Napadlo mě, jak tak pořád diskutujeme kolem paní Bartošové, jak říkáme co by měla a neměla, a co dělat proto, aby byla lepší, pro nás, pro diváky, pro veřejnost…jenom mě tak napadlo, kolik lidí si v té chvíli, když vynáší názor taky uvědomuje, že tihle lidé jsou naprosto stejní, jako jejich sousedka, trafikant, řezník, jako oni sami.

Že jejich chování, reakce, chyby i potřeby, nejsou ničím jiné, než ty stejné věci u miliard lidí na zemi.

Kolik novinářů, kritiků a moralistů z řad těch, kdo se pasou, nebo sepisují doslova vědecké rozbory duší známých lidí, si kdy sáhli do té své?

To je pak překvapení, když si zpěvák, herec, politik …třeba sáhne na život, protože je nemocný, protože není šťastný, protože nemá peníze…

Jak si mohl dovolit se zpít jako motyka a vyřvávat po ulicích?

Jak to vypadala ta, či ona celebrita?

Co to zkombinovala za modely?

Docela bych chtěla vidět onu moudrou kritičku, nebo všeznalého kritika po ránu, po litru vína, když jde do kina, když jde ve tři ráno z baru…

To bylo ale jenom na úvod.

Tím končím s vážnou tváří a ani vám ji nechci na dnešek vymodelovat.

Já jsem si jenom chtěla připravit půdu.

Zorat pole před osevem 

Když začaly biografy a televize, lidé přikládali hrdinům z pláten vlastnosti postav, které hráli.

Není divu, že se hercům prvních filmů do záporných rolí nechtělo. Davy před takovým filmovým padouchem prchaly, zděšení starci odhazovaly portmonky a ženy křečovitě držely své ratolesti.

Dnes už tak přemýšlí jen jen málokdo, i když ty antipatie vůči záporňákům a platonické lásky k agentům 007 a romatickým krasavcům nám asi přece jen někde v koutku zůstaly.

Máme pořád tam někde v koutku mysli vepsáno, že ten, kdo se objevuje v televizi, novinách prostě v médiích, žije něco jiného, že sám je jiný, jinde…

A ono ne!

Oni zahýbají jako každý, pijí jako každý, nahatí vypadají jako kde kdo… oni i po nocích brečí, sepisují anonymy a …

…a bojí se!

A dokonce úplně stejných, ne-li mnohem triviálnějších věcí, jako všichni ostatní.

No fakt!

Tak například takový neohrožený a tvrdý ochránce nebohých Bruce Willis má v civilu hrůzu ze tmy.

A chlastá.

Taky se bojím tmy, bez lampičky bych se zbláznila, ale nejsem Bruce Willis. No jo, ale jsem člověk – ženská.

Mohla bych já být Madonna?

Coby ne?

Mrňavá jsem, jsem taky ve Lvu, jenom se holt panicky nebojím bakterií a nemyju se pomalu víc než mýval. Zase ale oblizuju mýdlo, takže…

A která z vás by si sebe uměla představit jako Christinu Ricci?

No jasně proč ne každá druhá?

Ovšem, musela by pak nahradit všechny své pokojové květiny třeba plyšáky, protože by z kytek měla panickou hrůzu.

Kdo z vás se bojí duchů?

No, hodně lidí.

I úchvatný Robbie Williams.

Ten vidí duchy všude! A je z nich strachy zelený.

Krásná a dokonalá Jennifer Lopez by zase od vás nevzala sklenku vody a na oběd by k vám přišla s nějakou pokusnou krysou. Pokud z nich ovšem nemá taky tak panickou hrůzu jako z toho, že ji chce někdo otrávit.

Obdivuji se Stevenu Spielbergovi.

Kdo by se mu neobdivoval? I můj Tomáš ho má rád.

A možná ho bude mít ještě raději, až si teď přečte, že pan Spielberg, jakkoli umí zrežírovat megasaura, vypadá při pohledu na pavouka stejně zkoprněle, jako zrovna Tom.

Už to zkrátím…

Napoleon Bonaparte se panicky bál černých koček

Nikola Tesla vždy před jídlem vypočetl objem jídla ( no vida, paní Žehrová, Vomáčková, Stehlíková…a další)

Sokrates se obával uhranutí

Julius Caesar se nepustil do bitvy, pokud se mu předtím zdály zlé sny

Adolf Hitler měl hrůzu z výšek a v místnostech míval zrcadla, která zvětšovala opticky prostor, protože byl hlaustrofobik jako hrom.

A mohla bych pokračovat a našla bych tisíce věcí, které spojují obyčejné lidi s…..

   …ostatními obyčejnými lidmi.

Všichni jsme totiž v jádru úplně stejní lidé.

Možná pošlu tenhle nebo obdobný článek jako výchovný všem těm, kdo se pasují do rolí píšících soudců a kdo si myslí, že mají právo veřejně odsoudit člověka za to, co při pohledu do zrcadla na tuty najde i sám na sobě.

I když pochybuji, že ti, kteří se pohoršují nad něčí slabostí, smutkem, strachem nebo jenom kabelkou se z toho kdy vyléčí 

P.S. – Určitě by slušelo si tyhle věci uvědomit i těm, kteří se shodou okolností právě vyhřívají na výsluní. Protože upadnout v zapomění a vrátit se tam, kde jsou ti „obyčejní“, je stejně snadné, jako přitáhnout na chvíli hledáčky fotoaparátů a kamer.

Hezký den!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]