Dlouho jsem chtěla udělat alespoň jeden rozhovor s někým z těchto lidí. Napadlo mě, že by to vás, čtenáře a čtenářky, mohlo zajímat. Víme, že tady podnikají, víme, že jejich zboží je diskutabilní kvality a podobně, ale co víme o nich samých, jejich životě a zemi?

Droboučká, usměvavá, milá. Taková se jeví paní z malého krámku nedaleko baru Popelky.

S touto ženou jsem se zapovídala vlastně náhodou. Že to bude na rozhovor, mi došlo záhy. To když jsme se dostaly na její život a důvody, které ji s manželem zavedly do Čech.

Napadlo mě, že její vyprávění, asi zaujme nejen mě.

Myslíte, že máte náročný život? Pak vězte, že jako Vietnamec byste to tady pokládaly za ráj na zemi. Tak, jako ona.

Její jméno jsem si musela napsat.

Hang Ha Thanh je dvaatřicetiletá Vietnamka původem z Hanoje.

V Čechách žije sedm let a říká: „U vás je moje jméno Hanka a mě to je jedno. Vím, že u vás tohle kruté vyslovit“ a má pravdu.

Hodně jí pobavilo, když jsem se ho snažila alespoň plynule přečíst.

Některé její odpovědi dopřeložím, jiné nechávám v původní podobě, protože byly roztomilé a myslím, že rozhovor s Hankou a i ona samotná vám tím bude blíž…

Takže vám mohu také říkat Hanko?

Jistě, můžeš.

Já se vás napřed zeptám na to jméno, to mě moc zaujalo.

Ano, je tak dané, že ve Vietnamu mají lidé tři jména. Jako vy máme příjmení, potom jméno křestní a jméno přídavné. Přídavné jméno se dává před jméno křestní proto, aby to jméno bylo krásné. Aby „hrálo“.

A co znamená tedy vaše jméno?

Řeknu po vašem, aby to bylo rozumět, takže: Jako bys řekla „zazpívané verše“.

To je hezké. Takže já bych třeba mohla u vás libovolně vybrat třeba „hravá Míša“?

Ano, tak, nebo jinak hezké, co líbí matce. Je to pro dítě a člověka pak celý život důležité, protože tak ho vidí druzí, tak si ho vybavují, když tam není, tak vzpomínka na toho člověka má stále chuť a barvu.

Řekněte mi, co se vám vybaví, když řeknu Vietnam? Bude to hezká vzpomínka?

No, jak která. U nás je život zcela jiný, nežli tady a myslím, že byste byli z některých věcí hodně „poděšení“. Předně si vzpomenu na svoji maminku a babičku, to je krásné, ale také na hodně nepříjemného, co mám v sobě.

Prošlo naší zemí hodně historických i politických změn a musí zanechat hlubokou jizvu.

Tak napřed francouzská kolonie, potom samozřejmě vietnamská válka, pak dlouhá doba kontrolované ekonomiky. Na všechno i na to málo, „muška“ masa a čekáte od tří hodin od rána dlouhé fronty pro své rodiny a děti. Města jsou plná lidí, to tady je samota proti tomu.

Málo zeleně, žádné zahrádky,“hodně kola a motorky a to, co tady troubí auta, to tam myslet, že parník jede za tebou“.

Hanko, my máme třeba národní kroje, nebo pivo, případně Švejka. Vzpomeneš si na nějaké vaše specifikum, které bychom třeba měli znát?

(Tady mě Hanka odrovnala, neb poznamenala, že nevěděla, že byly už volby, a že je teď už Švejk zase místo Klause. Vysvětlila jsem, že jde o postavu z knihy, ale jako národní folklór a chytla se.)

Ano, třeba vietnamská žena má halenku. Je to dlouhá halenka, jako šaty, co dělaj ženu krásnou a její drobnou postavu dokreslí, takové moc krásné to je. Říká se jí áo dái. Je celá z hedvábí. Každá dívka chce navlékat áo dái.

Proč jsi říkala, že máš i ošklivé vzpomínky na Vietnam?

Víš, to je země a politika, která je drsná. Nemáš možnosti, nemůžeš růst, Jen kousek, a pak plot. Dál to nejde, není možné vydělat peníze na lepší život. Je těžké dítě dát na studia, a je to tak drahé a možnost, jak vydělávat a platit tak mizivá. Práce málo. Často jsi okradena a nemáš možnost stěžovat, je to tak dané množstvím lidí. Nechceš tyhle peníze, pak nebudeš mít žádné. Tisíc lidí čeká na tvou šanci. Rodina pomůže, ale ty vidíš, jak trpí.

Takže by ses nechtěla vrátit?

