Nejen ženy, nejen muži, ale i papoušci mají své dny a ten první by vás mohl docela překvapit. To se váš jinak klidný a rozvážný, miloučký mazlíček začne najednou chovat jako učiněný šílenec. Zpravidla přijde takový model zcela nečekaně.

Důvod může být jakýkoli, ale kupříkladu se lekne něčeho, čeho se normálně neleká.

I deky.

Momo má už své rituály a řekla bych, že zrovna papoušek si na některé pravidelnosti potrpí. Ranní rituál spočívá v tom, že já vstanu, otevřu mu klec a jdu tátovi zatopit.

Momo si mezi tím popovídá s fíkusem do bezvědomí.

Vrátím se, zvednu fíkus, který si už na ranní kliky také zvykl a Momo se usadí na mé hlavě, odkud minimálně hodinu odmítá odejít, protože se musíme přivítat po dlouhé noci.

S Momanem na hlavě jdu nakrájet ranní ovoce. (nemám pocit, že by Momo, jak se někde uvádí měl na hlavě nějaký pocit nadřazenosti – spíš jde o to, že má nejlepší přehled)

Zhruba po hodině má Momo pocit, že by mohl prozkoumat dopolední menu.

Bývá to každý den stejné, pokud…

… pokud není na gauči srolovaná deka.

Deka, která tam ležela i den před tím, ale Momo na ní asi koukal z jiného úhlu.

Vyděsila ho za letu tak, že změnil dráhu, ale nevytočil to a přistál na zemi dřív, než stihl vysunout podvozek.

Tom ho chtěl zvednout, ale pokusil se ho uklovat a mě pak taky. (Momo Toma)

Krákal jako lodní siréna a celý se nafoukl jako perutýn, nebyla s ním řeč, prostě šílenec. Zaútočil dokonce i na vlastní nohu, než ji identifikoval.

Poznatek: Pokud váš papoušek náhle zešílí, nemá smysl ho od toho zrazovat. Rozum se mu vrátí samovolně.

Prostě jděte od něho a nechte ho, aby se někde v klidu posadil, doslova přilepil, což udělá a zde se dovyjukal a uklidnil se.

Poznáte to podle toho, že přestane zběsile krákat a škubat s sebou, vyfoukne se a začne zase mile mručet a švitořit.

Rada: Nikdy papouška netrestejte! Je to strašný cíťa a dobře si pamatuje. Ruce by měl absolutně důvěřovat. Je schopen pochopit, co je „au“, „bolí“, „ne, ne“ a skvěle rozlišuje milou intonaci od přísné.

Neberte si ani rukavice. Byl by zmatený a potřebuje kontakt s vámi.

Jak by vám bylo, kdyby vám někdo podal ruku v rukavici?

ROZKOŠNÁ USMIŘOVAČKA

Zcela v dobrém úmyslu, jsme Momovi koupili takovou chrastivou kuličku, co visí a je pro kočky.

Vsuvka: Papoušek je hrozně zvědavý a i když to tak nepůsobí, sleduje všechno, co děláte a má paměť na detaily.

Pochopitelně si Momo všiml, že mu na jeho totemu přibylo něco nového a šel to prozkoumat. Zkoumal důkladně a taky prubnul obranyschopnost bimbající se koule.

Měla ji.

Zamotal se do ní dokonale!

Přispěchala jsem mu na pomoc s Johankou, a jak byl, chuděra překvapený útokem onoho předmětu, klovnul si i do nás.

Na moje „au au“, napřed nereagoval.

Nechala jsem ho dvě hodiny.

Tohle je výsledek. (zvuk netřeba – nebo, prostě ještě není nastaven na jiném PC )

A pak že papouška nemůže něco upřímně mrzet. Udobřoval se celý večer a nevěděl, čím by mi udělal radost.

Když mě dostatečně učesal na rozzuřenýho Beethovena, zkontroloval mi náušnice, a pak mi zcela bezbolestně a zdarma provedl důkladnou zubní prohlídku.

No, je to nejen důkladný dentista, ale také stoprocentně nejlevnější. Za práci chtěl jenom burák.

ZÁVISLÁČEK

Je prima, když to jde udělat tak, že minimálně první týden, je s mladým papouškem někdo pořád doma a v kontaktu, aby nebyl hned sám. (kdo neviděl ten smutný pohled vězně zpoza mřížoví – nepochopí).

Vytvoříte si spolu nejen pouto, ale bude mu líp.

Je víc, než jisté, že si stejně dříve či později vytvoří s jedním členem domácnosti užší vztah. Bude milý i na ostatní, ale na jednom bude závislejší.

A je víc, než jisté, že onen dotyčný na papouškovi taky.

Příště: Klec a společná tvořivost, vybavení, papání a voda.

Michaela Kudláčková

S laskavým dohledem

Moma a dalších ptáků.