Views: 30
Snad desetkrát denně jsme se celá rodina dlouhé týdny bavili tím, že jsme naháněli Ječmínka po zahradě a po domě, kde si hledal nejrůznější skrýše po té, co sežvýkal něčí botu.
Moc dobře ten pacholek věděl, že to dělat nesmí.
Patrně pramálo řešil, že naše obuv pomalu začínala připomínat obuv Ježíše Krista.
Když jsem ho naposledy tahala z pod stolu, kde měl opět přes noc dovedně improvizovaný vlastní botník, říkala jsem si, jestli mu nekřivdím.
Jestli to není nějaký reflex, který se prostě odnaučit nedá.
Koukal jako sula mula a přiznám se, že byť jsem nastupovala s pevným rozhodnutím zmrskat ho tím torzem své bývalé balerínky, po pohledu na jeho pohled jsem se omezila pouze na mnoho nevybíravých vulgárních výrazů.
Praštit jsem ho neuměla.
Teprve v neděli, když se mu podařilo z Míšiných nových a poměrně drahých uzavřených bot vyrobit šestero trepek, jsem se fakt naštvala.
Zmrskala jsem ho se zavřenýma očima a uvázala ho venku.
Bylo mi ho tak strašně líto, že jsem podlézala v kuchyni okno, abych na něho neviděla, jak tam sedí jako bobek.
Vydržela jsem to dvacet minut.
Bolel mě z toho žaludek.
Jsa přesvědčena, že teď už si to bude pamatovat, byli jsme pak celý den přátelé.
Chtěla jsem dokonce Míše boty zkusit vyspravit, ale na puzzle jsem neměla čas.
Večer jsem psala Tomášovi, kterak jsem ho potrestala, a jak mi to je líto.
„To je hrozný, nevím jak mu to vysvětlit. Vysypat tu předsíň pepřem, snad“, psal Tomáš a zjevně mu to bylo také líto.
„No, to je fakt“, píšu smutně
Také jsem mu ale napsala, že možná už dá pokoj.
Nato jsem šla věšet záclony.
Na židli jsem postavila starý počítač a stylem alá cirkus Berousek jsem balancovala u garnýže.
Shora jsem shlédla dolů.
Ten malý had, se plížil na zahradu s mojí novou bačkorou v hubě!!!
Ten pes se mi snad zdá!!
Moje tělo si díky vzteku vyzkoušelo gravitační zákon.
Newton by měl radost.
Rozplácla jsem se mezi stolem a křeslem.
Hnána ještě větším vztekem, jsem se pokusila lapit Ječmena, který se už pustil bačkory a hledal úkryt v tújích.
Cestou jsem vzala bosou nohou práh.
Ne!!!
Já se dřív zmrzačim, než tě, ty pacholku chytím!
Ale já ti ukážu!
I vzala jsem všechen pepř, který jsem našla a vysypala všechny boty tak důkladně, že byly doslova naloženy v pepři.
Tak pojď…!
Místo Ječmena přišla Johanka.
Když mi ukazovala prasklý puchýř, který si vyrobila díky žabkám, nedošlo mi to.
Až záhy.
Až když se z chodby ozval nelidský řev.
Byla vulgární.
Na čtrnáct let poměrně dost.
NICMÉNĚ!
Vedle Johanky si Ječmínek nutně musel vyzkoušet funkčnost této výchovné metody také.
Od té chvíle až dodnes se nedotkl jediné boty!
Jen mě mrzí, že jsem u toho nebyla, když jí vzal do pusy, a taky mě mrzí, že jsme na to nepřišli dřív.
Ne, kvůli těm botám, ale kvůli tomu, že jsme ho nemuseli vůbec trestat.
Pěkný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
