Slíbila jsem vám tohle téma a vlastně se to i hodí. Poslední dobou jsem se setkala s mnoha lidmi, jejichž příběhy a vyprávění hovoří o tom, jak málo vlastně víme o sobě samých, životě, osudu a minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Lze to dobře zneužít. Myslíte, že vám někdo může za pár tisíc „vyčistit karmu“? Ne, nemůže…

Je to úplně stejně proveditelné, jako kdybych vám teď slíbila, že zařídím…:

…že mísa, kterou jste včera ve vzteku rozbili, a jejíž střep prorazil botu vašemu manželovi, který díky tomu přišel o ponožku, kterou po tom zahodil do koše, který vynesl do popelnice, kde ponožku sežrala krysa, která nato uhynula na přežrání syntetikou, a kterou druhý den na trávníku sežral váš pes, který se nakazil a jehož léčení vás následně stálo 10 000….že zařídím, že jste mísu nerozbili.

Je to srozumitelné?

Na začátku je mísa a jedna minuta vašeho života.

Jedna chyba.

Za kterou jste zaplatili.

Tady je to srozumitelné.

S karmou je to podstatně složitější, protože každý z nás za sebou nechal mnoho střepů z mnoha rozbitých mís a mnoho následků…

Se psem to bylo jednoduché, nakonec nás to jedno kolečko stálo 10 000 za veterináře.

Když si vezmeme, že vědomí, bytí, jednoho člověka, jedné bytosti prochází dějinami a mnoha životy dál a dál, a je tak provázáno velice sofistikovaně a přesně s životy a událostmi kolem ostatních, je naprosto nemožné myslet si, že se cokoli dá jen tak smazat.

Dokážete si teď představit, co všechno by se mazalo?

Alespoň trochu představit?

Třeba jen tři životy dozadu?

Jestli vám teď, v tuhle chvíli, přijde, že je to vlastně s námi totálně beznadějné, protože za sebou táhneme ne pytel, ale vagón nejrůznějších střepů a chyb, které nenapravíme ani v pěti dalších životech, tak tak to zase není.

Každá mísa odžitá až k onomu veterináři je odžitou částí nějakého karmického dluhu.

Je pryč.

Ovšem, to nikdo nepřišel a nic nevygumoval.

Odžili jsme si to.

A odžili jsme toho už spoustu.

A odžíváme.

Pořád.

A všechno, co za sebou teď necháváme, je součástí naší pozdější karmy.

Zpětné vazby

A ani to dobré nikam nezmizelo!! 

Jestli se dá vyčistit karma?

Ale ano, v zásadě ano, protože to pořád děláme.

Pokud budeme současnost stavět co možná na nejmenším počtu zásadních chyb, pokud budeme chybovat tak, že tím nezničíme, nezkomplikujeme, neznepříjemníme život a osud druhým lidem, bude do budoucna naše karma o drobnostech, které si budeme umět i vysvětlit a snadno se přes ně dostaneme.

Nikdo nemá čistou karmu.

Naprosto nikdo.

Vyjímám Anděly, ale kdo ví, kdo to vůbec je.

Lidská bytost je prostě vždycky zatížená nějakým tím pytlíkem a postupně si z něho vybírá.

Nikdy nebude úplně prázdný, nikdy nepřestaneme dělat chyby.

Můžeme se ale postupně dostat do bodu, kdy se nám věci budou vracet za tak krátkou dobu, že nebudeme mít důvod ptát se, „proč právě já“?

FAKT, ŽE SI NĚCO NEPAMATUJI, JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JSEM TO NEUDĚLAL.

Ona parádní situace, kdy si budeme moci říct: „jasně, vím proč se mi tohle, děje, to jsem mohla čekat, když  jsem před měsícem…“ , což je model ideální, ovšem předpokládá jednu věc:

Žít, myslet a konat s vědomím, že všechno se ke mně vrátí.

Být zodpovědný předem a přemýšlet ne zpětně, ale teď!

Je to to nejtěžší, ale zároveň nejefektivnější, co pro svou karmu můžeme udělat.

Protože po nás nepřijde potopa a není to jedno.

Protože vepředu, není nikdo jiný, než zase my.

Protože život jednoho vědomí, vašeho, mého…nekončí za 80 let a také se nezačal narozením….jen pokračuje v jiném kabátě.

Až ten se onosí, dostaneme jiný.

Ale v něm budeme znovu my…

Pěkný den!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]