Views: 8
Holky moje, něco vám ukážu a i poradím. Ale vy to víte, to je jasné. Totiž, člověk nemusí být v pohodě, člověk nemusí být úplně bez starostí, člověk nemusí být z těch vyvolených, aby neměl vůbec žádný stres a trápení… a pak, se prostě musí postarat o to, aby všechno nějak vydržel… a Andělé to vědí.
Před týdnem jsem si, povídala jsem vám, jak to dělám, od Andělů vyžádala nějaké rady. (jednou jsem to celé dělala i vám v Popelení. Dnes ho dělat nebudu, protože vlastně bylo včera).
A vedle moc zajímavých informmací, které jsou vždycky trefné, mi hodili „Hravost“.
Říká se tam, že bych si měla hrát, dělat něco, co mě potěší, být chvíli dítě. Dřív, než stihne člověk dokončit myšlenku na to, že, kde na to asi tak vezmu čas, dočte se, „my víme, že si myslíte, že na to není čas. Pomůžeme vám si ho najít“.
Pomohli.
A já si hrála. A hraju.
Vedle všeho toho honění a starostí a obav, které mám, mi fakt ten čas vykouzlili a dokonce byli tak báječní, že naverbovali Tomáše, který když viděl, jak se peru s andělem, a pak s řetězem, který z poloviny nesvítí, šel, a koupil mi 6 metrů svítících rampouchů místo toho řetězu.
Andělíček je vidět ve dne. 
A včera čirou náhodou jsem v Nymburku cestou do rádia narazila ještě na něco.
No, rampouchy mám v krabici a budu se jimi zabývat dneska.
Ale co jsem musela ještě v noci uskutečnit bylo tohle.
Asi to takhle nevynikne, ale běhá to po celé zahradě i po stromech a je to vážně, jako v pohádce.
Možná to může někdo hodnotit jako kýč, jako zbytečnost a ztrátu času… ale strašně mě tahle zdánlivá pitomost pomohla.
Občas je vážně dobré si hrát.
Čistě pro pocit, že se něco povedlo, že je to …. Roztomile zbytečné, že je to, ano, dětinské… ale právě ono dítě v nás je to, co se zřejmě umí tak upřímně radovat. Protože to právě umí jenom děti.
Pochopila jsem, co tím Andělé mysleli.
A zase jsem vděčná.
Poslední dobou jsem jim hodně často vděčná.
Za hodně věcí, pomoc, sled i vývoj událostí, i za to, že když se tolik teď potkávám a nesmírně ráda, se svými dětmi, ( vždycky jsme byli spolu, ale teď je kontakt nutně užší) když teď své děti řeším a to je moc dobře, tak se dílem starám i ten kousek dítěte, který zbyl ve mě samotné.
Všechno, co je tvůrčí mě poslední dobou hrozně baví a naplňuje.
Zdobení cukroví, začala jsem znova kreslit, zase jsem si vytáhla kytaru… až po barevná světýlka na domě, která si tam běhají a mě to těší.
Ještě tam přibydou ty rampouchy a to bude teprve krása!
Jo a ještě něco…
Je to taky forma hry, ale nechám si to na pondělí.
Uvidíme, jak moc mám „zelený palec“. To budete koukat.
Teď to vypadá, že nic nedělám a jen si hraju.
Překvapivě, udělám toho víc, když si hraju.
Jde to a ne, že ne.
No a to je ta rada …
Je toho moc na vás teď? Jděte si hrát.
Neztratíte čas. Zní to nelogicky, ale získáte toho času víc.
A i chuti, dělat a řešit pak to vážnější.
Na něco jsem si teď vzpomněla…
Na jednu knihu, ve které je snad všechna moudrost světa.
Hele:
….Ale kdepak! Já nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh.
„Já myslím na vážné věci.“ Podíval se na mne užasle. „Na vážné věci!“
Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.
„Mluvíš jako ti dospělí!“
To mě trochu zahanbilo. A ještě nemilosrdně dodal:
„Všechno spleteš dohromady ….. Všechno pomícháš!“ Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy:
„Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako Ty:
„Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk!“
Ano, Malý princ a s ním nikdo jiný, než …
,Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
Antoine de Saint-Exupéry
Mějte krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