Ne, já jsem moc ráda tady. Mám i ráda Češi.

Proč?

Protože nakupují, utrácí a nejsou zlí. Vy máte svoje byznys, ale je vám to jedno. Nemáte strach, že nemáte na jídlo, máma dostane peníze, když má miminko, když nemá práci, zase dostane peníze. Já to tak vidím, že vy nechcete, aby někdo umřel, že nejedl. Jako země to nechcete, myslím.

Já rozumím, Hanko. Proč říkáte, že je nám jedno, jestli máme práci?

No protože vám peníze dají když tak jiní. My to tak necítíme. My hodinu zavřeno, a už se bojím, že peníze mohly být a nejsou, když je zamčené dveře. To bychom my málo udělali. To je neekonomické.

Takže, vy nejezdíte na dovolenou? Třeba k moři?

O ne. Raději ne, dovolená. Bylo u nás zavřeno, když museli změnit sklady, kvůli kontrole. Byly to dlouhé čtyři dny a noci. A k moři? Já neumím plavat (smích). Ale když máte vy dovolené, tak my to poznáme, na míň peníze.

Ale vždyť vy máte přeci díky takovému pracovnímu nasazení hodně peněz, nač tolik?

To nejen pro nás víš.

(na tohle téma Hanka evidentně mluvit nechtěla, a tak jsem ji nerdousila)

Hanko, jsi těhotná, budeš na své dítě mluvit česky?

Ano, ale také budu hodně hovořit o Vietnam a řeč by umět muselo. Moc se těším, až mi říkat “Mẹ oi!“

To je co?

To je „maminko!“.

Hanko, jací jsou podle vás čeští muži ve srovnání s vietnamskými?

(smích) neposlušní.

Cože?

No, naši muži poslouchají ženy a dvoří se jim mnohem víc, než u vás. Ale zase vaši se umí s ženami zasmát i věcem, které nejsou pro ženy. Chápeš? My to bereme vážně. Víc než vy. Myslím, třeba manžela a tak.

Vy se nerozvádíte?

My se snažíme zůstat spolu. Vy máte problém a odejdete jinam.

Myslíte, že to je špatně?

Myslím, že někdy ne. To je svoboda. Pak ale může být i litovat, že odejít z důvodu, který není vážný a po čase vyhladne a zmizí, ale člověk už sám a dítě bez táty. To myslím, že je pak škoda unáhlená.

Hanko, vy jste tak sdílná, mám dotaz, protože mě to leží v hlavě – skutečně je pravda, že asijské restaurace nabízí maso, jak bych to řekla. Prostě ..

Já vím, co ty ,myslíš, hodně to mluvíte. Asiaté jedí všechno. Hlavně proto, že pochop prosím, vy můžete vybírat, co chcete jíst, a co chránit. Asiat většinou nevybírá. Je rád, že jí co jíst lze. Mě líbí,když vy chráníte tvory a jiné třeba jíte, ale myslím, že živý jako živý, a proč jeden k jídlu a jiný hnusný?

Všechno je třeba zabít, než to vařit. Prase, kráva jako pes, kočka. Kde je ta hranice, co je špatně, mimo člověk? To by pak nejíst nic živé – to má smysl.

Vám by, Hanko nedělalo problém sníst psa?

Já zeptám jinak, víte, že kráva je moc krásný a chytrý zvíře? Že kůň je přítel …a pak salám, steak ne už problém? Je to ve vás, a je to ale moc divné nastavení.

Nechávám být, protože do jisté míry, tak z cesty její názor není, a klidně mi to mějte za zlé.

Ptala jsem se Hanky i na klany vietnamských komunit, o kterých víme všichni. Tomuhle tématu se striktně vyhnula. Svůj krátký rozhovor ukončila tím, že mi řekla, že :

„Vy být spokojená a šťastná že být Čech a já spokojená že být tu“.

Svůj život pokládá za dar a rozhodnutí odejít z vlastní země, jako šťastné. Prohlásila, že ráda porodí dítě do naší země, místo do své, a že se bude dívat, jak bude studovat a žít.

Pak se omluvila.

Když jsem viděla její těhotnou čtyřicetikilovou postavu vláčet basu s coca-colou, šla jsem jí pomoc. Dvakrát čtyřicet kilo už něco unese, povídám. Pobavilo jí to a pravila, že je to divný, že nejsem tlustá a vysoká.

Nějak na ní teď musím myslet.

V únoru se zajdu podívat, co se jí narodilo a koupím tomu prckovi asi dudlík.

Můj názor na vietnamské trhovce, obchodníky i celé klany se nezměnil, ale od teď se na ně zřejmě budu dívat víc individuálně.

Michaela

[sexy_author_bio]