Views: 193
Tento na první pohled smutný, ale vůbec ne negativní strom, je stromem ryze ženským. Staří Keltové jí říkali nevěsta a má své místo i v keltském stromovém horoskopu. Neříkali tomu ale horoskop a taky to tak nevypadalo. Bylo to hlavně trochu opačně.
Člověku narozenému v určitém období, období, které patřilo nějakému stromu, tomu onen strom byl jednou z jakýsi sudiček a cosi z něho se do člověka otisklo.
Je to fakt složitější, než současně vydávané horoskopy podle stromů.
Porozumíme, když si uvědomíme, jak moc keltské kmeny a jejich kněží, Druidové stromy uctívali. O nějakém „horoskopu“ tedy nemůžeme v tom smyslu, jak to známe, vůbec hovořit.
Spíše o daru.
Lidé s darem od vrby (jen tedy okrajově) jsou narození přibližně první týden v březnu a první týden v září, při čemž naši předkové se více řídili pohybem Slunce a Luny.
A tohle o lidech vrbách svou, alespoň rámcovou logiku má, protože míza ve vrbách má největší sílu na jaře a na podzim.
Staří Druidové pokládali vrbu za posvátný strom, ženu – nevěstu, konkrétně spojenou s bytostmi vody.
To dokladuje tento jemný, duchovní a umělecky elegantní strom už svými větvemi, které se jako skutečný závoj sklánějí právě k vodě.
Ačkoli působí vrba křehce a něžně, je velice životaschopná a její kořeny jsou dlouhé, rozprostřené do všech stran. Převedeno na naši řeč, vrba stojí pevně na zemi, i když její bytostná podstata je ryze duchovní, citová a velice hluboká.
Prostě žena jak má být.
Pro Kelty byla synonymem nejen ženské energie, ale také moudrosti, magie, intuice, koncentrace a schopnosti propojení s Universem a „druhým světem“.
To je důvod, proč kněží a kněžky nejen z řad keltských, ale i mnoha jiných kultur, chodili pro duchovní podporu právě posedět pod vrbu.
Dryády vrb, spojené s Lunou a vodní víly, jsou-li požádány, umí dobrého člověka ochránit před zlem, protivenstvím i útokem.
Je to právě tolik rozšířená keltská lidová magie, od které pochází tento rituál:
Jděte za úplnku k vrbě, hezky pozdravte ji, její Dryádu a vodní víly, a pak jim povězte své trápení, své přání. Nato jí dejte hrnek mléka, něco, co je stříbrné (Luna – vrba – stříbro) a na její větvičce opatrně udělejte uzlík. Požádejte ji, aby vám pomohla.
Nezapomeňte na to!
Protože po tom, co vám přání splní, musíte uzlík rozvázat, poděkovat a znovu ji obdarovat. Už víte, kde se vzalo ono „mluvení do vrby“? – ano, od Keltů. Ona se stane vaší přítelkyní, vy se stanete přítelkyní té vrby. Je to krásné přátelství, mezi člověkem a stromem. (Modlím se stále, aby bylo na světě víc přátel stromů, než dosud je).
Vrba je magická a mimo plnění přání je to psychiatr mezi stromy, protože už jen svěření se jí bez rituálu je efektivní.
Ona totiž dokáže odejmout z člověka smutek. Možná proto, že to tak často dělá, sama smutně vypadá, je vrba také nesmírně zdravá.
Mimo toto všechno, je vrba také dobrá lékařka a to hned několika oborů.
To vrba vynalezla aspirin!
Vrbová kůra, totiž obsahuje velké množství salicinu.
V umělé podobě známe tuhle látku jako kyselinu acetylsalicylovou, tedy acylpyrin.
A ten, jak víme, je mnohem lepší a efektivnější, než třeba paralen.
Je dokonce první pomocí při infarktu, protože umí (logicky to nenahradí záchranku!) pomoci rozpustit případnou krevní sraženinu, naředí krev, takže je fajn i při bolestech hlavy z vedra a když má člověk špatný pitný režim, a pak ho bolí hlava.
Salicin je výtečné antirevmatikum!
Vedle toho prohlubuje spánek, uklidňuje nervy a umí to velice dobře i neurologií, kde je dobrý při zánětech trojklanného nervu a podobně.
Salicin pomáhá proti poměrně slušné řadě vnitřních parazitů.
Zevně se odpradávna používá na akné, kožní plísně, (báječná je pravidelná koupel nohou, což nahradí drahé přípravky proti … proti… prostě když někomu smrdí nohy).
Málokdo ví, jak je vrbová kůra skvělá proti lupům!
Také se používala jako kloktadlo při zánětech v krku, zánětech zubů, mandlí a aftech.
Vrbová kůra a mohou se přidávat i listy se sbírá nejvíce na jaře, a pokud je to v jiném období, tak za úplnku a tři noci po dešti. Ideální je kůra ze zhruba 5cm silných větví tak, že se opatrně nařízne a sloupne. (prosím, uvědomte si, že tomu stromu ubližujete – omluvte se, klidně vysvětlete, proč kůru potřebujete).
Suší se naprudko, a pak je dobře jí co nejvíce rozdrtit.
Nesmí zvlhnout!
Pro vnitřní užívání je dobře dvě špetky (asi tak dvě polévkové lžíce) sušené kůry zalít vřelou vodou (míra je na klasický hrnek), přikrýt a nechat stát na hodně teplém místě… naše praprabačiky na to měly okraj kamen, my si musíme poradit … zhruba půl hodiny, ale klidně hodinu.
Pak se opatrně popíjí, v pohodě půl dne. Nemá se vypít naráz, protože lépe to působí průběžně.
K oplachování a koupelím se nálev jen udělá silnější.
Vrbovou kůru je možné a skvělé také naložit do lihu, nejraději do ginu. (je tam jalovec, ten ji podpoří).
Mazání je hotové cca za tři neděle. Mezi tím, každý den lahví zatřepejte.
Moje babička si tím potírala kolena a přísahala bych, že to bylo na její revma milionkrát lepší, než nějaký … teď nevim, jak se jmenuje ta reklama, jak tam lidi odhazují pomalu ty invalidní vozíky a jdou zdolat Matterhorn.
Mazat lze ale taky namožené svaly, housera, bolavé nohy ze střevíčků, beďary, vyrážky a červené flíčky.
Jediné, u čeho musíte dát s vrbou pozor, je při vnitřním užití všude tam, kde jsou žaludeční vředy, hemofilie, když jste zrovna „holčička“ (byste více krvácely) a v těhotenství.
Mám tady kolem sebe hromady vrb a nepokládám to za náhodu.
Vrb je totiž spousta druhů, namnoze jsem je ani neznala, ale pídila jsem se po tom, co to je tady za stromky, mimo těch břízek.
A hle, 60% vrby. A taky jeřáby, lísky, duby, břízy…
Pro mě velice příjemné. Už vím, proč se mi tu udělalo tak moc dobře.
Snad vrba upoutala vaši pozornost, drahé Popelky. Myslím, že si to zaslouží.
Vrbě patří runa Laguz
Tak a připravím pro vás ty kaštany teď.
Pěkný den!
Michaela Kudláčková
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
