není to žádná sláva.
Je to jenom záře, ale je zajímavé, co člověk udělá v době méně
než vteřinu dlouhé, že to mozek ani neuchová.
Každopádně, teď je zase bouřka a neskutečný slejvák.
Asi se to nějak otočilo.
Už je tma, takže jsou blesky působivější.
I přes blesk, který mě málem sejmul mezi ptáky…miluji nebe, mraky a miluji tu paletu, co je každých pár minut jiná.
Miluji tu invenci, fantazii a neskutečný talent, jaký obloha na téhle planetě má.
Je to největší umělec – génius, mezi malíři!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Tyhle taky napsala:
Magie2023.03.21Jarní runové amulety na práci a úspěch
Fauna a Flóra2023.03.20ROZHOVOR: Ploštice ruměnice – Sex si umím užít a jsem magický jarní brouk
Společnost2023.03.12Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 7. a 8. kapitola
Společnost2023.03.04Knihy. Šperky, které krášlí duši. Která je ta vaše?
Nahrávání ...
